Nepomáhat a nechránit! Děsivý masakr prozradil ještě děsivější fakta o stavu naší policie a držitelích zbraní. Co hrozného se ještě dozvíme?

Foto: ČT, repro

Popisek: Policie při tragédii v Uherském Brodě

Zatímco veřejnost procitá z úterního šoku, kdy se Česko stalo dějištěm největšího masakru v jeho dějinách, v záplavě strašlivých informací se objevují i otřesná zjištění o stavu naší policie a držitelích zbraní. I když se podobným tragédiím dá bohužel jen stěží zabránit, v tomto případě se ukazuje, že spoluviníkem je celý zdejší systém fungování policie a vydávání zbraní. Shoduje se na tom celá řada odborníků.

Občan, sledující zpravodajství o neskutečné hrůze, která se stala v Uherském Brodě,  se každý den dozví něco, co mu doslova vyrazí dech. Na pozadí trapné mediální přestřelky mezi politiky, zda někdo mluvil málo nebo příliš, se například zjistí, že nedávno byla výrazně zkrácena lhůta, potřebná k obnově vydávání zbrojního průkazu, z původních pěti na nynějších deset let!  Tím pádem je výrazně minimalizována možnost, aby byl zbrojní průkaz odebrán psychicky nemocnému člověku, alkoholikovi nebo narkomanovi.  

Vždy až po tragédii...

Až po tragédii, jak už to u nás chodí, se vzedme vlna politických iniciativ. Ministr vnitra Milan Chovanec najednou  vysloví názor, že množství zbrojních průkazů u nás považuje za příliš vysoké, což ale řada jeho kolegů odmítá a většinou se naopak shodují, že nejde o počet zbrojních průkazů, ale o to, komu se vydávají. 

Zásadní otázkou je tak spíše fakt,  že u nás není  do registru zbraní  umožněn vstup odborným lékařům. Je neuvěřitelné, že takovou možnost dosud nemají psychiatři a nemohou tak zabránit tomu, aby zbraně drželi psychicky nemocní lidé, či  osoby s psychopatickou úchylkou. Kvůli tomu se v domácnosti, kde žila vyšinutá žena s manželem podivínem vyskytovaly hned dvě pistole, schopné zabíjet. Žena, jak se nyní ukázalo,  se již navíc dříve  pokusila o sebevraždu.  Svou diagnózou tak byla nebezpečná nejen svému okolí, ale i sobě. Na to mimochodem opakovaně upozornila i rodina.

Pro Česko je typické, že debata o nutnosti  přísných psychotestů již byla několikrát velmi aktuální, vždy po nějaké otřesné vraždě, ale posléze vždy utichla. „Myslím, že by měli držitelé zbraní pravidelně procházet psychologickými testy, tak, aby bylo včas odhaleno, že někteří jsou hrozbou pro své okolí,“  říká  nyní například  místopředsedkyně TOP 09 Helena Langšádlová.

Bezbranný hrdina

Veřejnost je pobouřena také samotným průběhem policejního zásahu v restauraci Družba. Z dosavadních indicií totiž vyplývá, že jeden bezbranný hrdina, který v pudu sebezáchovy hodil po útočícím vrahovi židli, dokázal zachránit tři lidské životy, zatímco policie, která se chlubí sloganem pomáhat a chránit, ani jediný. Podle expertů měla střílet už dvoučlenná policejní hlídka, která byla na místě tragédie jako první. Jenže, policistům evidentně chyběl  potřebný odborný výcvik a adekvátně vycvičená jednotka dorazila na místo činu až za dlouhé minuty.  To již bylo po všem.  Kdyby  byli schopni zasahující policisté analyzovat situaci, využili  momentu překvapení, mohli střelce alespoň paralyzovat. To se paradoxně podařilo jednomu z hostů v restauraci, který v pudu sebezáchovy hodil po útočníkovi židli. Využil totiž okamžik, kdy přebíjel pistoli.  Další expert dokonce tvrdí, že policisté měli nasadit svůj život.  Všichni se však shodují na tom, že měli střelbu opětovat. 

Nepomáhat a nechránit

Lidé jsou z dosavadních zjištění doslova rozzuřeni a připadá jim neskutečné, že se na toaletách restaurace dvě hodiny v hrůze skrýval muž, který o sobě dal prostřednictvím telefonu okamžitě vědět a nikdo mu nepomohl. Ze slušnějších názorů lze pak jako jeden charakteristický uvést, že policisté se  opět chovali v duchu hesla nepomáhat nechránit,  v neprůstřelných vestách utekli a čekali hodinu a půl na své kolegy. Z kategorie černého humoru je pak poznámka, že zřejmě mezitím kontrolovali kolemjdoucím autům lékárničky. Nebo názor, že náležitě vycvičený není ani „hurvajs“ Chovanec, s odkazem na jeho studia.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Adéla Hofmanová