Luděk Ševčík: Hluboký stát. Vaše dopisy

Foto: Pixabay

Popisek: Lejstra

Luděk Ševčík se zamyslel nad tím, v jaké formě demokracie žijeme a kdo v takové demokracii vládne. A je to vláda pro společnost prospěšná? A pokud ne, tak jak ji korigovat správným směrem.

„Hluboký stát – Deep State - je typ vlády tvořený potenciálně tajnými a neautorizovanými sítěmi moci, které fungují nezávisle na politickém vedení státu při prosazování jejich vlastní agendy a cílů. V populárním použití, termín nese v drtivé většině negativní konotace a je často spojován s teoriemi o spiknutí. Během prezidentství Donalda Trumpa se termín „deep state“ používal především ve Spojených státech k popisu „stálé vlády“ zakořeněných kariérních byrokratů nebo státních úředníků, jednajících v souladu s mandáty svých agentur a stanovami Kongresu, v rozporu s administrativou. Tolik Wikipedie,“ citoval Luděk Ševčík Wikipedii a pustil se do rozjímání na zadané téma.

„V hlubokém státě žijeme i my. I zde v současnosti vládne někdo jiný, než je nám prezentováno. Nevolení, kteří prosazují své vlastní agendy a cíle. Oligarchové, neziskovky a další. Ne, to není žádná konspirace. Těžko totiž najít něco, co by tento stav vylučovalo.

Ač se zde po desítky let střídaly vlády různých stran a politických směrů, vcelku se nic nezměnilo. Velké volební sliby se neplnily a neplní. Není to obvykle totiž ani v silách vítěze voleb. Přesto, že by byl maximálně odhodlaný, čestný a sebevíc se snažil prosadit, co slíbil, nemá šanci. Nastoupí totiž do čela těch, kteří si obsadili nevolené důležité posty. Těch, kteří jej nehodlají poslechnout. Těch, kteří jej budou topit. Mydlit mu schody od prvního kroku. Dobré a kvalitní nápady vykonají tak, aby jej zesměšnili a dokázali jeho neschopnost. Ruku v ruce s prodejnými médii tvoří obrovský moloch, který není možný normální silou porazit.

Podívejme se třeba na prezentaci vládní činnosti pro veřejnost. To, z čehož jen procento stačilo na obrovskou dehonestační kampaň proti Babišovi, je bráno jako nepatrné potíže růstu. Nešlapal chlapec řadu, nastoupil proti němu Deep State. Z dohadů o oprávněnosti dotací na Čápák se udělala kauza obřích rozměrů, zatímco mnohamiliardové kauzy dnešních vládců a jejich vodičů se přecházejí lehkým krokem. Cokoli, co udělal a řekl, je vytahováno z kontextu a vydáváno za aféru světových rozměrů. Z toho lze vyvodit, že Deep State v něm vidí nebezpečí. On vždy vidí nebezpečí v tom, co nemůže řídit. V tom, kdo jej neuposlechne.

Ostatně Deep State je jen eufemistický výraz pro něco daleko horšího. Pro mafii. Mafii složenou z více rodin. Které si navzájem nelezou do zelí. Které se respektují a podporují. Pokud je stát pevně ovládán Deep State, není lepší dojné krávy. Těžko někde stejně rychle a lehce zbohatnout. 

Pro ulehčení nerušené vlády Deep State je proto investováno i do voleb. Je nutno předejít tomu, aby byl zvolen neúplatný a nevoditelný člověk s vlastním názorem. Kolem poslušného kandidáta se vytvoří simulakrum (vyprázdněný obraz, pouhá forma bez obsahu, ikona, nápodoba), něco co s ním nemá nic moc společného. Mediální konstrukt. Fetiš. Jeho protikandidát (tedy ten skutečný, ne jen formální), je pak líčen jako nejhorší pekla zplozenec. 

V poslední době je využíváno povrchnosti jisté části voličů a Deep State sází na vzhled kandidáta. Žádná volba podle rozumu, ale podle vzhledu. Přímo se pak nabízí, aby místo prezidentských voleb byl na Hradě každých 5 let buď missák, nebo misska, vyšlí v ten rok z anketních voleb. Vypadali by pěkně, nějaká agentura by je pěkně oblékala, přestřihnout nějakou pásku, nebo zahájit nějaký fesťák by taky zvládli. Taková dálkově řízená mluvící hlava. Hlavně aby poslouchala a nesnažila se prezentovat své názory. Bylo by pak jisto, že by se na Hrad nedostali ti starší, nekrásní ale hlavně neposlušní. Theodor Roosevelt, kterého já považuji za snad nejlepší amerického prezidenta, by neměl šanci se svým kolečkovým křeslem. Zeman a Klaus by také nezvítězili.

Běžní občané nejsou v jednoduché pozici. Mafie prolezlá státními institucemi dělá z demokracie frašku. Je to rakovina všech státu životně důležitých orgánů. Bažina, do které nevidíme. Dá se říci, že pevně se začala etablovat v roce 2000, kdy se jí díky stávce podařilo napevno ovládnout ČT. Ostatní média stačilo nakoupit a zbývající neposlušná v současnosti zakázat. Tak se zajistilo, aby se většina veřejnosti se k pravdě nedostala. Konflikt UA (USA) – Rusko byl bleskově využit k zhasnutí nad státními financemi. A že by někdo potmě do státní kasy přinášel, si nemyslí snad ani volič 5koalice.

Jak se bránit Deep State? Pro začátek si vydupat svobodný přístup k informacím. Máme tak unikátní cenzuru v hlavních mediích, že by jimi určitě neprošly ani informace z některých ukrajinských serverů. Jednostrannost zpravodajství je až obludná. Kdejaký sporťák z ČT si může v námi placeném vysílání kdákat své politické (pokud jsou to tedy ty „správné“) názory. Nikdo mu neřekne, aby si ten vysílací čas zaplatil, nikdo ho nevezme za flígr a nevyhodí, což by mělo být úplně to základní. Svobodný přístup k informacím je i povolení všech zakázaných webů. Zelená guma, která tvrdí, že kdo nevěří vládě, je fakticky nepřítel státu, musí letět a už nikdy se v médiích neukázat. Jeho inkvizitorská funkce musí být neprodleně zrušena. Dále: svobodný přístup k informacím je právem občanů vidět do VŠECH veřejných zakázek. Pokud byly donedávna vojenské zakázky transparentní, není důvod aby tomu tak nebylo dál. Jediným důvodem pak je, aby si někdo pořádně namazal kapsu. A to určitě není v zájmu většiny občanů.

Dále: USA, Maďarsko, Rusko a Izrael má vytvořenou speciální legislativu nutící subjekty, které přijímají financování ze zahraničí, registrovat se jako zahraniční agent. Je zřejmé, že jsou to zákony odrazující, tedy aby se to nedělo. Třeba v USA je tento zákon pod názvem zákon o registraci zahraničních agentů (zákon FARA) platný už od roku 1938. Státy jako Izrael, Rusko a Maďarsko přijaly podobnou legislativu v nedávné době. Je nutno přijmout stejnou legislativu. Ani naši nejlepší přátelé nás nesmí přes jimi placené neziskovky (přesněji zahraniční agenty) ovlivňovat. Kdo zde nežije, nemá nám tady do čehokoliv co kecat. Totéž samozřejmě platí pro ty, bydlící trvale v zahraničí, kteří mají dostat volební právo. Až se přestěhují sem a začnou tu žít, se všemi výhodami a povinnostmi, nemám s tím problém.

Tohle je jen zlomek toho, co je třeba udělat, abychom se skutečně demokratizovali. Aby nám přestali vládnout ti nevolení. I ten zlomek by byl dobrým počinem. Moc bych si přál posun správným směrem. Nevěřme kecům že my, tedy Západ, zde máme demokracii. Demokracie není žádný trvalý stav společnosti. Společnost může mít jen určité stupně demokratičnosti. My, vzhledem k tomu, co jsem popsal, ten stupeň máme dost nízko. Pojďme to vylepšit. Je to pro nás. Vládněme si sami, nenechávejme to na nějakém Deep State,“ apeloval v závěru Luděk Ševčík.

Psali jsme

Luděk Ševčík: Mobilizátoři. Vaše dopisy

Vložil: Štěpán Cháb