Luděk Ševčík: IQ test Nohavicou. Vaše dopisy

Foto: Wikimedia Commons / autor Mohylek – Vlastní dílo, Volné dílo, curid=920650

Popisek: Jarek Nohavica

Luděk Ševčík si pustil poslední píseň, kterou Jarek Nohavica rozvířil vášnivou debatu prokládanou nenávistnými a pohrdavými výkřiky z (nejen) pražských ostrůvků nadčlověčenství a pustil se do psaní. V jeho podání opět tak krásně kousavého.

„Pamatuju si, jak jsem poprvé jel ,na Nohavicu’. Rok si už přesně nevybavuju. Ale bylo to za minulého režimu. Měl vystupovat v Pohořelicích. Byť oficiálně jeho písně vydávány nebyly, přesto je znalo velké množství lidí. V Pohořelicích bylo samozřejmě vyprodáno, i když plakáty na tuto akci nikde nebyly. Ten večer tam ale Nohavica nevystoupil. Co si pamatuju, tak tam byl Pepa Streichl a asi Vondrák s Janouškem. A nějaká kapela z Brna, myslím, že název byl Kokakola šou band, ale ruku do ohně bych za to nedal. Nějaký maník z téhle kapely pak četl během produkce jakýsi telegram, ve kterém se měl Nohavica omlouvat, že z nějakých důvodů nemůže přijet. Myslím si ale, že Nohavica o této akci neměl ani šajnu. Jen někdo vyslal na veřejnost zprávu, že Nohavica vystoupí a tím si zajistil vyprodaný sál,“ napsal Luděk Ševčík a pokračoval:

„Nohavica byl prostě populární tenkrát a ještě mnohem víc je populární nyní. Má úspěch a to se taky neodpouští. Obzvláště, když dál odmítá zpívat dle nasliněného prstu. Jeho tvorba je rozmanitá. Od Bláznivé Markéty až po Tři čuníky. Nejvíc ale panstvo vytáčí jeho až, řekl bych, Borovského epigramy. Jeho poslední výtvor bych si dokonce dovolil nazvat testem inteligence. Reakce na něj v médiích to ostatně krásně dokládá. Mimo těch, kteří píseň pochopili a vychutnali si její ironii, bych zbytek rozdělil na tři skupiny.

Tu první lze výsledkem testu definovat ke spodní hranici. Není schopna ironii či nadsázku vůbec pochopit. Nepochopení pak u ní vyvolává vztek, který si ventiluje urážkami vůči ostravskému bardovi. Druhá skupina ironii chápe. Jenže se v ní poznává. A to se jí pochopitelně nelíbí. Ráda se tedy přidá k první skupině, co se týče napadání a urážek. Třetí skupina, ti nejchytřejší, pak Nohavicu nenávidí z toho důvodu, že zesměšňuje veřejně to, díky čemuž ti předchozí bohatnou. Vždyť je tak výhodné ukázat na viníka špatné životní situace, nasměrovat zlost vůči svému protivníkovi. Z toho se dá krásně těžit. Mazat pořádně kapsy. Tihle byznysmeni i notný chlup pisálkům pustí, jen aby Nohavicu veřejnosti znechutili. Rivaly z branže do statistiky počítat nebudu. Závist je sviňa a udávat, že někdo měl udávat, je odpudivé chucpe. Pod úrovni chlapíka našeho, statečného.

K tomu agentství bych ještě dodal malé post scriptum. Lidé, kteří nedělali problém režimu, nebyli sledováni StB. Proč také? Ta se zajímala o ty, kteří vybočovali. A i ti vybočující byli jen lidé. Někteří se dali zlomit, někteří hráli s StB hru. Pustili to, co nemělo v podstatě žádný význam. Nevím, co zlého komu svou spoluprací s StB Nohavica provedl. Ale už mě ta nekonečna šaráda s touto kartou značně irituje. Iritovala mě ostatně už po Plyšáku. To když ,revoluční’ gardy, tvořené náhle se vynořenými revolucionáři, kteří do Listopadu měli první vyzdobená okna sovětskými praporky a první se šikovali na Prvního máje, chodili buzerovat mého kamaráda, který se objevil v Cibulkových seznamech. Přitom to byl on, kdo vozil z Prahy Vokno a s kým jsem se tenkrát zaregistroval do Klubu přátel mladé hudby. Proto o něj měla StB zájem. O něj. Ne o ty, kteří se pak pokoušeli nad něj morálně povyšovat. Ostatně v Archivu bezpečnostních složek se jeho jméno objevilo jen jako rozpracovaná osoba. Nula nula nic.

A teď to, co mě štve nyní. Je 36 let po Plyšáku. V Německu byla tzv. denacifikace ukončena v roce 1947. Necelých pět let po válce v Německu už zase soudili soudci, kteří posílali lidi do koncentráků. Netvrdím, že to bylo správné. Ale 36 let vyčítat někomu, že kdysi dávno podepsal něco StB, pokud tím prokazatelně nikomu neublížil, a to opravdu neublížil, je svinstvo! U vraždy je promlčecí lhůta 15 let. Sazba za ní je často nižší. Za jinou závažnou trestnou činnost je nejdelší lhůta zahlazení odsouzení maximálně 15 let!

A my tady budeme 36 let po Plyšáku někoho kádrovat?! Aby se nýmandi mohli povyšovat? Navíc je to kádrování tak výběrové, že to slušnému člověku akorát zvedne kufr. Ti, kteří převlíkli kabáty, to mají ,odpracovaný’. Je to asi morální kompas, umět přeběhnout k vítězi. A konec konců, dnes máme nové generace skutečných udavačů, kteří vás udají z přesvědčení. Nebo pro třicet stříbrných. Nebo pro ukojení své mrzké povahy. Ne pod existenčním tlakem. Proti nim je Jarek anděl nebeský,“ zhodnotil českou společnost Luděk Ševčík.

Psali jsme

Luděk Ševčík: Smutné déjà vu. Vaše dopisy

Vložil: Štěpán Cháb