Bordel v muničních skladech je zatraceně výnosný kšeft! Dokud nedojde k maléru. O co jde ve Vlachovicích a kdo za to vlastně může?

Foto: ČT

Popisek: Na pronájmu muničních skladů ve Vlachovicích, které nyní komplikují neřízenými explozemi život stovkám obyvatel, zřejmě někdo pořádně vydělával. Odpovědní za současnou situaci jsou prý ti, kteří outsourcingové a nájemní smlouvy podepsali.

Metoda outsourcingu, tedy delegování činnosti na najaté subjekty za úplatu, pronikla ve státní správě i do oblastí, v nichž může znamenat velké nebezpečí. Ať již jde o softwarové zajištění celostátních databází, operujících s citlivými údaji a osobními daty občanů, či o skladování nebezpečné munice. Důkazem je současný průšvih s vybuchujícími muničními sklady ve Vlachovicích na Zlínsku. Jak to všechno začalo a kdo na tom vydělal?

Od počátku transformace československého hospodářství po sametové revoluci v roce 1989 až do současnosti se vyvíjí jeden z nejvýznamnějších fenoménů tohoto procesu – outsourcing. Tento výraz nebo lépe řečeno postupy, které se označují takovýmto výrazem, průměrná neodborná veřejnost jen obtížně dešifruje. Pro všechny prosté občany „bohužel“, pro vrcholné činitele „naštěstí“ se tím ani nezabývá, protože tímto způsobem stát vydal již bilióny korun, nejčastěji za velmi předražené a často podvodné „služby“.

Na práci si zjednáme, i když to přijde dráž

Outsourcing je nejjednodušeji vysvětlitelný tak, že na činnost, kterou vykonával subjekt vlastními silami, si někoho zjedná, takže si tyto činnosti od někoho vlastně koupí. Jak to funguje? Nadřízené ministerstvo přidělí příslušné rozpočtové a příspěvkové organizaci či organizační složce státu v rámci rozpočtu na běžný rok finanční prostředky, které zahrnují závazný objem prostředků na platy za provedenou práci a počty zaměstnanců, povinné pojistné sociální a zdravotní, odváděné za zaměstnance státu, prostředky na OON (smlouvy na práce mimo pracovní poměr, tzv. o dílo), převod do Fondu kulturních a sociálních potřeb a účelové a ostatní výdaje (provozní výdaje), a částku na kapitálové výdaje celkem.

Jenžezejména počty zaměstnanců státu byly vždy předmětem kritiky a neustávala snaha o snížení jejich počtu, a s tím i mzdových a dalších nákladů na ně. A tak vzápětí po převratu přišli organizační géniové s myšlenkou, že některé činnosti nemusí vykonávat zaměstnanci, ale najatá firma, čímž ušetří náklady na mzdové prostředky. A zrodil se moderní outsourcing, výhodný pro všechny strany. Subjekt snížil počet zaměstnanců, činnosti byly zajištěny, a navíc placeny nikoli z ostře sledovaných prostředků na platy, ale z účelových a ostatních výdajů na základě dodavatelských faktur. Sice byly dražší, ale v ostře sledovaném mzdovém fondu a na povinném pojistném se ušetřilo.

Zrodila se výběrová řízení

Tento postup velmi rychle převážil, a tak se zrodila výběrová řízení, která měla zkomplikovat získávání zakázek předem zamýšlenými osobami. Že i tento systém se dá obejít, dokazují mnohé kauzy, které se začínají rozmotávat teprve nyní. Řada jich je beznadějně zašmodrchaných a k rozetnutí gordických uzlů mečem chybí odvaha soudců. Není, kdo by to udělal, a precedenty český zákon nezná. Navíc zúčastněným často selhává paměť a zřejmě vypukla epidemie Alzheimerovy choroby – protagonisté a svědkové si zkrátka nic nepamatují.

Za projekt sice ze zákona zodpovídá ten, kdo podepsal, přesto nejsme schopni zbavit se výběrových podmínek, šitých „na míru“ konkrétním firmám. Outsourcing může nabýt i rozměrů vpravdě „humorných“. V poslední době jsme se například dozvěděli, že před deseti lety bylo třeba uskladnit strategické zásoby nafty, a to podle nařízení EU na devadesátidenní provoz. Jenže se podařilo u nás uskladnit množství pouze na 87,5 dne a na zbytek ne a ne sehnat kapacitu. I přispěchala na pomoc čerstvá německá společnost s českým vedením ViktoriaGruppe, která má sklady v ČR a Německu. Nedávno vyšlo najevo, že ekonomika této společnosti pokulhává, že neplatí DPH, a dokonce že se miliony tun uskladněné tekutiny jaksi vypařily. Vzniklá škoda činí 600 milionů korun a společnost nyní vyhlásila úpadek.

Jak obejít pravidla hry

Jedním z hlavních důvodů, proč státní úřady i soukromé firmy hledají různé „objížďky“, je omezení podílů, které lze z evropských a dalších dotací použít na platy a odměny za práci. A tak když to nejde za práci, musí to jít za poradenskou činnost. Outsourcing však může dosáhnout až absurdních rozměrů a důsledků. Existují adresy, na kterých jsou přihlášeny desítky, dokonce stovky firem, aniž by tam bylo možné kohokoliv zastihnout. Často jde o mrtvé schránky, a přitom firma právně existuje, je zapsána v obchodním nebo živnostenském rejstříku. Řady firem jako právnických osob jsou reprezentovány jedním nebo dvěma lidmi, přičemž dosahují milionových obratů a zabývají se desítkami činností. Jak to mohou zvládnout jinak, než využitím cizích zdrojů, tedy outsourcingu?

Řada ministerstev a státních úřadů řešila a řeší formou outsourcingu právní služby, přestože zaměstnávají armády právníků, a své informační technologie s dosahem na celý stát a všechny občany – evidenci obyvatel a motorových vozidel, sociální dávky, důchody, pojistné dávky, nepojistné dávky, dotace atd. Jenže licence na dílčí softwarové projekty i na komplexní systémy nyní vlastní jejich outsourcingovpartněři, externí autorské firmy nebo jednotlivci, kteří tak mají ministerstva v hrsti a nutí je platit obrovské licenční či udržovací poplatky a servis.

Pořádně se vydělávalo zřejmě i na muničáku ve Vlachovicích

Stejně se zrodila i kauza vybuchujících muničních skladů na Zlínsku, které v současnosti, navíc na prahu vánočních svátků, komplikují život stovkám civilních obyvatel. Začalo to kdysi tím, že ministerstvo obrany pronajalo údajně prázdné sklady, které nebylo ekonomické ošetřovat strážní službou, privátním firmám. Nájemci do nich navozili tisíce tun zbrojního materiálu, s nímž si obrana nevěděla rady. Nešlo tedy o nic jiného než o outsourcing a ze státního rozpočtu šly komusi obrovské sumy za uskladnění a strážení.

Proč nebezpečná munice ležela ve skladech, k nimž dírami v plotech mohl přijít kdokoliv? Jak to, že tam byli údajně pouze dva „hlídači“, kteří nota bene přišli o život, když je nyní nahrazuje několik vojáků? Proč tam nebyla armáda privátních security zaměstnanců? Protože by to stálo peníze na jejich mzdy a „vývar“ nájemců by byl nižší! A tak nyní vláda létá sem a tam, samospráva a státní správa mají poplach, organizuje se mimořádné jednání sněmovny atd. Nakonec bude problém řešit armáda, policie a vlastně stát. Budou poté náklady sečteny a dány k náhradě „nájemcům“ skladů?

Kdo to zaplatí?

Na začátku fenoménu „outsourcing“ byli nějací pánové „By“ – outsourcingy by mohly být výnosné, když se to vezme správně do ruky. Nebo tam byl nějaký pan „Bych“? – kdyby záleželo na mně, já Bych rozhodl, aby to bylo výnosné pro mne, pro bráchu, pro nás, pro vás, pro kamarády … Teď hledáme viníky. Jsou jimi zcela jistě ti, kteří přišli mimo jiné na nápad implantovat výbornou, a bezpochyby všude jinde čestnou, světovou myšlenku outsourcingů do velmi speciálního, a bohužel často podvodného, českého prvobytně pospolného kapitalismu, kde po desetiletích půstu chtěla většina rychle zbohatnout.

Tento týden padla v televizní debatě „objevná“ myšlenka: odpovědní za výbuchy jsou ti, kteří outsourcingové a nájemní smlouvy podepsali. Ale kde ti konkrétní lidé jsou? Kdo je dohoní? Jak dlouholetým pozorováním a zkušenostmi zjistili naši předkové, kteří to také precizně formulovali do nádherného a vše vypovídajícího přísloví: (Dnes je) „pozdě Bycha honit!“ Sleduji, jak to dopadne s panem Bychem (pardon Šiškou) z MPSV, ale zatím nic moc. Páni Bychové tak zůstanou i v této zatím pro lidi nejnebezpečnější poslední „výbuchové“ kauze zřejmě zcela beztrestní a budou v luxusu užívat plodů své namáhavé práce.

Ing. Jaroslav Mokrý

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Redaktor KL