Každý si přece musí okamžitě říci: Proč mlčí, pokud mají čisté svědomí? Expert o tom, kdo může za výbuch muničáku ve Vrběticích, utajování a smrti dvou lidí

Foto: Daniela Černá

Popisek: Po výbuchu munice ve Vrběticích

Ačkoliv pyrotechnici už konečně po více jak měsíci od ničivé explozi v muničním skladě ve Vrběticích začali prozkoumávat zničený areál, neví se dosud, kdo je za tragédii zodpovědný. Nejedná se přitom jen o akademickou otázku: Viník, byť třebas jen nedbalý, bude čelit smršti žalob za stovky miliónů.

O své se jistě přihlásí obyvatelé z okolí za způsobenou psychickou újmu. Další obrovské sumy bude stát sanace škod, zabezpečení celého prostoru pro zdejší obyvatelstvo, aby se z něho nestala „mrtvá země“, jakými jsou třeba dodnes některé části okolí Verdumu a Sommy. Také další firmy, které v areálu mají uskladněné tuny výbušnin a které teď musí odvést, to po viníkovi budou chtít zaplatit.

Ministerstvo obrany slovy svého mluvčího Jana Pejška veškeré pochybení odmítá. „ Areál je majetkem státního podniku Vojenský technický ústav, který má právní subjektivitu a sám uzavřel nájemní smlouvu,“ přehrává černého Petra Pejšek na VTÚ. „Pokud vím, podnik měl snahu tuto smlouvu nebo její podstatnou část zveřejnit. Ta ale podléhá obchodnímu tajemství a musel by dostat souhlas nájemce, kterým je firma Imex Group,“ uvedl Pejšek na dotaz, zda je možno smlouvy mezi státem a podnikatelem zvěřejnit, popř. alespoň tu část, kde se (doufejme) upřesňují kontrolní mechanismy nad tímto vysoce nebezpečným a citlivým materiálem.

„Ano, to je pravda. Opakovaně jsme žádali Imex o souhlas se zveřejněním, ale opakovaně nám ho nedal. Sami nemůžeme zveřejnit nic. Proč a co tím Imex sleduje, to se zeptejte jeho,“ neskrývá své rozladění nad postupem privátního obchodního subjektu tiskový mluvčí VTÚ Pavel Lang. „Nemůžeme proto absolutně víc dělat, učinili jsme pro to, aby veřejnost věděla, zda je v bezpečí. Učinili jsme maximum,“ dodal Lang s tím, že míč ve hře s otevřeným hledím co se týče stavu a úrovni kontrolních mechanismů a standardy ochrany a ostrahy objektu je teď na straně obchodníků se zbraněmi. Podle něj nemůže nikdo rozumný namítat nic proti alespoň zveřejnění  podrobností o zabezpečení nebezpečného materiálu. 

„Myslím, že to mlčení je více než výmluvné a jasně ukazuje, kdo je z pochybení nejvíce podezřelý. Každý normální člověk si přece musí okamžitě říci: Proč mlčí, pokud mají čisté svědomí? Přece kdyby bylo všechno v pořádku, neměli by důvod takto mlžit?“ vyjádřil se k celé situaci bezpečnostní expert Petr Úpický.

Mlčení - přiznání?

Redakce se opakovaně snažila získat vyjádření od firmy Imex Group. Jejím právním zástupcem je bývalý brněnský prokurátor Radek Ondruš. Právě na něj se reakce opakovaně obrátila se žádostí o informace týkající se bezpečnostních pravidel ve vrbětickém muničáku. Radek Ondruš si však vybral bobříka mlčení  a přes opakované žádosti a urgence nic nesdělil.

Faktem je, že si Imex na tuto pozici vybralo toho správného člověka. „Ondruš má výborné kontakty jak do státního zastupitelství, tak do policie,“ popsal vliv muže, který agresivní taktikou, včetně urážení svědků, dosáhl u brněnského soudu osvobození Američana Ronalda Adamse v kauze uplácení špiček ministra obrany České republiky. Vzhledem k tomu, že tragédii ve Vrběticích, kde zahynuli dva lidé a škody půjdou do stovek miliard, vyšetřuje právě jihomoravská policie, je Ondruš se svými styky tím správným mužem na správném místě.

Policie prověřuje závažná pochybení

Podle důvěryhodného zdroje redakce, který je seznámen s vyšetřováním, totiž orgány činné v trestním řízení už zjistily, že sklady ve Vrběticích nebyly pravděpodobně zkolaudované na skladování munice. Kolaudaci – od vojenského stavebního úřadu - měla jen armáda po dobu, kdy zde sama tyto zařízení používala. Jenže aby tyto objekty mohl Imex využívat po odchodu vojáků ke skladování munice, musel by podle stavebního řádu požádat o znovu zkolaudování civilní stavební úřad. Své by k tomu řekli zároveň hasiči,  zástupci inspekce životního prostředí- a taky bezpečnosti práce. Nic takového se ale prý nestalo. 

Jisté je naopak to, že i ta nevybuchlá munice bude muset být zlikvidována, protože je považovaná za nestabilní. Prodej do třetích zemí, např. na syrskou frontu, za těchto okolností nehrozí, protože používat takovou munici by si netroufl ani sebevražedný šáhíd.

Obchodníci dále větří velké peníze

I přes vrbětickou tragédii se ale zdá, že zájem soukromého byznysu o tuto strategickou složku státu nadále trvá. Už několik posledních let totiž roste tlak soukromých firem, aby armáda střežení své munice outsourcovala. Tedy že oni si armádní munici uskladní u sebe, budou ji hlídat, a když armáda bude něco potřebovat, tak to dovezou na místo určení. Pochopitelně za pořádnou sumu. Tento systém přitom v Evropě podle dostupných informací využívá jen Holandsko a to ještě jen částečně. Po explozi ve Vrběticích se tak naskýtá otázka, nejen co by to bylo za armádu, která by se vzdala kontroly nad svou vlastní municí ve svých vlastních skladech, ale také to, v jakých podmínkách by tato munice byla uskladněna a jak by byla zajištěna ostraha, aby  už k ničemu podobnému  nedošlo znovu.

„Předpisy NATO se v tomto směru rok od roku zpřísňují. Standardem je nonstop čtyřiadvacetihodinová ostraha, kamerový systém, pult centrální ochrany, ochranný perimetr a další vychytávky. Zabezpečit to na opravdu spolehlivé úrovni dokáže jen stát,“ míní expert Úpický.

„Ministerstvo neuvažuje o změně současného systému střežení a zabezpečení armádních muničních skladů, kterých je sedm,“ uklidňuje mluvčí obrany Pejšek. „Armáda bude mít i nadále vlastní munici pod vlastní kontrolou. „Otázkou je, kdo a a jak bude zabezpečovat munici, kterou vojáci prodají soukromým byznysmenům a oni si pak s ní nakládají podle svého podnikatelského záměru. A také, kdo to bude – a jak – kontrolovat, aby zase neumírali nevinní lidé.

Petr Blahuš

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Anička Vančová