Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Tragédie v Uherském Brodě: Čekají nás další vystřílené hospody? Hned čtyři přední sociologové hledají odpověď. Jenže...

02.03.2015
Tragédie v Uherském Brodě: Čekají nás další vystřílené hospody? Hned čtyři přední sociologové hledají odpověď. Jenže...

Foto: ČT

Popisek: Uherský Brod truchlí. Šlo o čin šílence, nebo se zbláznil celý svět a máme se obávat dalších podobných tragédií?

Jde v souvislosti se střelbou v Uherském Brodu o ojedinělý exces vyšinutého jedince, nebo o výsledek celospolečenského syndromu, ‘šíleného světa‘, v němž se bortí ekonomicko-hospodářské pilíře nejedné země? Na to se pro ParlamentníListy.cz snažili najít odpovědi hned čtyři sociologové.

Již několik dní se média zabývají okolnostmi vraždění v restauraci v Uherském Brodu, kde psychicky nemocný Zdeněk Kovář zastřelil osm lidí, a pak sám proti sobě obrátil zbraň. Do jaké míry jde v tomto případě o ojedinělý exces vyšinutého jedince, nebo spíš o výsledek celospolečenského syndromu, kdy se celý svět bojí zhoršujících se ekonomických a sociálních podmínek, v médiích lidé narážejí na neustálý příliv zpráv o Ukrajině, o Islámském státu a hrozbě šířícího se islamismu a k tomu slýchávají zprávy i o tom, že začne třetí světová válka, na to se ParlamentnímListům.cz snažili odpovědět čtyři sociologové.

„Pokud vraždění v Uherském Brodu někdo chápe tak, že ten člověk neměl na chleba a neměl ani práci, a proto vraždil, tak to je nesmyslné uvažování,“ podotkla k tomu jednoznačně třeba socioložka Jiřina Šiklová.

„Kdyby se o tom případu již několik dní nepsalo a v televizi nehovořilo, tak by se ona vražda ani nijak v dalších souvislostech nerozmazávala. Psychopati byli vždycky, a jestliže se budeme domnívat, že se můžeme ubránit jako společnost i těmto výjimkám, kterých se dopouští psychopati, tak to je nemožné. Lidé, co jsou nenormální, tak ti byli vždycky, jen dnes mají k dispozici jiné možnosti, jak kvantitou zabít,“ dodala uznávaná socioložka. Psychopati podle ní byli i v době, kdy ještě neexistovaly střelné zbraně, ovšem i tenkrát mohli zabíjet, třeba lidi rozsekat mečem na kousky.

Určitě nevraždil proto, že neměl na chleba

„Když se hovoří o zhoršujících se sociálních dopadech v souvislosti s možnou agresí lidí, tak jak někdo takto může přemýšlet? Četla jste někdy, jak vypadala nezaměstnanost ve 30. letech?“ namítla socioložka na dotaz, zda zhoršující se ekonomické podmínky lidí v nich mohou také vybudit agresivitu.

„Pokud vraždění v Uherském Brodu někdo chápe tak, že ten člověk neměl na chleba a neměl ani práci, a proto vraždil, tak to je nesmyslné uvažování. Pokud to ale udělal z důvodu, že je nemocný, tak to je už vysvětlitelné,“ dodala Šiklová.

„To je otázka spíš pro psychologa, protože tento čin je vysloveně individuální záležitostí, a je pravdou, že historicky existovaly podobné případy zkratových vražd vždycky. To, že podobné události mají v posledních několika letech nebo desítkách let větší důsledky, je dáno spíš tím, že jsou i zbraně přesnější, rychlopalnější, a společnost proti tomu nemá brzdy,“ uvedl k otázce ParlamentníchListů.cz sociolog Jan Herzmann.

