Stát je jako sovětský žigulík s děravou nádrží. Agrolevicová vláda stupňuje třídní boj proti živnostníkům, zlobí se senátor. Strana soukromníků se přidává

Foto: Facebook

Popisek: Ivo Valenta (vlevo) na Rádiu Impuls. Ivo Valenta je senátor za obvod č. 81 - Uherské Hradiště (nestraník za Stranu soukromníků ČR).

Drsná slova na adresu vlády, která „splétá bič na živnostníky a malé podnikatele v podobě povinného měsíčního hlášení tržeb, elektronické evidence tržeb a méně či více absurdních regulací, aby na straně druhé vystupňovala tlak na to, aby posílali státu čím dál více peněz“ napsal ve svém blogu senátor Ivo Valenta, který úspěšně kandidoval jako nestraník za Stranu soukromníků ČR. A právě Strana soukromníků má jako jeden z prioritních bodů programu „ Zabránit pokusům o zvýšení odvodů na sociální a zdravotní pojištění OSVČ “.

Ve svém prohlášení „Soukromníci“ napsali: „Dnes se znovu Česká strana sociálně demokratická, tentokrát ústy svého předsedy, za podpory odborářského bosse Středuly, vyjádřila, že by živnostníci měli platit vyšší zdravotní pojištění. Důvodem k tomuto kroku má být skutečnost, že drobní podnikatelé čerpají ze zdravotního systému víc peněz, než do něj odvádějí a zdravotní  péče o živnostníky je dotována z odvodů zaměstnanců.“

Hra s čísly

Strana soukromníků dále upozorňuje: „Pro zdůvodnění nutnosti zvýšení odvodu pro živnostníky, je neustále operováno s jednou částkou, která se ve skutečnosti skládá ze dvou složek, jednu složku hradí zaměstnanec 1242 Kč a druhou zaměstnavatel. Pokud porovnáme jen složku zaměstnance, tak ta je dnes nižší, nežli pojistné odváděné živnostníkem, pro rok 2015  činí 1797 Kč.  Zaměstnavatel odvádí za zaměstnance druhou složku pojistného na základě zákona, pokud by byla tato část zákona zrušena, nastane zcela opačná situace, pojistné odváděné živnostníkem bude větší než pojistné odváděné zaměstnancem. Odvody živnostníků jsou nyní dvojnásobkem toho, co ve skutečnosti ze zdravotního solidárního systému čerpají. SsČR je zásadně proti, zvyšování odvodů na sociální a zdravotní pojištění,“ vysvětluje rázně za SsČR její místopředseda Petr Thaisz.

Agrolevicová vláda stupňuje třídní boj

Ještě ostřeji se na adresu vlády vyjádřil Ivo Valenta, český podnikatel a politik, od roku 1991 majitel hazardní skupiny Synot a od října 2014 senátor. „Živnostníci a malí podnikatelé zřejmě nedají českým politickým špičkám spát. Z jedné strany na ně vláda splétá bič v podobě povinného měsíčního hlášení tržeb, elektronické evidence tržeb a méně či více absurdních regulací, aby na straně druhé vystupňovala tlak na to, aby živnostníci posílali státu čím dál více peněz. Zatím poslední dělostřeleckou kanonádou je snaha zvýšit odvody živnostníků na zdravotní pojištění, po kterém volá nejen odborový předák Josef Středula, ale teď už i premiér Bohuslav Sobotka. Vadí jim, že za zaměstnance inkasují zdravotní pojišťovny víc než za osobu samostatně výdělečně činnou. Jenže toto srovnání je nejen nadmíru povrchní, ale má zároveň velké množství zcela zásadních trhlin. Ale pojďme pěkně popořádku,“ začíná svou filipiku na obranu drobných podnikatelů.

73 Kč z každé stovky pro nenasytný stát

A Valenta pokračuje: „Není problém v tom, kolik peněz odvádí státu živnostníci, ale jak moc velký balík peněz kasíruje stát za každého zaměstnance. Je totiž třeba si na rovinu říct, že z každé hrubé mzdy ve výši 20 tis. Kč, ze které zůstane zaměstnanci přibližně 15 tis. Kč, si stát vezme do své pokladničky téměř 11 tis. Kč! To znamená, že z každé stokoruny, kterou si zaměstnanec přinese z továrny domů, si v tomto případě stát vyinkasuje příšerných 73 Kč! I díky tomu patří cena práce v České republice k nejvyšším v celé Evropě. A to je podle mne jeden z hlavních důvodů, proč se v naší zemi nedaří zkrotit nezaměstnanost. Při tak vysokých nákladech na zaměstnance musí každá firma moc dobře zvažovat, jestli vůbec bude mít na to, aby naplno zaměstnala dalšího pracovníka.“   

Nad slovy odborového předáka se podivuje: „Proto jsem přesvědčen o tom, že odborové svazy a jim ideologicky blízká politická reprezentace by měly spíše volat po snížení daní a odvodů zaměstnanců, nežli kastovat naši společnost a vytvářet třídní boj proti skupině aktivních lidí, kteří se rozhodli pro život nikoliv ve velkých továrnách a nadnárodních řetězcích, ale na volné noze s cílem prosadit se díky svým vlastním schopnostem a dovednostem.“

Řešení? Štíhlý státní aparát

Ivo Valenta nabízí i řešení, které není nijak nové: „A přitom řešení nemusí být tak složité, jak by se mohlo na první pohled zdát. Stačí naordinovat našemu státu přísnou dietu, zeštíhlit a zmenšit celý státní aparát, zjednodušit veřejnou správu a nepřetvářet naši demokracii a tržní ekonomiku v novodobou regulokracii. V té totiž stát potřebuje statisíce úředníků, aby dohlédl na nesmyslná nařízení, která si předtím sám vymyslel a pod zástěrkou konání všeobecného blaha demokraticky prosadil. Ve chvíli, kdy budeme mít malý a efektivní stát, nebudou naši agro-levicoví politici po nocích vymýšlet, jak vytáhnout z pracujících lidí a obzvláště těch, kteří se svobodně živí, a jsou tedy pro ně jistým společensko-politickým ohrožením, co nejvíce peněz. Česká republika má dnes spotřebu sovětského žigulíka a k tomu ještě s děravou nádrží … A to by se mělo změnit především!“ nabádá senátor.

