Luděk Ševčík: Páni senátoři k ničemu. Vaše dopisy

Foto: Hans Štembera

Popisek: Volby

Luděk Ševčík se zamýšlí nad rolí senátorů a ptá se, jestli by bylo moc po nich chtít i něco víc než výlety na Tchaj-wan a žvanění o vysoké politice.

„Blíží se nám senátní volby. Viděl jsem už hromadu upoutávek, na různých plotech visí oznámení o tom, koho budou majitelé plotů volit,“ píše Luděk Ševčík a pokračuje:

„Já mám na výkon funkce senátora určitý požadavek. Stalo se mi během covidu, při zavedení tehdejších opatření, že jsem v tehdy minimálním daném termínu něco nestihl. Nezpůsobil jsem tím sice nikomu, ani státu, škodu za haléř, ale právě ten stát odmítl, díky onomu zpoždění, něco proplatit. To zpoždění bylo, pro představu, v rámci několika dnů. Stát necouvl, tak jsem platil já. Pojištění proti blbosti nezabralo, protože pojišťovna mimořádné práce kvůli covidu neuznala jako mou povinnost. Obrátil jsem se tedy na své zástupce, zákonodárce, s prosbou o pomoc. I na našeho stávajícího senátora. Z 30 senátorů mi jich odpovědělo asi 5. S tím, že jim je líto, že přijdu o několik tisíc, ale že ten zákon je prostě špatný. Když vám zákonodárci napíší, že zákon je špatný, ale že s tím nemohou nic dělat, tak vás napadne, na co tam tedy jsou? Náš stávající senátor se s odpovědí ani neobtěžoval. Bydlím dál od jeho bydliště, tak mu asi nestojím ani za odpověď. Dobře vědět. Ale aspoň jsem na vlastní kůži poznal, jak mi takový senátor není vůbec nic platný. Kdyby tam nebyl žádný, vyšlo by to stejně a ještě by to nic nestálo.

Teď k tomu požadavku. Chtěl bych, aby senátor za svůj obvod zastupoval v Senátu svůj obvod. Což zní asi divně, ale já jsem, za dobu kdy pracuji v zastupitelstvu, poznal jen jednoho, který to skutečně dělal. Senátorku Bayerovou. A to už je pěkných pár let! Další senátory jsem měl tu čest vidět jen před volbami, kdy přijeli a slibovali a slibovali. Pak už se po nich zavřela voda. Na rovinu: kolik procent obyvatel vůbec ví, jak se jmenuje jeho senátor?

Aby tohle skončilo a námi zvolení lidé pracovali opravdu pro nás a ne třeba pro Tchajwance (jejichž senátoři určitě také naše problémy neřeší), vznáším tento požadavek:

V každém volebním obvodu je určitý počet obcí a měst. Chci, aby zvolený senátor tyto obce a města, po svém zvolení, navštěvoval. Nebudu náročný, v průběhu 6 let by stačilo navštívit každou obec, městský úřad, aspoň 5 x. S tím, že si udělá čas a vyslechne problémy občanů. A že je taky bude, dle svých možností, řešit! Že nebude voliče chlácholit kecy o tom, že za jejich problémy můžou špatné zákony! Toto je úplně minimální požadavek, který by měl každý z nás na svého zástupce mít. Domnívám se. Na hraní si na vysokou politiku a plané vykecávání už máme jiných politiků dost. Nevím, proč by se toho měli zbůhdarma zúčastnit i naši senátoři. I když na druhou stranu chápu, že lítat na výlety na Tchaj-wan je mnohem zajímavější (i finančně) než vysvětlovat nas*anému voliči, proč zvedl ruku pro zpotvořený zákon. Ale pro tohle většina voličů určitě k volbám nechodí!

Jestli s tím souzníte, přidejte se. Chtějme po politicích, aby skutečně dělali to, za co jsou placeni.

A platíme je my,“ připomíná Luděk Ševčík.

Psali jsme

Stanislav Korityák: Týrání dětí jako klíč k přidělování peněz. Komentář

Vložil: Štěpán Cháb