Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Odvolili jsme, teď se rokuje o vládě

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Teď se používá hlavně faktor strachu, obava o práci! Jak to opravdu chodilo ve Slušovicích? Senátor František Čuba prozradil také, co je mu líto

20.10.2014
Teď se používá hlavně faktor strachu, obava o práci! Jak to opravdu chodilo ve Slušovicích? Senátor František Čuba prozradil také, co je mu líto

Autor: czechfolks.com

Popisek: Když šéfoval před dvaceti lety JZD Slušovice, mluvilo se o ekonomickém zázraku. Nyní pětasedmdesátiletý František Čuba kandidoval do Senátu, aby svému kraji pomohl postavit jeho hospodářství na nohy

ROZHOVOR Když šéfoval před dvaceti lety JZD Slušovice, mluvilo se o ekonomickém zázraku. Nyní pětasedmdesátiletý František Čuba tvrdí, že to žádný zázrak nebyl. „Třeba mi to nevěříte, ale šlo o to převést myšlenku na výrobek. Tu šanci měl každý. My ji využili.“

František Čuba se rozhodl kandidovat do Senátu, aby svému kraji znovu pomohl a pomohl postavit jeho hospodářství na nohy. První kolo těsně vyhrál nad současnou senátorkou Alenou Gajdůškovou z ČSSD, která  zde byla senátorkou již 12 let. Druhé a rozhodující kolo senátních voleb ve Zlíně vyhrál. „Přeju si jen, ať lidem volby nejsou lhostejné a přijdou volit. Ať se rozhodnou jakkoliv – my ve Slušovicích lidem věřili a tenhle názor jsem celý život nezměnil. I tentokrát se rozhodnou správně – sami vědí, kdo něco dokázal a ty schopnosti pracovat pro ně má,“ dodává Čuba.

Co říkáte na Slušovice před revolucí a teď?

Nedá se to vůbec porovnávat. Tehdy ve Slušovicích všechno fungovalo. Neříkám, že nebyly problémy. Byly, ale uměli jsme je odstranit. Budovali jsme nejenom podnik, ale i města a vesnice v okolí. Třeba v roce 1989 jsme v podstatě ze svých prostředků postavili čtyřproudou silnici do Slušovic.

Tehdy po té cestě jezdilo mnoho aut. Dnes je provoz tak pětinový. Jaké máte pocity, když po ní jedete do Slušovic?

Normální. Nebrečím nad tím, co se stalo. Tehdy se nám dařilo, na co jsme sáhli. Byli jsme si vědomi toho, že přijde doba, kdy se nám dařit nebude. Ale tvrdím, že byla chyba, že byl agrokombinát zlikvidován. Protože to, co tam fungovalo, dodnes jinde nefunguje. Nejen tady ve Slušovicích, ale ani ve státě.

Slušovice na mě spíš působí jako něco mezi kapitalismem a socialismem. Nebylo to tak?

U nás se vše převádělo na samostatné organizační jednotky. Náš řidič třeba dostal nákladní auto do socialistické péče. Což byl skrytý název pro podnikání. To auto mělo hodnotu 100 tisíc korun. Úkoly mu stanovil dispečink, a když udělal práci za tisíc korun, tak ještě ten den mohl přijít do naší vnitropodnikové banky, kam mu přišla tato částka. On z ní zaplatil pohonné hmoty, náhradní díly či pneumatiky a odvod podniku. Zůstalo mu třeba 400 korun, které si mohl vyzvednout. Lidé si tak pronajímali skleníky, obchody i restaurace. Postupně jsme rušili mzdový řád a družstevníci se vypláceli sami. I to byla v té době zvláštnost.

Říkalo se, že každý ve Slušovicích mohl povýšit.

A každý nový vedoucí musel také projít tři až šest pracovišť během půl roku, aby ukázal své schopnosti. I když byl vysokoškolák, tak nejprve pracoval manuálně. Šlo o to, aby se osvědčil. A také aby pronikl mezi dělníky a věděl potom, jak s nimi jednat.

Jaké faktory se používají dnes ve firmách?

V současné době se používá hlavně faktor strachu: obava o práci. A faktor hmotného ocenění, který je ale tak špatně konstruován, že málo ovlivňuje práci lidí.

