Luděk Ševčík: Mobilizátoři. Vaše dopisy
18.05.2024
Foto: Pixabay
Popisek: Vojsko při výpadu
Za čím stát? Stálo by českým občanům zato bojovat za svou zemi? Za co konkrétně? Za naše politiky? Za naši státnost? Za naši neomylnou spravedlnost a justici? Za porevoluční prosperitu, která jde vidět na každém kroku? Za co přesně? Luděk Ševčík ukazuje příklad toho, jak stát jedná se svými občany. A ptá se – jaký důvod by byl vzít do ruky zbraň a jít se střílet na frontu.
„Šafr, z velmi publikovaného Forum 24, v článku „Rusko postupuje, Ukrajina potřebuje vojáky ze Západu. Naše účast nesmí být tabu“ volá naše občany do zbraně. A hlavně do války. Abychom prý nepřišli o ,naši svobodu‘. Což prý chtějí Babiš a Fico. A musíme se také prý vypořádat se zrádci, kteří hrají Putinovi do karet,“ rozjel se Luděk Ševčík a pokračoval.
„Ponechám stranou, že nejvíce hrají Putinovi do karet Šafrové. Být Rusem a přečíst si Šafrův nenávistný protiruský článek, hodím to Putinovi bez rozmyslu. Chci ale psát o něčem jiném. O jednom z mnoha příběhů poplyšákové doby.
Šikovný řemeslník se nemusí orientovat v spletité síti podvodných intrik různých zlodějů. Nemá na to čas, nemá na to obvykle ani právní vzdělání. Ale je užitečný většinové společnosti, takže není důvod, aby jej ta, prostřednictvím svých institucí, nechránila.
Znám jednoho dobrého řemeslníka. Podařilo se mu vystoupit z nijak dobrých rodinných poměrů a začal si budovat zázemí pro svůj skromný život. Vzal si hypoteční úvěr a postavil si malý, ale pěkný domek. Jako živnostník se musel spoléhat na odběratele. Respektive na jeho platební kázeň. Bohužel se stalo, že velká firma, pro kterou dělal zakázky, mu přestala platit. Více než čtvrt roku byl bez příjmů, protože věřil slibům, že ať pracuje dál, že peníze pak dostane doplaceny. Nedostal. Nemaje peníze, nemohl splácet hypotéku. Na výzvy ke splácení nereagoval, neboť nevěděl, co má dělat. Hypoteční banka dlouho nečekala a on se ocitl na veřejném seznamu dlužníků. Čímž měl zmařenou možnost půjčit si peníze u veřejných bankovních institucí. A začaly se dít věci.
Nejdříve se ozval telefonicky jakýsi muž. S tím, že nabídl řemeslníkovi, aby přijel do Ostravy, půjčit si peníze na splacení dluhu - hypotéky. Něco jako překlenovací úvěr na 2 měsíce. Podmínky úvěru že nemusí nijak studovat, neboť mu prý během těch dvou měsíců sežene tolik hypotečních úvěrů, že si bude moci královsky vybírat. Člověk v nouzi jel. Nestudoval a podepsal smlouvu o půjčce, která byla neskutečně nevýhodná. Věřitel za něj splatil zbytek úvěru bance. Ale do smlouvy si samozřejmě napsal nemovitost jako jistinu.
Řemeslník, který si mezitím našel jinou práci, čekal, kdy se mu ozve onen muž, který vše zprostředkovával. Čas běžel a pořád nic. Dva měsíce jsou krátká doba. Zoufalý dlužník začal volat na číslo, z kterého mu přišla nabídka, ale nikdo telefon nezvedal. Necelý týden před vypršením termínu se celý zoufalý rozjel za věřitelem. Peníze neměl naspořeny, tak mu zavezl alespoň 30 tisíc. Věřitel je bez potvrzení vzal s tím, že mu tedy ještě posečká. Neposečkal ani minutu. Okamžitě po skončení lhůty podal návrh na soudní exekuci. A ta proběhla velmi rychle. Dům řemeslníka si v aukci koupil věřitel, ovšem ne jako firma, která půjčila peníze, ale jako on a jeho manželka, za 670 tisíc (rok 2010). Obratem ruky prodáno za 1 200 000.
Sumárum: řemeslník si dle smlouvy o úvěru půjčil 509.402,- Kč. Ve skutečnosti to bylo o 80.598,- Kč méně, neboť ty měl slíbeno z této částky dostat na účet, kam nikdy ale nepřišly. A mínus 30.000 předaných hotově. Půjčil si tedy 398.804,- Kč. Během krátké doby měl věřitel na řemeslníkovi zisk 801.196,- Kč. To mu ale nestačilo a tak po něm, přes exekutora, během jednoho roku chtěl dalších 926.126 korun + 115.700 korun úroku. To bylo v prvním roce, kolik je to teď nemám ponětí.
