Ztracená devítiletá Eliška: Rodiče ji tyranizují, zní v obci

Foto: Profimedia.cz

Popisek: Ilustrační foto

KRIMI, REPORTÁŽ Na úřadu ve Vlčnově na Uherskohradišťsku je rušno. Zasedací místnost se stala skutečným veřejným prostorem připomínajícím chvílemi spíš nádražní halu. Nalézá se tu nervové centrum pátracích akcí po ztracené malé Elišce. „Spát půjdu, až se dívka najde,“ zdůrazňuje zdejší starosta.

Starosta Jan Pijáček i místostarostka  Marta Moštková přebíhají mezi kancelářemi, i jim každou chvíli zazvoní telefony, mezi tím ještě stihnout zajistit návštěvám úřadu občerstvení a uvařit kafe, domluvit svačinu i teplé jídlo pro desítky lidí venku.

Vyčerpání je patrné na všech 

Ne, to není šrumec kvůli slavné vlčnovské Jízdě králů. Pozdvižení, kvůli kterému jsou oba úředníci na nohou už třicet hodin v kuse, způsobila ztracená devítiletá Eliška. Když v úterý po desáté hodině začalo pátrání, zřídila si policie velín na vlčnovském úřadu.

„A my jsme jim tu k dispozici. Přece jen známe terén nejlépe,“ vysvětluje Pijáček. Po noční pátrací směně se zašel domů umýt a vrátil se do práce.  Stejně to udělala jeho kolegyně. „To je normální. Jsem jako zdravotní sestra na noční zvyklá,“ komentuje to Moštková. A kdy si chtějí jít oba odpočinout? „Já tu zůstanu, dokud se Eliška nenajde,“ říká rozhodně starosta. Přestože má kruhy pod očima, úsměv z tváře mu nemizí. Taky místostarostka je stále příjemná a vítá každý nový nápad, jak ztracené dítě najít.

Napětí stoupá 

O chvíli později dostávají tip. Jedna žena na své zahradě zahlédla postavu v  růžovém oblečení. Starosta s velitelem zásahu Petrem Petrželkou vyrážejí hned na místo. Zahrada je veliká a nad ní strmý kopec s křovinami, proláklinami a několika boudami. Oba muži spíš běží, než jdou. Omyl, nebyla to Eliška, ale bývalý místostarosta v růžových montérkách. Podobných výprav absolvovali od úterní noci už několik. Velitel teď dostal tip od psychotronika a musí jej prověřit, starosta jde zorganizovat dobrovolníky, které obec svolala a chystat občerstvení pro desítky profesionálních i dobrovolných hledačů - se psy, s koňmi, s vrtulníkem, v policejním, hasičském či mysliveckém oblečení, nebo prostě v montérkách a s holínkami. Venku totiž prší.

Párky, čaj a chleba se sádlem se vezou k místní části Vlčnovské búdy. Právě tady, u kapličky bylo děvče viděno naposledy. Že je napětí z toho, jak celá věc dopadne, čím dál větší, se s postupujícím časem daří čím dál hůř zakrýt. Eliška je nezvěstná už přes dvacet hodin.

Co se vlastně stalo a proč? 

Po třetí hodině ale nastává obrat. Helikoptéra s termovizí nachází prokřehlé, vyčerpané, ale živé děvčátko v poli, asi deset kilometrů od Vlčnova. „Obrovská úleva,“ zní z úst starosty. Jeho úsměv je výmluvný. Stejně reagují policisté, hasiči i lidé ve vsi. „Než vrtulník vzlétl, padaly kroupy. Když se vracel, spustila se první letošní bouřka. to je symbolické," říká starosta.

Co se vlastně stalo a proč? Nad tím se začnou lidé zamýšlet až později, když manévry v obci utichnou. Podle některých nesou na zmizení dívky vinu její  rodiče. Kdyby bylo dítě doma šťastné, neutíkalo by z domu, myslí si paní v samoobsluze. Jiná, která se právě vrací z pohřbu, je zase přesvědčená, že holčička své rodiče tyranizuje a měla by být v péči psychologů.

„Nebral bych to tak dramaticky,“ říká starosta. „Můj syn byl jako dítě taky velký tulák a teď je z něj horolezec, po tatínkovi,“ směje se úlevně. Úřad už je prázdný, zůstali tu jen Pijáček a Moštková, která ještě odpoledne musela pronést slíbenou řeč na pohřbu, oba mají v ruce zase telefony. „Musíme ještě poděkovat všem, kdo nám pomohli,“ vysvětlují. Pak ještě uklidí po návštěvách a půjdou si lehnout.

Ivana Fojtů

Vložil: Redaktor KL