V čem byly Slušovice jiné než další podniky?

Jejich největší hnací silou bylo využití vědeckých a technických poznatků. Například v roce 1988 nám vzrostl zisk o 210 milionů korun. Z toho 89 milionů přišlo díky využití nových technologií, poznatků a nápadů. To dodnes nikdo nebere v úvahu a je to chyba.

Můžete to přiblížit?

Vycházeli jsme z toho, že myšlenka se dá převést na výrobek. Například jsme založili společnost KSL, která nabízela poradenskou činnost. Osm lidí sedělo v kanceláři a shánělo všechny dostupné informace o kukuřici. Nabízeli zákazníkům zvýšení jejich výnosů o 20 procent. A když se to nepodařilo, tak platilo, že služby byly poskytnuty zdarma. Pokud se naopak výnosy zvýšily o více než 20 procent, tak polovina z této sklizně „navíc" šla k nám. Osm lidí tak za rok vyprodukovalo 50 tisíc tun kukuřice.

Chcete mi říct, že stačilo jen mít otevřené oči a být aktivní?

Ne. Ale kolem vás prochází spousta informací, vy je přijmete, pokocháte se jimi a zase je necháte odplynout. Měli jsme ve Slušovicích útvar vědecko-technických informací. Získávali jsme informace také od našich lidí, kteří se vrátili ze zahraničních cest, z velvyslanectví různých zemí a obchodních rad, měli jsme napojení na informační středisko u Vídně i na americkou informační síť.

Mluvíte o tom, jak jste získávali informace z celého světa v době, kdy obyčejný člověk měl problém podívat se do Jugoslávie.

S tím nesouhlasím. Každý technickohospodářský pracovník ve Slušovicích, kterých bylo asi tisíc, musel minimálně jednou za rok odjet do západní Evropy. Chystali jsme také opatření, aby 90 procent mzdy dostávali v korunách, 10 procent v devizách. Není pravda, že se za minulého režimu nedalo dostat do zahraničí. A není také pravda, že Slušovice měly nějakou protekci.

Jak si má ale potom člověk vysvětlit, že jste jezdili po světě?

Měli jsme 16 kooperačních smluv s podniky v cizině, s nimiž jsme mohli obchodovat. Museli jsme ale ke každé z nich získat 23 podpisů důležitých lidí z ministerstev a dalších institucí. Měli jsme vyhrazený tým lidí, který nedělal nic jiného, než že sháněl tyto podpisy. Rozdíl mezi námi a jinými podniky byl v tom, že my jsme těch 23 podpisů získali, kdežto oni skončili u pátého, desátého...

Takže tvrdíte, že to, co vy mohl dokázat i jiný podnik?

Tehdejší vrchnost nás neměla zájem podporovat. Ministr vnitra Jaromír Obzina na nás dokonce vyhlásil bezpečnostně politické sledování. To jest takové, které může vyhlásit bez vědomí okresního a krajského výboru KSČ. Z toho sledování byla vypracována 120stránková zpráva, kterou dostal na stůl prezident Gustáv Husák. Bylo v ní ale tolik chyb, že pro nás naštěstí neměla žádný negativní důsledek. Z toho je ale vidět, že ne každý nám vycházel vstříc. Využívali jsme až na hranu tehdejší zákony.

Komunisté vám ale nabídli křeslo ministra zemědělství.

Ano, třikrát.

To nesvědčí o tom, že byste byl v nemilosti. A proč jste nabídku nepřijal?

Řekl jsem tehdy, že radši půjdu poklízet telata, než bych šel dělat ministra zemědělství. Pro mě to byl jiný okruh činnosti. Vím, že dnes může dělat ministra každý, ale otázka je jak.

Prosperovaly by Slušovice i dnes? A čím by se zabývaly?

Dnes by měly tržby 150 miliard korun, jak vypočítala skupina profesora Tvrdoně. Takže by se jim dařilo velmi dobře. Když byly Slušovice likvidovány, tak se skvěle rozjížděl program biochemie, což obnášelo výrobu přípravků proti komárům nebo škůdcům obilnin. Asi bychom se zaměřili i na výrobu zemědělských strojů.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Redaktor KL

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace