Populární komik zemřel přímo 'na place'. Proč byl Jan Libíček mrzout a čeho se nikdy nedočkal? Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Za pouhých deset let natočil Jan Libíček tolik filmů a televizních inscenací, že se to leckterému herci nepodaří za celý život

Na životosprávu kašlal, po nocích ‘luxoval‘ ledničku a z doktorů měl panickou hrůzu. Podle nejbližších si předčasnou smrt zavinil sám, protože si nenechal pomoct. Proč Jan Libíček zemřel a kdo ho nahradil ve slavné komedii Jak utopit doktora Mráčka?

Jeden z nejvýraznějších českých herců 60. a 70. let minulého století se do povědomí diváků zapsal především jako představitel filmových komediálních rolí, v divadle ale dokázal vytvořit i širokou škálu postav vážných či charakterních. Jeho filmografie čítá na čtyřicet celovečerních filmů a nejméně stejně tolik televizních inscenací a všechny je stihl vytvořit během pouhých deseti let. Jeho lyricky posmutnělá povaha, v níž se mísila dětskost a bezelstnost s hloubkou, mohla na někoho působit odmítavě nebo tvrdě. Takový ale Jan Libíček ve skutečnosti nebyl, některé však o tom nestihl přesvědčit. Zemřel v pouhých třiačtyřiceti letech přímo při natáčení komedie Jak utopit doktora Mráčka a jeho smrt je dodnes obestřena tajemstvím. Prý šlo o lehký infarkt. Většina přátel je ale přesvědčena, že jeho předčasný odchod zavinily špatná životospráva a panický strach z lékařů.

Proč známý mrzout neuměl být šťastný

Dobrosrdečný tlouštík s plachýma očima, na jejichž dně bychom našli i zvláštní smutek, vlastně nikdy nebyl šťastný. Přesto dokázal bavit a rozesmávat lidi v mnoha rolích i estrádních pořadech. Bylo obdivuhodné, jak se i při své váze téměř sto čtyřiceti kilogramů dokázal pohybovat. Doslova klamal tělem. Klidně vystřihl hvězdu nebo přeskočil snožmo židli. Přesto celý život trpěl komplexy, sužovaly ho noční záchvaty hladu a vnitřní smutek. Byl známý svými intenzivními projevy mrzutosti, nikdy vlastně nedokázal být tak obyčejně šťastný. „V jádru jsem smutný člověk,“ říkával o sobě.

S Vlastimilem Brodským v roce 1964 v e filmu režiséra Evalda Schorma Každý den odvahu, dramatu o umučení kněze Josefa Toufara z Číhošti

Kořeny panických stavů nezapomenutelného Jana Libíčka je třeba hledat v jeho dětství. Jeho matka totiž utrpěla za války během bombardování těžký psychický šok, s nímž se už nikdy nedokázala vyrovnat, a strávila zbytek života v různých sanatoriích. Otec zase podlehl již v mládí zhoubné nemoci, a tak herec zůstal již na prahu dospělosti odkázán sám na sebe. Původně se vyučil zámečníkem a zhruba rok pracoval v Ostravském strojírenském podniku. Pak se ale odhodlal k radikální životní změně.

Sen si splnil jenom napůl

Jako zámečník, pracující na severní Moravě, by se sotva dočkal splnění svého životního snu stát se hercem, a tak se kvůli němu přestěhoval do Prahy. Doplnil si vzdělání, odmaturoval na večerní škole, a pak už mu nic nebránilo přihlásit se na DAMU. A přijali ho hned napoprvé. Poté absolvoval vojenskou základní službu v Armádním uměleckém souboru a po návratu do civilu jezdil s Vesnickým divadlem po začouzených hospodských sálech a kulturních domechm, spokojen však nebyl. Proto uvítal nabídku vrátit se do rodného Zlína. Přijal angažmá v Divadle pracujících Gottwaldov, hostoval však i na jiných scénách. Současně se začal věnovat moderování a rychle si získal velkou oblibu publika, přestože nebyl klasický bavič.

