Sklíčilo mě to, vyděsilo a rozesmutnělo. Zbývá snad už jen zastávka Měsíc? varuje astronom v den, kdy padají hvězdy

Foto: Pixabay

Popisek: Čtvrtek 12. srpna je podle astronomů nejlepší na pozorování meteorického roje Perseid

ROZHOVORY NA OKRAJI Padající hvězdy uvidí lidé ze spacáku, píše o dnešním meteorickém roji Perseid, nazývaném též Slzy svatého Vavřince, Hvězdárna Valašské Meziříčí. A zve právě ve čtvrtek 12. srpna od 21:30 veřejnost na pozorování: „Rozložte své spacáky a karimatky na louce uprostřed našeho areálu a nechejte se unášet tajemnou krásou padajících hvězd." Zatímco Perseidy budou viditelné pouhým okem, k pozorování dalších vesmírných objektů návštěvníci budou moci využít dalekohled v hlavní kopuli. Meteorický roj Perseid zůstane aktivní poměrně dlouho – od 17. července do 24. srpna. „Dvanáctého srpna večer ale dosáhne svého vrcholu. Pozorování navíc nebude svým svitem rušit Měsíc, který dosáhne první čtvrti o tři dny později,“ vysvětluje volbu termínu ředitel Hvězdárny Valašské Meziříčí Libor Lenža. Vzhlížet k potemnělému nebi protkanému bezpočtem zářících hvězd není jen odvěká touha astronomů, romantiků a snílků, a to zdaleka nejen když padají hvězdy… Na tmavé noční obloze by mělo záležet nám všem. Má blahodárný účinek na naše zdraví a zároveň ovlivní, jestli v budoucnu budeme mít co jíst. Své o tom ví přední český odborník na tmavou oblohu Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově, který k tématu poskytl rozhovor.

Kolik oblastí tmavé oblohy máme nyní v Česku?

Jsou celkem tři. Nejstarší Jizerská byla vyhlášena 4. listopadu 2009 u příležitosti Mezinárodního roku astronomie. Stala se první oblastí svého druhu v Evropě a zároveň první přeshraniční na světě, protože zasahuje do Česka i Polska. Beskydská oblast tmavé oblohy v česko-slovenském příhraničí vznikla v roce 2013 a Manětínská na západě Čech o rok později. 

Proč takové oblasti vznikají? Existují kritéria pro jejich vyhlášení?

U nás všechny vznikly na základě memorand obcí a partnerských institucí, nikoliv zákona. Jejich hlavním účelem je upozornit, že příroda v noci nemizí a je třeba chránit i noční životní prostředí včetně pohledu na hvězdnou oblohu. Kritériem pro české oblasti je tmavost oblohy, aby byly vyhlašovány v místech s co nejnižší mírou světelného znečištění. Příslušná měření provádí Česká astronomická společnost.

Pavel Suchan na snímku ze soukromého archivu. Foto se svolením: Pavel Suchan

Je velký rozdíl mezi pozorováním v oblasti s oblohou tmavou a průměrně znečištěnou světelným smogem?

Platí jednoduché pravidlo: Zatímco ve velkoměstech můžeme spatřit desítky hvězd, ve městech jsou to stovky, na venkově zhruba 1 600 a ve světlem naprosto nedotčeném nočním prostředí až 3 tisíce. V Česku, bohužel, takové místo nenajdeme. V našich oblastech tmavé oblohy jsme schopni spatřit okem nejvýše okolo 2 tisíc hvězd.

Kromě příznivých podmínek pro astronomická pozorování prý má tmavá obloha blahodárné účinky na lidské zdraví. Je to pravda?

Od nepaměti jsme přizpůsobeni střídání světla a tmy. Řídí se tím vše živé na naší planetě. U civilizovaného člověka se rozdíl mezi dnem a nocí stírá. Mozek potom vydává zmatené příkazy. Připomíná dirigenta, který mává taktovkou tak nejistě, že celý orchestr – v tomto případě naše tělo – hraje falešně. Zdravotní důsledky se projevují ve výskytu rakoviny, cukrovky, vysokého krevního tlaku, obezity a podobně. A tohle se týká i ostatních živočichů. Jenomže zatímco my si můžeme zatáhnout závěsy, například srna takovou možnost nemá.