Uznal ale, že v současné společnosti je zpráv o násilí, které končí smrtí, hodně, a to ať už jde o atentáty, nebo střelby na amerických školách. „Možná proto se tento jev stává součástí všeobecného povědomí a možná proto si čím dál víc lidí uvědomuje, že takové věci existují, a proto je ani nevytěsňují někam za hranice reality. A v tomto smyslu pak také společnost jakoby snižuje hranici, která pak jednotlivcům nahrává ve smyslu, aby mohli nějaký takový hrůzný čin spáchat,“ pronesl dále Herzmann.

Média nebývají spouštěcím mechanismem

Podle jeho mínění ovšem není rozhodně jednoduché říct, do jaké míry za množící se násilí mohou média, která vždy takovýto hrůzný čin rozebírají ze všech stran, a to navíc po několik dní, což může občas u někoho vzbudit zájem o to ‘užít si svých pět minut veřejné slávy‘ a z toho důvodu jde spáchat něco odporného.

„To už je spíš otázka pro psychology. Pokud je někdo naladěn tak, že si chce svůj hrůzný čin – a nemusí to nutně být vražda, natož pak masová vražda – užít jako mediální kauzu, tak pro to má předobrazů v současných médiích nepřeberně mnoho. Možná že se tady Uherský Brod rozebírá až trochu nadmíru, to je pravda, ale samo o sobě to pravděpodobně žádnou zásadní míru změny myšlení u těchto lidí nepřinese,“ doplnil k tomu Herzmann.

Sociolog Jan Hartl také napřed namítl, že otázky redakce by měly spíš směřovat na psychologa či psychiatra, neboť tito specialisté umějí snadněji odhalit zkrat, vedoucí k vraždění, jiná věc ovšem je odvětit na to, zda pro naši společnost už platí takové stupně známkování, jako že ‘společnost je ve velmi špatném stavu‘, a proto pak někdo, kdo neumí tuto tíhu společenské proměny unést, střílí.

„Nemyslím si, že pokud společnost trpí problémem anomie (označení pro takový stav společnosti, kdy přestávají platit pravidla a normy, ve vztahu k jedinci pak toto slovo vyjadřuje stav oslabení norem a morálních hodnot – pozn. red.), tedy ztráty norem a pocitem životní frustrace, že by to mělo mít vliv na vzrůstající agresi. Nic z toho se neukazuje v našich datech. Naopak se ukazuje, že v posledních dvou třech letech se ve všech oblastech situace zlepšuje. Takže vysvětlení není ani tak sociologické, sociálně psychologické, ale podle mého soudu jde jednoznačně do oblastí individuální psychiky,“ vysvětlil Hartl.

Souhlasí tak nepřímo s tvrzením Jiřiny Šiklové, která vylučuje možnost, že by se zhoršující se sociální podmínky obyvatel zcela přímo ‘podepisovaly‘ i na agresivitě některých jedinců.

Stav společnosti rovná se více agrese? To ne...

„Pozadí takovýchto činů bývá ukryto spíš v tom, jak společenskou situaci vnímá každý konkrétní člověk sám, a jeho ataky vůči lidem podle mne spíš souvisí s nějakou jeho individuální poruchou. Bylo by krajně nesolidní přičítat to nějakému katastrofálnímu stavu ve společnosti,“ vysvětlil k tomu Hartl.

„Samozřejmě ale existuje řada problémových oblastí života a existuje i na to návazná propojenost mediálního světa, tedy fakt, jak média věnují velkou pozornost střílečkám. Když někdo vejde do veřejného prostoru, a tam zastřelí x lidí, že to pak bude sólokapr v médiích po dlouhou dobu, tak to je snad každému jasné. Ovšem tento stav mysli nesouvisí se stavem společnosti, ale s kalkulem v zásadě vyšinutého člověka,“ uvedl Hartl. Přesto by prý nedal za to médiím nějaký vykřičník.

„Psát o složitých problémech dnešní doby je obtížné, je to zdlouhavé a musí se k tomu mnoho nastudovat. Tady je ale jasná událost, kterou většina lidí nějakým způsobem emotivně prožívá, a kdyby se to během jednoho dne mediálně pro ně uzavřelo s tím, že jde jen o projev nějakého zoufalého jedince, který prožíval životní zátěž i se svou nemocnou manželkou, a uvedlo by se k tomu ještě, že to je čistě individuální záležitost, a proto není o čem psát a v televizi diskutovat, tak pak by lidé také mohli cítit jakési ošizení. To je jasné. Je proto logické, když novináře kvůli podobným činům napadnou i jiné zdánlivě nesouvisející věci, které pak v mediálním prostoru ‘přihřívají‘ s externími odkazy.

Média totiž zcela legitimně k tomu třeba otvírají otázku, zda u nás různé instituce fungují dobře. Lidé jsou totiž přesvědčeni, že fungují špatně, takže jakákoliv možnost naznačit, že instituce svou roli nezvládly, je veřejností přijatá vždy kladně. Lidé navíc pozitivně akceptují i fakt, když se takové téma v mediálním prostoru drží tak dlouho, dokud jejich emoce nevychladnou. Samozřejmě by se dalo o takové události diskutovat vážně i tři měsíce po události, ale to pak postrádá půvab okamžiku. Já jsem třeba zažil v zahraničí při debatě se zahraničními politiky, že pokud nastolení problematiky bylo hloupé a umělé, voliči to hned prokoukli a tvrdili, že jde o kalkul,“ dodal Hartl.

Zajíc: Proti lidskému zkratu není obrany

„Je to obecně daleko širší problém – jednak proti lidskému zkratu není žádná obrana, a už vůbec ne v zákonech. To by musel mít každý člověk na sobě čip, který by snímal úplně vše. Ovšem to bychom se dostali až do orwellovských dimenzí, kde by každý člověk musel být monitorován a v jakémkoliv náznaku nějakého zkratu by byl vypnut. To už bychom ale byli v úplně jiném světě. To znamená, že obecně proti lidskému zkratu není obrany,“ uvedl ve svém rozboru nejprve sociolog Oldřich Zajíc. Podle jeho soudu se vliv společnosti podepisuje na člověku trošku jiným způsobem, než že bezmyšlenkovitě vezme do ruky pistoli a v restauraci začne pálit do spoluobčanů. Vzrůstá totiž prý spíš počet sebevražd.

„Třeba v Japonsku jde o vysoký stres, spojený s pracovním vytížením, kdy lidé vnímají nejen sílící vliv západní kultury, ale třeba i sociální rozdíly. Jestli se nepletu, tak u toho útočníka z Uherského Brodu jde o dlouhodobý stres, související s propuštěním z práce. To je ale přesně ten faktor, který u psychicky nevyváženého člověka může rozhodovat, a je tak legitimní tázat se, co by bylo, kdyby práci měl. Jenže v dnešní době vskutku těch vlivů a faktorů, které jsou spojené s existenciálními otázkami, se sociálními aspekty a s rodinným stresem – jako jsou peníze, děti, či rozvody – je hodně, a to pak může mít určující vliv i na zdůraznění určitých anomálií, kterých zrovna není u lidí málo. Člověk, který může mít sklon k psychické labilitě, ale nikdy v životě se nedostane do žádné extrémní situace, která by jej dostala do spouštěcího mechanismu zkratu, na druhou stranu leckdy ani nemusí sám u sebe zjistit, že má nějaké dispozice k agresivitě,“ zauvažoval nad životem Zdeňka Kováře Zajíc.

Podle jeho soudu je ovšem větším problémem to, že lidé řeší své životní trable prášky a alkoholem, a navíc narůstá počet případů domácího násilí. „Nedochází pouze k fyzickému, ale i psychickému teroru u dětí i u žen, a to jsou sociologicky daleko vážnější fenomény a mají samozřejmě i na budoucnost těchto lidí poměrně zásadní vliv,“ vypověděl Zajíc.

Jsou zfetovaní a usedají za volant

Navíc denně umírají ve světě tisíce lidí kvůli zfetovaným, co usednou za volant. „Na ulicích dennodenně umírá obrovské množství lidí a v ročních statistikách to nejsou zrovna malá čísla. Řada lidí, co má epilepsii, by neměla mít řidičský průkaz, přesto ho mají. Víme, že člověk, který je pod vlivem omamných látek, by neměl usednout za volant, ale usedne. I u lidí pod vlivem drog často dochází k nějakému psychickému zkratu, ale nevyřešíme to tím, že jim zakážeme auta nebo odebereme řidičské průkazy. Stejné to je u vystresovaných lidí ze společenského tlaku. Měli jsme tady mačetového vraha, máte jedince, co najíždějí do lidí autem,“ řekl sociolog v kontextu s debatou, zda vůbec měl mít střelec Kovář zbrojní pas, když nebyl v psychické rovnováze.

Podle Zajíce se ale právě nynější debata o zbrojních průkazech v souvislosti s uherskobrodským případem začala nebezpečně politicky zneužívat. „Myslím si, že je tady víc nelegálních zbraní nežli legálních, ale potom v tom zkratu je jedno, jestli člověk najede někam autem, vezme mačetu do ruky nebo nůž, či legální nebo nelegální zbraň – to už je forma, která může znamenat v konkrétní tragédii více nebo méně mrtvých, ale rozhodně to neznamená, že když se budou populisticky zpřísňovat další zákony, že tím něčemu předejdeme,“ vysvětlil Zajíc.

Naopak debata, zda lékaři – počínaje praktiky a konče psychiatry – mají mít šikovnou evidenci, kdo je držitelem zbrojního průkazu, tedy zda mají mít přístup do rejstříku zbraní, je naprosto v pořádku. „Tady je úroveň debat podobná legitimním otázkám, zda mají mít praktici povědomí o řidičských průkazech epileptiků. Ovšem ani když tyto evidence budou bezproblémově fungovat, neexistuje žádný nástroj, který by mohl těmto výjimečným situacím zamezit,“ zdůraznil.

V USA nemají na ošetření. A mohou kvůli tomu střílet

Na druhou stranu hovořit zcela nepokrytě o tom, že společenská témata, tedy jakýsi ‘syndrom šíleného světa‘, znamenají automaticky i víc agrese mezi lidmi, je i podle Zajíce tak trochu myšlení mimo realitu.

„Pochopitelně ale čím víc lidí přijde o práci, tím také psychické i duševní problémy jedinců narůstají. Je nemálo těch, co se ocitají na hranicích chudoby a žijí od výplaty k výplatě, a jakýkoliv finanční výpadek pak pro ně znamená propad do totální chudoby. Když k tomu přičteme, že i společnost jako celek je vystavována mnoha ekonomickým a hospodářským aspektům, mnoha rizikovým faktorům, pak je každému jasné, že to může vyústit i v takovouto tragédii. Máme třeba příklad z USA, kde se zprivatizovaly nemocnice, ale poté narostl obrovský počet lidí, kteří si nemohli dovolit ošetření. Právě v tu chvíli tam byl zaznamenán nárůst nenávisti těch, co neměli na léčbu peníze. Pak může dojít i k tomu, že někdo přijde do nemocnice s pistolí a zařve, že pokud neošetří jeho dítě, tak všechny pozabíjí. Takže všechny otázky je třeba vidět v širších souvislostech. Proto také obecně, ale velice obecně lze říci, že ve spokojené společnosti je případů agrese méně než ve společnosti, kde narůstají sociální a ekonomické problémy. To znamená, že nutně osobní nespokojenost nemusí souviset s dalšími spouštěcími mechanismy,“ uzavřel Oldřich Zajíc.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Redaktor KL