Proč se podceňují živnostníci?!

„Další trhlinou vládních úvah o navýšení odvodů živnostníků je absolutní podcenění významu tohoto segmentu pro celou českou ekonomiku. Vždyť mikropodniky do deseti zaměstnanců představují 95 % ze všech ekonomických subjektů v České republice. Vždyť téměř 70 % všech zaměstnanců (2,3 milionu lidí) pracuje v malých a středních podnicích, z toho živnostníci dávají práci nejen sami sobě, ale také dalšímu více jak milionu obyvatel ČR, tedy asi 30 % všech zaměstnanců. A konečně vždyť 56 % přidané hodnoty v české ekonomice tvoří právě malé a střední podniky,“ uvádí tvrdá fakta, která ale jako by stát nechtěl slyšet, Valenta.

Vážné makroekonomické následky

A Valenta maluje nepříliš růžovou budoucnost: „Další znevýhodňování podmínek pro tento segment podnikání tedy nebude znamenat „jen“ krach některých podnikatelů a jejich odchod na úřad práce, ale může mít velmi vážné makroekonomické následky. Paradoxně nejvíce na to mohou doplatit právě zaměstnanci živnostníků a malých podnikatelů. Ti na rozdíl od svých kolegů pracujících pro továrníky totiž často nemají zastání v odborových organizacích, které pak buď nevědomky (což pochybuji), anebo záměrně podřezávají větev pod další velmi početnou skupinou zaměstnanců. Čistě pro srovnání. Jestliže ve velkých továrnách mohou odboráři hájit zájmy asi jednoho milionu zaměstnanců, u živnostníků, které si tak často odboroví předáci berou na mušku, pracuje přibližně stejný počet zaměstnanců! Pan Josef Středula by se proto měl velmi silně zamyslet nad svými návrhy a měl by se přestat hrát na toho, kdo mluví za všechny zaměstnance a jako typický „dobroser“ chce jen blaho pro každého z nich.“

Není to vůbec lehké…

Senátor Valenta vzpomíná, jak sám jako živnostník v devadesátých létech začínal:  „A dodnes si pamatuji, jak těžká etapa života to byla. Je třeba totiž stále dokola opakovat, že na rozdíl od zaměstnance musí živnostník nejen vykonat vlastní práci, ale také si ji musí nejdříve sám u klientů sehnat. Zároveň si sám musí pořídit veškeré pracovní vybavení, protože nemá štědrého šéfa, od kterého by si nafasoval služební auto, počítač, telefon, kancelářské potřeby, ale i všechny další pracovní pomůcky. A pokud živnostník práci nemá, nevydělá si ani korunu a může jen tiše závidět zaměstnanci, který v nejhorším případě zůstane doma na 60 % mzdy. A stejně je to i v případě dovolené, během které zaměstnanec dostává průměrnou mzdu, ale živnostník vše musí táhnout pouze ze svých úspor. A to už se ani nebavím o tom, že podnikatel odpovídá za své podnikání celým svým majetkem a k doktorovi ani raději nechodí, protože by přišel o zákazníky. I to je důvod toho, proč podle statistiky VZP živnostníci přispívají na pojištění dvakrát více, než z něj čerpají na úhradu své zdravotní péče.“

Ustavičná buzerace

Na závěr Ivo Valenta píše: „Navíc obzvláště v poslední době se na podnikatele šikují nejrůznější policejní komanda, specializované „kobry“ a další inspektoři všeho druhu. Jejich cílem je vytvořit atmosféru strachu a podle mého názoru znepříjemnit život všem živnostníkům natolik, že své podnikání raději sami pověsí na hřebík. Chtěl bych vidět zaměstnance, jak by se tvářili na to, že by je na každém kroku kontroloval nějaký militantní úředník, který má stranický úkol dokázat, že všichni jsou podvodníci. Zaměstnanci jsou takových kontrol ušetřeni, a když už nějaká kontrola přijde, tak případnou pokutu stejně za ně zaplatí zaměstnavatel.  Podle mne tedy není cestou další destrukce a buzerace namířená proti malým a středním podnikům, ale primární snaha zmenšit a zeštíhlit stát a jeho přebujelý aparát. Tím nebude třeba vybírat a přerozdělovat tak velké množství peněz, ať už od zaměstnanců nebo podnikatelů. A když pak stát živnostníkům vytvoří jednoduchý daňový systém postavený na minimálním papírování a jednoduchém paušálním zdanění bez zbytečných registračních pokladen apod., může se spolehnout na to, že bude mít dostatečné daňové příjmy, aby zabezpečil ten nejzbytnější servis a dal podnikatelům i všem aktivním lidem dostatek prostoru a svobody na vlastní seberealizaci.“

Vložil: Anička Vančová