Teprve tehdy se mi řemeslník se svým problémem svěřil. Styděl se totiž za to, že naletěl. Že si nevěděl rady se svou situací. Sháněl jsem pro něj právní pomoc. A podařilo se. Přes JUDr. Molnára, tehdejšího asistenta senátorky Bayerové, se podařilo přesvědčit tehdejší poslankyni Sněmovny, JUDr. Nedvědovou, aby se tohoto případu ujala. Mezitím jsem zjistil, že takto bylo o své domovy stejným člověkem připraveno přes dvacet lidí! A že ten muž, který měl figurovat jako zprostředkovatell půjčky a shánět hypotéky, je zřejmě tentýž, který poskytoval zlodějské úvěry lidem ve špatné životní situaci.
JUDr. Nedvědová podala žalobu na neoprávněnost exekuce. Aspoň myslím, že tak nějak se to tenkrát jmenovalo. Základ žaloby spočíval v tom, že ve smlouvě byly protiprávně jednak lichvářské úroky (smluvní úrok činil 0,3 % denně což je 109,5 % ročního úroku!) a zároveň vysoké smluvní pokuty. Navíc došlo k jištění závazku za pomoci zástavy, tedy nemovitosti. Po připadnutí nemovitosti věřiteli měl být celý případ uzavřen a žádné další nároky věřitel nemohl vznášet.
Zní Vám to logicky? Nenechte se vysmát! Na logiku a dodržování zákonů se tu nehraje. Soudce žalobu, ve které se poukazuje na jasné porušení zákona, smetl. Proč by taky ne? Takhle to totiž u nás chodí. Podvodníci a zloději mají u nás zelenou. Že by stát měl chránit slušné lidi před takovými sviněmi? Od toho tu není. Nemá co vodit lidi za ručičku, jak prohlásil párek velmi oblíbených politiků.
Jenže takový stát, který nechá lidi takhle okrádat, ruinovat, který prodá byty Bakalovi za cenu pár měsíčních nájmů, aby nájemníky pak on, nebo někdo jiný mohl do smrti odírat, stát, který okrádá mladé i staré, aby se zavděčil pánům na Západě, těžko může chtít po lidech, aby se obětovali. A ještě navíc aby šli bojovat namísto těch, kteří vzali pilu, neboť ten jejich stát vidí podobně negativně.
Takže Šafrovi a dalším mobilizujícím zbývá jen jediné. Budou muset narukovat do války sami. PP jim jistě podepíše povolení. A jistě pošle do předních řad i své syny. Stoupne tím na ceně. A všichni válkychtiví politici jej mohou následovat. Získají tak morální právo mobilizovat ostatní. Lepší příklad podat nemohou. A nezapomeňme na podnikatele, kteří mají na Ukrajině kšefty a proto vybírají na zbraně pro válku. V zákopech jim nebude moci nikdo předhazovat, že kvůli jejich byznysu musí umírat jiní. Půjdou si své kšefty obhájit sami. To je fér.
A pokud do budoucna budou politici chtít po občanech, aby šli hájit stát, musí jim jej udělat takový, aby obětování za něj dávalo smysl. Protože všechny odpůrce nezavřou. Kdo by je živil? Šafr a další přicmrndávači nejsou schopni bez státu uživit ani sami sebe. Ti umí akorát mobilizovat a vyhrožovat. A bičem lidi nedostanete ani do ráje. Ne tak do pekla,“ ukončil své zamyšlení Luděk Ševčík.
Odpověď Štěpána Chába
Ale ne a ne a ne. Vždyť přece Danuše Nerudová pravila, že mladí lidé by republiku nebránili, protože tu nejsou rovná práva pro LGBT. Kdyby tu byla, to bychom viděli přímo mobilizační nadúrodu. Slovenská celní služba by zhynula z úleku při spatření těch statisíců dobrovolných rekrutů z řad českých občanů, kteří by své tradiční – na Bělehrad – nahradili výkřikem – na Moskvu. My rádi válčíme. Moc rádi. To ví každý. Jen mít za co. A nejde o nějakou spravedlnost, jak píše pan Ševčík, ale o práva sexuálních menšin. Kdy to konečně všem dojde? Teprve až schválí adopce dětí pro LGBT experimenty, teprve pak se v nás probudí jiskra dávných husitských vojsk a se slovy písně – kdož jsú LGBT bojovníci – vyrazíme na zteč.
Vložil: Štěpán Cháb