Etická komise prověřuje publikační činnost rektora i dalších akademiků

Foto: Wikimedia Commons / Jan Salač, CC BY-SA 4.0

Popisek: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně

Nejen Praha je univerzitním městem. Přestože v české metropoli sídlí přibližně dvě třetiny všech veřejných, státní i soukromých vysokých škol, statutem univerzitního města se mohou pochlubit i další krajská města. Tím posledním, který byl díky vzniku vlastní univerzity povýšen na univerzitní města, byl Zlín, kde byla v roce 2001 vznikla Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně (UTB).

Jenže právě tuto nejmladší univerzitu ve východním cípu České republiky obchází v posledních týdnech stín pochybností o kvalitě publikační činnosti nejednoho z profesorů. V základech se totiž otřásá jejich publikační činnost, na základě které někteří akademičtí pracovníci obhajovali své tituly, ale také čerpali veřejné peníze či mezinárodní granty.

Etická komise, která má na každé univerzitě v kompetenci tyto případné prohřešky prověřovat, má teď ve Zlíně zřejmě plné ruce práce. Na stole jí totiž přistálo hned několik podnětů, které se podle informací naší redakce netýkají pouze „řadových“ profesorů, ale dokonce nejužšího vedení univerzity včetně rektora Milana Adámka, předsedy akademického senátu Martina Sysla či předsedy akademického senátu Fakulty technologické Michala Staňka. Přitom všechny tyto případy mají společný jmenovatel, kterým je údajné nedodržení pravidel při své publikační činnosti, které by někdo mohlo odvážně nazývat plagiátorství, či v tomto případě spíše mnohačetným doslovným opakováním svých již dříve publikovaných pasáží odborných článků či konferenčních příspěvků.

Čím více píše, tím více vydělává

A o co vlastně jde? Publikační činnost je pro akademické pracovníky klíčová. Pokud chce někdo působit na univerzitě, získat vyšší akademický titul, zapojit se do mezinárodních vědeckých projektů, budovat kariéru – a tím i dosáhnout lepšího finančního ohodnocení – musí pravidelně publikovat. Čím více, tím lépe. Důležité však není jen množství publikací, ale také jejich charakter. Rozhodující roli hraje například účast na vědeckých konferencích, publikování odborných studií či článků v prestižních vědeckých časopisech. Veškeré výstupy jsou centrálně evidovány, bodově hodnoceny a ovlivňují postavení autora v akademickém prostředí. Nezřídka s sebou nesou i ekonomické benefity – například přístup ke státním a mezinárodním grantům, financování vědeckých cest či účast na konferencích v exotických destinacích.

Naše redakce však získala podrobnou analýzu desítek konferenčních příspěvků a dalších publikací profesora Michala Staňka, předsedy akademického senátu Fakulty technologické Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Profesor Staněk na univerzitě působí od roku 2005 a věnuje se výzkumu zpracování polymerních materiálů, zejména konstrukčnímu řešení vstřikovacích forem. Dokumenty, které máme k dispozici, však ukazují, že Staněk ve svých konferenčních příspěvcích opakovaně používal totožné textové pasáže. Jedinou změnou v anglicky psaných dokumentech byly číselné hodnoty měření. To vyvolává otázky o dodržování akademických pravidel a vědecké etiky.

Paradoxní je, že právě vysoké školy kladou na studenty přísné požadavky ohledně správného citování a důsledného uvádění autorských formulací. Studenti jsou při psaní seminárních, bakalářských či diplomových prací přísně kontrolováni a jakýkoliv náznak plagiátorství může znamenat vážné akademické důsledky.

Plagiátorství přitom stálo politickou kariéru nejednoho veřejného činitele. Vzpomeňme například na bývalou ministryni spravedlnosti Taťánu Malou (ANO), která měla opisovat ve dvou diplomových pracích. V roce 2011 se německý ministr obrany Karl-Theodor zu Guttenberg vzdal funkce poté, co vyšlo najevo, že ve své disertační práci opsal části jiných studií bez citací. Podobně dopadla i německá politička Silvana Kochová-Mehrinová, která kvůli podezření z plagiátorství při psaní své dizertační práce rezignovala na post místopředsedkyně Evropského parlamentu.

Autor mlčí

Naše redakce proto oslovila profesora Milana Staňka s žádostí o komentář a vysvětlení shodných pasáží v jeho publikační činnosti. Jeho odpověď? Žádná. Reagovala pouze tisková mluvčí Univerzity Tomáše Bati Petra Svěráková, která uvedla, že komunikace s médii spadá do její odpovědnosti, a proto se k věci vyjadřuje jak za vedení univerzity, tak za profesora Staňka.

„Univerzita Tomáše Bati klade důraz na dodržování etických standardů vědecké práce. Naši akademičtí pracovníci často dosahují významných úspěchů v oblasti vědy a výzkumu a získávají uznání odborné i laické veřejnosti,“ napsala Petra Svěráková s tím, že UTB jako veřejná instituce podléhá pravidelným auditům a má zavedeny přísné vnitřní předpisy odpovídající mezinárodním standardům publikační etiky. „V reakci na nedávný podnět identifikovalo vedení univerzity prostor pro další zpřesnění publikačních pravidel. Připravujeme proto jejich rozšíření o dodatečná ustanovení, která zajistí jednoznačný výklad všech postupů,“ dodala mluvčí univerzity.

A pokud jde o konkrétní zjištění redakce? „Na žádost prof. Staňka se případem bude v nejbližší době zabývat Etická komise UTB, která důkladně prověří všechny souvislosti. Je přitom důležité zdůraznit, že konferenční příspěvky nepředstavují klíčové kritérium pro hodnocení akademického postupu našich pracovníků,“ reagovala stručně mluvčí.

Naše redakce se přesto znovu obrátila na profesora Staňka s žádostí o osobní komentář, ale odpověď nepřišla. Naopak se obsáhle vyjádřil docent Martin Sysel, předseda Akademického senátu UTB, který upozornil, že „jedna pracovnice UTB“ rozeslala anonymní upozornění velké části zaměstnanců univerzity. V něm upozornila na skutečnost, že profesor Staněk měl vykazovat téměř totožné výstupy externích projektů v několika publikacích. Podle Sysla se ji snažil přimět, aby se obrátila přímo na Etickou komisi UTB, avšak k tomu nedošlo. „Těžko soudit, jaký byl záměr jejího e-mailu. O dodržování Etického kodexu UTB evidentně nešlo. Prof. Staněk se vyjádřil, že nařčení bude dále řešit,“ napsal redakci docent Sysel.

„Nemám odborné znalosti v oboru pana prof. Staňka a nedokážu posoudit shodu odborného textu a jeho přínos v tak specifickém zaměření. Ale je celkem běžné, že vědci při svém výzkumu vycházejí dlouhodobě ze stejných teoretických základů, na které navazují další výzkum. V publikaci je samozřejmě následně i popis teorie, ze které se vychází, a zákonitě se tak v publikacích ze stejného období opakuje shrnutí takové teorie na úvod. Stejně tak v následujících publikacích popisuje svůj předchozí výzkum, na který navazuje. Bez odborných znalostí v oboru nelze posoudit přínos,“ vysvětloval docent Sysel v e-mailu redakci a odmítl označení případné shody textů za plagiátorství.

„Někteří ‚bijci‘ prohlašují, že plagiátorství je i v případě, že člověk necituje sám sebe. Ve vědecké komunitě se však autocitace neuznávají a pamatuji dobu nedávnou, kdy to editoři publikací přímo zakazovali. Může se tedy stát, že u starších publikací autor sám sebe necituje,“ dodal docent Sysel a naznačil, že kauza může být účelově rozdmýchávána.

„Předpokládám, že jste si nechal zpracovat odborný posudek od někoho, kdo působí ve stejném oboru jako pan prof. Staněk, a váš článek bude založen na faktech a odborném posudku. Něco takového bych očekával od dobrého investigativního novináře,“ napsal docent Sysel.

Další jména? Rektor i předseda akademického senátu

Poté, co se však od redakce dozvěděl, že podobné problémy se shodnými texty vykazují i jeho vlastní konferenční příspěvky, jeho rétorika se změnila. „Nikde jsem se v předchozích e-mailech pana prof. Staňka přímo nezastával, ani vás neodrazoval od napsání článku, pouze jsem vám nastínil souvislosti a běžnou strukturu článků v podobě, jak se vyskytují v konferenčních příspěvcích, které slouží k diskuzi průběžných výsledků s odbornou veřejností,“ uvedl docent Sysel.