V září 2020 se v Senátu uskutečnilo veřejné slyšení na téma Světlo – dobrý sluha, zlý pán. Je situace opravdu tak vážná?

Je ´za pět minut dvanáct´! Světelné znečištění na naší planetě každý rok narůstá o 2 až 6 procent. Pokud s tím nic neuděláme, za několik desítek let ztratíme noc i na venkově. Nejenže přicházíme o pohled na noční oblohu, ale především si pod sebou „řežeme větev“. Už teď jsou některé živočišné druhy na vymření, protože ničíme jejich ekosystémy. Pokud je vystavíme také působení přemíry nočního světla, může nastat citelný úbytek opylovačů, a tím výrazné snížení úrody. A to už je i z pohledu člověka existenční problém.

Lze se nárůstu světelného znečištění bránit?

Na rozdíl od některých jiných druhů znečištění má to světelné jednoduché řešení. Zhasněme, a světlo zmizí! Není však nutné jít až do krajností. Stačí dodržovat jednoduché a snadno proveditelné zásady – svítit jen na místech, kde je potřeba, po nezbytně nutnou dobu a s odpovídající intenzitou.

Lidé ve městech neznají úchvatný pohled do hlubin vesmíru. Přesto se mnoho amatérských hvězdářů snaží svými dalekohledy proniknout skrze světelný závoj. Foto Jakub Toman 

Nejblíže valašskomeziříčské hvězdárně je Beskydská oblast tmavé oblohy. Je něčím zvláštní?

Je jedinou česko-slovenskou oblastí tmavé oblohy. Rozkládá se na území sedmi českých a pěti slovenských obcí. S rozlohou 308 čtverečních kilometrů je druhá největší u nás. Výrazná většina jejího území se rozprostírá v chráněných krajinných oblastech Beskydy a Kysuce. A protože sem patří také Lysá hora, je zároveň nejvýše položenou oblastí tmavé oblohy v Česku.

Oblasti, parky a rezervace tmavé oblohy vznikají po celém světě. Jak si v mezinárodním srovnání vede Česko?

Dříve jsme v Evropě i na světě zaujímali čelní místo, dnes patříme k průměru. Tři, někdy i více oblastí nebo parků tmavé oblohy už mají na Slovensku, v Maďarsku, Německu nebo Velké Británii. Ve Španělsku jich je dokonce deset. Česko se však dostává do popředí v právní ochraně nočního životního prostředí – světelné znečištění se dostalo do nově schváleného stavebního zákona, připravuje se samostatná norma na snižování jeho úrovně, ministerstva poskytují dotace na veřejné osvětlení s nízkým světelným znečištěním. 

Jako astronom jste procestoval kus světa. Kde jste zažil největší tmu a nejkrásnější oblohu?

Vzpomínám si na to dobře, protože jsem si tak trochu utrhl ostudu. Bylo to na trojmezí Polska, Slovenska a Ukrajiny. Navštívili jsme rodinu, která žila bez elektřiny, logicky ve velmi tmavém prostředí. V noci jsem pohlédl na oblohu a zjistil, že se začíná zatahovat. Omyl. Až k obzoru byly vidět partie Mléčné dráhy, které jsem od nás nikdy nespatřil. Prostě tma jako v pytli!

Osobně bych tipoval spíše pracoviště Evropské jižní observatoře v chilském Paranalu...

V poušti Atacama, kde observatoř působí, jsou z celé Země nejlepší podmínky pro pozorování vesmíru. Naše tmavá obloha se s tamní nedá srovnávat. A přece... Stál jsem tam uprostřed pouště v nadmořské výšce přes 2 tisíce metrů, obloha se klenula až ke mně, přitom dole pod námi byla vidět osvětlená dálnice i světlo z městeček vzdálených 200 kilometrů. Sklíčilo mě to, vyděsilo a rozesmutnělo. Protože co s tím? Zbývá snad už jen zastávka Měsíc?

Zdroj: Hvězdárna Valašské Meziříčí

Vložil: Anička Vančová