Legendární Světáci Jan Libíček, Vlastimil Brodský a Jiří Sovák

Díky své vizáži byl rychle zaškatulkován do rolí dobráků, různých nešiků a malých podvodníčků. Vytvořil spoustu humorných postav, například se stal úžasným fasádníkem ve Světácích, kamarádem astrologa Stuarta Hamplea v komedii "Pane, vy jste vdova!" či preceptorem v pohádce Tři oříšky pro Popelku. Nepřestával však toužit po vážné a dějově hluboké roli ve filmu, což se mu nikdy nesplnilo.

Ani velkou lásku si neuměl vychutnat

Zatímco před kamerou jako komik přímo perlil, v reálném životě byl spíš uzavřený a nikdy nevyhledával velkou společnost. Na rozdíl od většiny kolegů však miloval filmové scény, v nichž se jedlo. Zatímco jiní herci sotva vyzobali čtvrtku talíře, Libíček klidně zbaštil dvě porce a ani trošku mu nevadilo, když se musela klapka několikrát opakovat. Neustále se přejídal a denně si dopřával svých deset pěnivých ‘kousků‘, i když trpěl cukrovkou a problémy s ledvinami. Od sebevražedného životního stylu ho nedokázala odradit ani manželka Zdena, přestože měli opravdu krásný vztah a Jan velmi miloval i dvě dcery, které vyženil, a stal se prý fantastickým otcem.

S Ivou Janžurovou a Eduardem Cupákem v roce 1970 v komedii "Pane, vy jste vdova!"

Jeho obrovskou vášní bylo houbaření a navzdory zdravotním problémům a extrémní nadváze byl i překvapivě zdatným sportovcem. Nejraději hrál házenou, byl uznávaným hráčem klubu zlínských házenkářů, pro nedostatek času ale musel brzy své členství ukončit. Když se ale vracel do rodného města, nikdy neopomenul navštívit házenkářské zápasy. Režisér Václav Vorlíček v jednom rozhovoru zavzpomínal, že Libíček dokázal na place vyšvihnout doslova akrobatické kousky, které by vzhledem k jeho korpulentní postavě od něj opravdu nikdo nečekal.

Odešel uprostřed natáčení

Lékařům se Jan Libíček vyhýbal velkým obloukem, čímž si bohužel způsobil předčasný konec. Zemřel náhle během natáčení nesmrtelné komedie Jak utopit doktora Mráčka a roli vodníka Aloise poté přetočil a dokončil Zdeněk Řehoř. První varovný signál se dostavil o tři dny dříve, když při cestě na natáčení Libíček omdlel v autobusu. Přivolaný lékař ho chtěl okamžitě hospitalizovat, to však herec rázně odmítl. Přitom měl tak oteklé nohy, že se nemohl ani obout, o dvě čísla větší boty mu byly malé. „Kdyby tam zůstal, určitě by to podchytili a Honza mohl žít,“ povzdychl si po letech v rozhovoru pro deník Aha! jeho kolega z pražského Divadla Na Zábradlí Ivo Niederle.

S Lubomírem Lipským v úspěšné komedii Tři chlapi na cestách

O tři dny později, 24. května 1974, když už měl za sebou osm natáčecích dní, točil jako vodník Alois scénu v loďce na Vltavě, v níž vodníci čekali na doktora Mráčka a chtěli ho utopit. Libíček však uprostřed záběru opět ztratil vědomí a skácel se pozadu do vody. „Vyrazili k němu připravení záchranáři, vylovili těch jeho sto čtyřicet kilo váhy z vody a mezitím dorazila záchranka,“ připomněl nejdramatičtější zážitek své režisérské kariéry Václav Vorlíček. Po příjezdu záchranky se herec na chvíli probral, jakmile však nad sebou uviděl doktory, začal jim jako v transu utíkat. Nakonec se jim podařilo dostat ho do sanitky. Z ní už však už nikdy nevystoupil, zemřel během převozu do nemocnice. Podle lékařské zprávy ho zabil diabetický šok, mluvilo se však i o druhém infarktu a urologických problémech. Bylo mu pouhých 43 let.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská