Když se začnou kamarádit kurátorky… Zlín vystavuje zapomenutého českého krajináře Jana Honsu

Foto: Se svolením Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Snímek z výstavy „Jan Honsa (1876–1937) –? Samotář se srdcem venkovana“

Výstava „Jan Honsa (1876–1937) –⁠ Samotář se srdcem venkovana“ je pokračováním cyklu, ve kterém Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně představuje významné osobnosti české výtvarné scény přelomu 19. a 20. století. Prohlédnout si ji můžete ve 14|15 Baťově institutu až do 5. června 2022.

Jan Honsa pocházel ze starého rolnického rodu. Po ukončení měšťanské školy pracoval s otcem a starším bratrem v hospodářství a ve volných chvílích kreslil vše, co kolem sebe viděl. Jeho těsné spojení s okolní přírodou ho přirozeně nasměrovalo ke studiu krajinomalby, které absolvoval v proslulé škole Julia Mařáka na pražské malířské Akademii. Jeho spolužáky byli například František Kaván, Antonín Slavíček, Alois Kalvoda, Jaroslav Panuška nebo Otakar Lebeda.

Výstava „Jan Honsa (1876–1937) –⁠ Samotář se srdcem venkovana“ ve 14|15 Baťově institutu 

Nálada, Klid, Tichý podvečer, Ve větru, Letní odpoledne… To je jen pár názvů Honsových obrazů, které trefně vystihují jejich námět i náladu. Jak podtitul výstavy napovídá, jejich autor byl již od mládí samotář, který kromě studií, několika zahraničních cest a víceméně nuceného pobytu v Praze ve válečných letech prožil téměř celý svůj život v Běstovicích u Chocně. A právě zdejší kraj pro něj byl největší uměleckou inspirací.

Co vše uvidíte

„Výstava není vzhledem ke svému rozsahu vyčerpávající retrospektivou, ale spíše vzácnou příležitostí k nahlédnutí do živého labyrintu odkazu tohoto pozapomenutého českého krajináře. Vybraný soubor děl pochází z řady veřejných galerií i několika soukromých sbírek a sleduje postupné proměny Honsovy tvorby, která je založena na trvalém a hlubokém sepětí s přírodou. Jde o upřímnou zpověď o pevných vazbách malíře k jeho rodné krajině, s níž vyrůstal, žil a pracoval,” přibližuje výstavu její kurátorka Pavlína Pyšná z Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, která veřejnost zároveň láká i na dvě komentované prohlídky, jež sama povede. Naplánované jsou na 12. dubna a 17. května, vždy od 17 hodin.

Ačkoliv Honsova díla zachycují především krajinu Podorlicka a Českomoravské vrchoviny, svým významem se již napevno zapsala do vývoje české krajinomalby. Svědčí o tom i 75 samostatných nebo společenských výstav a fakt, že několik jeho prací vlastní i Národní galerie v Praze.

Malíř Jan Honsa ve svém domě v Běstovicích, foto Wikimedia Commons / Marie Stochlebová

Umělecký vývoj

Tak jako mnoho jiných si i Honsa prošel několika uměleckými etapami. „Na začátku jeho tvůrčího úsilí je patrný vliv Mařákovy školy, kdy maluje obrazy převážně výškového formátu v souladu s plenérovou malbou 19. století. Na přelomu století už ale prohlubuje svůj zájem o nové výtvarné postupy v duchu impresionismu, částečně pod vlivem Antonína Slavíčka. Jeho obrazy se stávají záznamem momentálního dojmu – imprese, kdy se zastavuje čas a nálada určitého okamžiku,“ přibližuje umělecký vývoj malíře kurátorka Pyšná.

A pokračuje: „Po roce 1900 začínají v jeho díle stále více a více převládat stylizované, dekorativní kompozice, ve kterých nastupují idylické krajinné celky prostoupené kvetoucími stromy nebo typickými venkovskými chalupami. Otevírají se panoramatické výhledy do kraje, nad nímž se klene široký pás oblohy zaplněný bohatými mraky. Příznačná je pro něho i výrazná neoimpresionistická technika a živá barevnost evokující až barvotiskové vzezření.”

Snímek z vernisáže výstavy, která se uskutečnila 15. března.

Mezi Zlínem a Jihlavou

Jak nám Pavlína Pyšná sdělila, tuto výstavu, byť ne do puntíku stejnou, mohli již shlédnout diváci v Jihlavě v Oblastní galerii Vysočiny od 12. 11. 2021 do 6. 2. 2022. Pátrali jsme, proč zrovna toto sepětí mezi Zlínem a Jihlavou? „Spolupráce trvá již od roku 2015. Obvykle je výstava prezentována nejprve ve Zlíně, až poté jde do Jihlavy, tentokráte kvůli covidu to bylo obráceně,“ prozradila Ktajským listům.cz Pavlína Pyšná s tím, že obě galerie mají ve svých sbírkách zajímavé umělce z přelomu devatenáctého a dvacátého století a toto období je ve středu jejich zájmu. Prvním umělcem, kterého takto na obou místech představili, byl Jakub Schikaneder, následoval Slavíček, Jiránek…

Za výstavou je spousta práce

Připravit výstavu takového formátu je totiž velmi složité a pracné, vždyť je třeba oslovit mnoho dalších galerií i soukromníků. Jen v případě aktuální výstavy Jana Honsy jde o tyto subjekty: Národní galerie v Praze, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Muzeum umění Olomouc, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Západočeská galerie v Plzni, Galerie výtvarného umění v Náchodě, Východočeská galerie v Pardubicích, Městské muzeum a galerie Hlinsko, Městská galerie Vysoké Mýto, Česká spořitelna, a. s., České přístavy, a. s., soukromí zapůjčitelé.

Snímek z výstavy „Jan Honsa (1876–1937) –⁠ Samotář se srdcem venkovana“

Paní kurátorka se tudíž domnívá, že je škoda omezit se jen na jednu galerii. Za vším ale hledej člověka. Po delším vyptávání jsme zjistili, že neméně důležité je i přátelství, které vzniklo mezi kurátorkou Pavlínou Pyšnou a její kolegyní z Jihlavy, kurátorkou Janou Bojanovskou… Což je velmi hezké a jak vidno, i užitečné.

Vložil: Andrea Morkusová