Zemřít v Česku: Kdo zahyne vinou vrahů sám, musí se obejít bez premiéra, pomoci i sirén. Národ se zase pořádně naštval: A co ty zavražděné děti?

Foto: Vláda ČR

Popisek: I premiér zapálil svíčku...

Jakkoliv je masová vražda, která se odehrála minulý týden v Uherském Brodě, mimořádnou tragédií, politické exhibice kolem ní nutí přinejmenším k zamyšlení nad tím, jak rozdílný je přístup k obětem, které u nás zemřou vinou vrahů osamoceně, či naopak hromadně. Zatímco nad jednotlivými obětmi, jejichž smrt znamená pro jejich blízké stejné utrpení, se pozastaví snad jen média, v případě těch hromadných se mrtví dočkají mimořádných poct, mimo jiné i spuštění sirén.

Na rozdíl od naší politické reprezentace si to veřejnost uvědomuje a na některé akce, konající se k uctění památky obětí z Uherského Brodu, se divá velmi kriticky. Tím spíše, že s návrhem přišel   ministr vnitra Milan Chovanec a podporu má i ve vládě „Zpráva o osmi zmařených lidských životech zasáhla minulý týden celou naši zemi. Celostátní symbolické uctění památky, o kterém dnes rozhodla vláda, je také vyjádřením hluboké lítosti a sounáležitosti členů vlády s pozůstalými a rodinami obětí,“  vysvětluje   premiér Bohuslav Sobotka. Jenže občané,  rozčilení  přístupem policie a faktem, že na vyšetřování uvalila embargo,  dostali další impuls k pořádnému naštvání se.

Zbytečné, teatrální gesto

V zájmu piety vůči nevinným obětem nelze reprodukovat některé nemilosrdné poznámky, co se objevují na sociálních sítích. Ale z těch slušnějších lze odvodit,  jak moc lidem například vadí, že dnes mají zaznít kvůli obětem masakru dokonce sirény. Většina z nich se shoduje, že podobné teatrální gesto je zbytečné, že jde o pouhý cirkus, který pozůstalým nepomůže, či dokonce, že jde o zneužití sirén.  Pokud by se měla  památka oběti nějak připomenout, pak prý maximálně kostelními zvony, jak velí odvěká tradice. 

A co jiné oběti?

Mnozí zase poukazují na to, že v případě jiných obětí, například dopravních nehod nebo chlapce, který byl zavražděn podobně šílenou ženou, na jeho památku žádné sirény nehoukaly. Navíc ten chlapec byl hrdina, který se snažil zachránit spolužačku vlastním tělem. Cyničtější kritici se ptají, zda bude nějak uzákoněno, od jaké výše obětí budou sirény houkat. Od dvou, tří, od čtyř? A proč ne vlastně od každé oběti? Copak osamocená, nevinná oběť, nemá na pocty nárok? „Když budou zavražděny dvě osoby, zůstanou sirény v  klidu?“ ptají se. A  jaká je vlastně cena života v Česku? Proč nebyla podobně uctěna památka malé holčičky, která byla znásilněna a poté zavražděna nebo čtyř dětí, zavražděných vlastní matkou?

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Adéla Hofmanová