Luděk Ševčík: Milion korun pro cizince, pro našince 50 tisíc. Vaše dopisy
15.05.2026
Foto: Hans Štembera
Popisek: Peníze
Luděk Ševčík popsal dva případy, které musel řešit v městysu Dyjákovice. A pro srovnání k nim postavil veřejně propíraný případ Ukrajince, který neoprávněně na dávkách načerpal z české kasy za dva roky milion korun. A položil několik otázek.
„Při třídění starých písemností jsem narazil na jedno rozhodnutí úřadu práce. Pomáhal jsem tehdy člověku, který se nedokázal sám zorientovat v dnešní době. Prostě na to neměl buňky,“ napsal Luděk Ševčík a pokračoval: „Byl ostatně i nemocný, měl rakovinu a jako bezdomovec se nastěhoval ke svému bratrovi. Rozhodnutím ÚP mu byl přiznán příspěvek na živobytí ve výši 3649 korun. Ten mu pak byl snížen kvůli tomu, že bratr nastoupil na sezonní práci do cukrovaru, a to snížen na částku 265 korun měsíčně. Nárok na invalidní důchod neměl, protože i když část svého života oficiálně pracoval a odváděl za něj zaměstnavatel pojistné, chyběly mu tvz. roky. Dělal na černo a neměl dost fištronu, aby si oběhal pracák. Pak onemocněl a už bylo na vše pozdě. Na vině byla i jeho barva kůže, protože většinová populace nemá servis státem placených neziskovek, které se o ně starají. Tehdy jsem se snažil pro něj sehnat pomoc přes Deník Referendum, kde se různé neziskovky prsily tím, jak pomáhají lidem. Bohužel jen těm, na které byly vypsány granty a mezi ně dotyčný nespadal.
Nedávno jsem vyřizoval díky své práci pro náš městys pomoc dalšímu člověku. Je to prosťáček boží. V šesti letech měl zápal mozkových blan. To a prostředí ve kterém vyrůstal, jej notně poznamenalo. Po ukončení zvláštní školy se jakž takž vyučil zedničině a nastoupil ještě před plyšákem do práce. Po revoluci ještě pár let oficiálně pracoval, ale jeho mozková kapacita spíš klesala. Zůstal bez práce, taky se neevidoval na pracáku a celá léta žil z toho, že někomu pomáhal při domácích pracích. Neodváděl za sebe samozřejmě žádné zdravotní ani sociální pojištění, ale stejně jako ten předešlý si zase pro žádné peníze od státu nechodil.
Po nějaké době byl soudem uznán za nesvéprávného a jeho zákonným zástupcem se stal náš městys. Vyřídili jsme mu invaliditu třetího stupně, samozřejmě bez nároku na důchod a byl mu přiznán příspěvek na živobytí ve výši 4800 korun. Koupili jsme mu zateplenou buňku, kde nyní žije se svou matkou, která je také bez vlastního domova. Je za to neskutečně vděčný, po letech bydlení po různých zahradních kůlnách, často i bez podlah, je v teple a suchu. Má buňku pěkně uklizenou a vyzdobenou. Z příspěvku má hrazeny obědy, takže má aspoň jednou denně teplé jídlo. Přestože jeho zdravotní stav díky rokům života téměř na smetišti je dosti pošramocený, snaží se občas ještě přivydělat si nějakou korunu.
A teď to hlavní, proč vlastně o těchto dvou lidech píšu. Není to tak dávno, co jsem na Novinkách četl článek, jak nějaký Ukrajinec během dvou let ošidil český stát na neoprávněně vyplacených dávkách o milion korun. Jestli je něco neuvěřitelného, tak tohle snad patří do první desítky! Lidem, kteří zde jakž takž pracovali a odváděli do systému, byť i jen přes DPH, dáme ročně 57600, nebo také jen 3180 korun. Člověku, který sem přijde na návštěvu pak vyplatíme za rok 500.000 korun?! To se snad někdo úplně pos*al! Věřím že řada lidí mě bude mít za protiukrajinského, ale to už je úděl zfanatizovaných idiotů, neumět myslet. S tím, že předešlá vláda Ukrajincům nasypala plná koryta a rozdávalo se bez kontroly, Ukrajinci nemají zřejmě nic společného. To je obžaloba Fialy a jeho neschopných, nebo mafiánských kolegů. Vlastní vzít pořádně u huby a cizím rozdávat, jak jen to jde! Jak se na tohle musí tvářit Ukrajinci, kteří zde léta pracují a nedostanou se přesto na takový roční čistý příjem?!
Už jsem to někam psal, možná i do Krajských listů. Můj bratranec vzal v 68 pilu do Rakouska. Nebydlel ani v hotelu, ani v lázních, ani v hrazeném podnájmu. Ale ve vojenském dřevěném likusáku. Vyfasoval kavalec, ešus a příbor. Po dvou měsících se musel naučit německy a pak to šlo rychle. Nabídka práce v Evropě nebyla, dostal nabídku do Kanady nebo Austrálie. Nebo zpět domů. Vrátil se domů. Kdyby měl ty možnosti, jaké dnes mají u nás Ukrajinci, třeba by také domů nepospíchal. A kdyby oni měli jeho možnosti u nás, nepochybuju o tom, že by jich tu mnoho nezůstalo. Jenže to, co tu bylo zavedeno, už pak není pomoc potřebným, ale rozhazováním peněz. Neskutečným plýtváním. Za které musí někdo pykat. Ne úředník, který pod tlakem musel zavřít obě oči, aby ho někdo nenařkl a nepřišel o místo. Ale ten, kdo tohle zosnoval. Je mi jasné, že za takovou elementární spravedlnost Milion chvilek, ani žádné další „ne“ziskové organizace bojovat nebudou. Nic z toho přece nekápne. Ale pokud se vám toto svinstvo nepozdává, pojďme se ozvat. Tlačit na vládu, ať věci napraví. Aspoň tím, že tyto věci zazní ve veřejném prostoru, že nebudou oslyšeny,“ apeloval Luděk Ševčík.
Reakce Štěpána Chába
Jakákoliv námitka vůči proukrajinské politice vlády Petra Fialy mohla být označena za proruský postoj. A to obzvláště námitka za strany úředníků, pro které Vít Rakušan zřídil svůj KRIT, který měl za úkol udržet na úřadech pocit ohrožení, pokud by někdo chtěl vykročit z kruhu vládní politiky. Ve společnosti byl citelný strach. Podobný, jaký byl k vidění u úředního šimla i ve Velké Británii okolo znásilňovacích gangů Pákistánců, kteří si sexuálně zotročovaly mladé anglické domorodkyně. Ač o tom úřady i policisté byli informováni, nekonali. Báli se, že budou označeni za xenofobní, nenávistné. A tak řádění gangů mohlo pokračovat bez přerušení několik dlouhých let. Teprve až velký tlak pobouřené veřejnosti donutil ustrašené úřady k aktivitě. Gangy, snad, byly rozprášené, násilníci pozavíraní. A teď jsou tradiční britské politické strany před volebním debaklem, kdy se vlády chystá ujmout již daleko méně korektní strana UK Reform Nigela Farage.
|
Vložil: Štěpán Cháb