Vlčnovský starosta se o prázdninách mění v kuchaře. Dětem vaří polívky

Foto: Archiv Jana Pijáčka

Popisek: Jan Pijáček jako kuchař na táboře

NA NÁVŠTĚVĚ U JANA PIJÁČKA Vlčnovský starosta Jan Pijáček (ODS) je mužem mnoha tváří. Kromě komunální politiky se věnuje i muzicírování, zajímá se o lidovou hliněnou architekturu a už řadu let během léta pověsí na dva týdny politiku na hřebík a pracuje jako kuchař. Zvykl si totiž jezdit na dětský tábor, kde vaří pro 40 až 50 dětí.

I když nyní svou kuchařskou profesi vnímá jako zábavu a relax, na počátku ho k tomu přivedla nutnost. „Když jsem zjistil, že mám problém udělat si tři dny dovolenou, pochopil jsem, že něco musím změnit. A protože zrovna hledali na jednom táboře kuchaře, neváhal jsem. Teď si to ohromně užívám, dvoutýdenní vaření je pro mě duševní očista,“ svěřil se starosta.

Polívky jako od babičky

Malým táborníkům se snaží podstrojovat, odmítá vařit pytlíkové polévky a nepoužívá ani polotovary. „Jídla připravuji z čerstvé zeleniny, v průběhu dvou týdnů musejí děti vyzkoušet rozličné druhy masa a mou specialitou jsou domácí polévky, které musejí být jako od babičky,“ svěřil se Pijáček. Jeho kuchařské umění je v regionu proslavené. Matky táborníků ho už párkrát kontaktovaly, aby jim prozradil recept a jednou se malých hoch rozhodl absolvovat tábor až poté, co se dověděl, že v kuchyni bude kralovat právě starosta.

Denně připraví sedm jídel a večer ještě chystá pohoštění pro vedoucí. „Je to zápřah a na konci tábora se vracím domů zcela zhuntovaný. Na druhou stranu těch pozitiv je tolik, že z nich čerpám ještě čtvrt roku. Nejvíce mě asi těší, že dětem chutná a mám tak okamžitou zpětnou vazbu, navíc kladnou. To se mi ve funkci starosty tak často nestává,“ podotkl Pijáček.

Kapela Čuchaband

Vaření však není jeho jedinou zálibou. Rád také bruslí, lyžuje, jezdí na kole a hraje na kytaru. Se svým synem občas vystupuje i na veřejnosti, s kapelou Čuchaband si zahrál naposledy na gulášovém koštu. Jeho velkou vášní jsou pak hliněné lidové stavby. Dříve jezdíval na republikové semináře památkářů, kde občas o hliněných stavbách i přednášel.

U parte se pomodlí

Na úřadě je od roku 1990, osm let zastával pozici místostarosty, od té doby pak převzal starostovské žezlo. „Zažívám dobré i zlé. Nejsmutnější jsou pro mě poslední odchody lidí. Kolikrát už jsem zažil, že nějakého člověka nebylo dlouho vidět. A potom se tam podíváte přes okno a stařenka je na zemi a nemůže se hnout. Jednou jsme takovou ženu zachránili,“ konstatoval starosta. Jindy z obavy o život jednoho muže k němu do domku vlezl oknem, na záchranu už ale bylo pozdě.  „Když u nás dole visí parte, tak se u něj pomodlím, to je moje osobní rozloučení s lidmi z obce,“ prohlásil Pijáček.

Jak dlouho se ještě bude komunální politice věnovat, neví. „Každé čtyři roky skládáme maturitu. A kdo říká, že není nervózní, tak lže. Já jsem typ, že když něco připravujeme, dlouho pochybuju, zda je to dobře. Ale proto se pak vyvaruji mnoha omylů, protože zvažuji, zda je to správné,“ dodal vlčnovský starosta.

Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ');! Těšíme se na ně.