Naše horolezecká stěna je autentičtější, postavili jsme ji z unikátních panelových struktur, prozradil instruktor

Foto: Ranč v Kostelanech

Popisek: Lezecká stěna v Kostelanech

ROZHOVOR Ranč v Kostelanech ve westernovém stylu nabízí nejen rančerské menu v tamní restauraci, ale i jízdu na koni, nebo nejvyšší venkovní lezeckou stěnou ve Zlínském kraji. Lezeckého instruktora Jana Červinky, který na Ranči dohlíží na bezpečnost, jsme se zeptali, jak novinku přijali návštěvníci.

Rok je v provozu lezecká stěna na Ranči v Kostelanech. Kdo ji hlavně využívá? Hosté hotelu, nebo návštěvníci?

Stěnu využívají jak hosté hotelu, tak i každodenní návštěvníci. Chodí k nám i zkušení horolezci, kteří si přijedou zpestřit svůj běžný lezecký indoorový trénink. Naše lezecká stěna je postavena z unikátních panelových struktur, které věrně připomínají oblíbené chřibské pískovcové skály. Oproti běžné „překližce“, jak je mezi lezci označována vnitřní lezecká stěna sestavená z dřevěných panelů, je zde lezení autentičtější.

S výškou 12 metrů se jedná o největší venkovní lezeckou stěnu ve Zlínském kraji. Ze stěny je úžasný výhled do okolí Kostelan a na chřibské kopce, především pak jihozápadním směrem na svahy Kudlovské doliny, vrcholy přírodní rezervace Záskalí a přírodní památky Komínky, i na okolní ovocné sady, ve kterých se teď rodí trnky, třešně i moravské jaderničky, pro destiláty firmy R. Jelínek.

Jak jsou na tom fyzicky zájemci o lezení? Kdo má šanci vylézt nahoru a podívat se z výšky 12 metrů?

Je to hodně individuální, často nás lidé překvapí svou formou i přístupem. Nicméně největší talent a odhodlání mají děti – už z prvních metrů zkušený lezec pozná, který z dětských začátečníků se pro tento sport vyloženě narodil. Děti mají oproti dospělým lezcům také menší problémy s výškami. Jednoduše lze říct, že děti se méně bojí a rychle ztrácejí zábrany. Právě proto je nutné, aby instruktor s mladými lezci systematicky pracoval a učil je dodržovat pravidla bezpečnosti, chování a úctě nejen ke sportu, ale především k lidem - spolulezcům. Lezení je sport, při němž si musejí lezec s jističem maximálně důvěřovat.

Jak je náročné být instruktorem lezení?

Náročné je především lidi neustále učit a hlídat, aby byla splněna bezpečnostní pravidla. Dříve bylo lezení výsadou několika málo lidí, dnes kvůli snadné dostupnosti a množství lezeckých center se považuje za horolezce téměř každý, kdo jednou navštívil lezeckou stěnu. Lidé bohužel v takovém případě často nemají zažité základní postupy a vystavují se riziku. U lezení je potřeba neustále dbát na bezpečnost, a proto je dobré začínat s lezením pod vedením instruktora.

Jakých nejvyšších vrcholů jste vy sám dosáhl?

Za 15 let, co lezu, jsem tuto obligátní otázku slyšel nesčetněkrát a odpovídám stále stejně – u lezení, a především u skalního lezení, nejde ani tak o to, jak je stěna vysoká, ale spíše o to, jak je obtížná. Dříve, v začátcích, bylo lezení o dobývání vrcholů. Dnes, v době, kdy jsou všechny vrcholy už mnohokrát přelezeny, se hodnotí obtížnost a styl cesty.

Stalo se, že někdo vylezl nahoru a měl strach slézt dolů?

Ano, i to se někdy stane. Člověk může mít v určitém momentě psychický blok. Stávat by se to však nemělo. Proto by měl instruktor nejdříve vyzkoušet se začínajícím lezcem odsednutí do lana v malé výšce. Zažil jsem mnohokrát situaci, kdy měl začátečník psychický blok, nedůvěru v lano a strach z výšky. Po hodině tréninku se zkušeným lezcem si však zvyknul a zvládl stěnu slézt. A v mnohých případech se i pro něj lezení stalo sportem na celý život. Vždy je potřeba postupovat pomalu a nechat člověka tzv. „uzrát“, aby si cestu k tomuto sportu našel sám. Nemá smysl spěchat.

Máte nějakou humornou příhodu z horolezecké stěny?

Příhod je neuvěřitelné množství. Vydalo by to na knihu a některé by se možná ani nedaly publikovat. Z poslední doby mám situaci, která sice není humorná, ale silná. Koncem dubna jsme v Kostelanech trénovali se skupinkou začínajících lezců a asi šestiletá dívka vylezla nejobtížnější cestu a porazila i dospělé lezce. Následně cestu zopakovala. To byla pro ostatní vhozená rukavice. Lezení není jen sport, je to styl života a přináší jedinečné zážitky. Vždy mne upřímně těší, když přivedu k tomuto sportu začátečníky, kteří objeví nový zájem a často i nový životní směr. Více o stěně i Ranči ZDE.

Vložil: Markéta Vančová