„O víkendu jsem analyzoval své články a nalezl jsem problém, kvůli kterému podnět na etickou komisi podám. Pana rektora jsem již informoval,“ uzavřel svou reakci.

A aby toho nebylo málo, Etické komisi přistál na stole podnět také na prověření publikační činnosti samotného rektora UTB Milana Adámka, kdy minimálně ve čtyřech případech měly být publikovány totožné výzkumného výsledky.

Vyjádření rektora se však není redakci získat nepodařilo, přestože jen kontaktovala. „Průběh zasedání Etické komise UTB se řídí jejím Jednacím řádem. Délku projednávání jednotlivých podnětů nelze určit. Všechny dosud předložené podněty budou komisí řádně posouzeny,“ omezila se pouze na toto konstatování Petra Svěráková, mluvčí univerzity.

Není to dobrý příklad pro studenty

Naše redakce oslovila několik osobností s dotazy ohledně doslovně opisovaných pasáží v článcích významných akademiků z UTB.

„Předložené materiály vykazují vysokou míru shody, což vyvolává otázky týkající se originality a nezávislosti výzkumné činnosti. Zejména shoda v oblasti abstraktu či závěru je velmi neobvyklá bez řádného vysvětlení. Tento aspekt je obzvláště důležitý v případech, kdy je výzkum financován z veřejných zdrojů a může se tak jednat o rozpor s pravidly, například dvojí financování či otázka originality. Za mě to není dobrý příklad pro studenty a další kolegy,“ uvedl profesor Radimír Novotný z Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích.

Redakce oslovila také profesora Milana Kracalíka, který již 18 let působí na univerzitě v rakouském Linci. „Jednou ze zvyklostí publikování vědeckých výsledků je fakt, že se naměřená data nejdříve prezentují na konferencích a teprve poté (jakmile jsou diskutována s vědeckou komunitou) následuje jejich publikace v odborném časopisu, prakticky 1:1, s příslušnými citacemi. Je běžné, že stejná data jsou publikována v bakalářských, magisterských, doktorských a habilitačních pracích jakožto výstup vědecké činnosti daného týmu, opět s příslušnými citacemi. Dále určité pasáže textu, typicky v odborných časopisech v kapitole „Introduction“, se mohou shodovat – pokud se jedná o návaznou vědeckou činnost. V takovém případě je však klíčová správná citace relevantních předchozích prací,“ napsal Kracalík.

Rozlišuje přitom plagiátorství jakožto publikaci totožných výsledků v různých odborných časopisech opakovaně a kopírování textu s řádným uvedením zdrojů. „Každopádně pokud by se prokázalo, že ve zmíněných případech o plagiátorství šlo, jedná se dle mého názoru o chybu jednotlivce. Za každou publikaci stojí konkrétní vědecký pracovník jakožto corresponding author, zodpovědný mimo jiné i za etickou stránku publikace, a ne instituce či univerzita,“ dodal profesor Kracalík. 

Podstatně kritičtější byl k dění kolem publikační činnosti čelních představitelů Univerzity Tomáše Bati její někdejší dlouholetý rektor Petr Sáha. „Aktuálně univerzitu trápí nelichotivé nálezy, které se týkají neetického publikačního chování nejvyššího představitele univerzity, což osobně považuji za neakceptovatelné. S tím bohužel souvisí i podezření na nehospodárné využívání veřejných prostředků. To vše může zpochybnit i proces udělování docentských a profesorských titulů, které jsou zásadní pro akreditace univerzity. Nechci předbíhat,“ uvedl Sáha s tím, že očekává kvalifikované  a nestranné prošetření ze strany  Etické komise. 

„Nedokážu si představit, že by byl takový přístup ve vědě tolerován na jiných kvalitních institucích. Snad se brzy vše vyřeší a odpovědní jednotlivci v rámci své morální integrity budou  rezignovat  na své posty. Zároveň bude nutné se poučit a systémově zajistit, aby se podobné situace již neopakovaly. Rozhodně tím nedáváme dobrý příklad studentům,“ dodal muž, který stál u vzniku zlínské univerzity.

První zasedání má Etická komise UTB již za sebou. Její konečný verdikt se však očekává v řádu týdnů až měsíců.

Jan Procházka

Vložil: Redaktor KL