Luděk Ševčík: Lokajové sociopatů. Vaše dopisy
06.02.2024
Foto: Hans Štembera
Popisek: Vláda ČR
Jak se říká v Cimrmanovi – a nejhorší ze všeho jsou trpaslíci, ti vám vlezou všude. Luděk Ševčík přestál těžké období a vrhnul se na jeho hodnocení. A skončil u hodnocení celé společnosti. Vedeme to dobře? Jsou horší ti u korýtek, nebo jejich lokajové?
„Listopad až leden jsou depresivní měsíce. Málo slunce, zima. Je to nápor na lidský organismus, psychiku. Letos jsou pro mě depresivnější než jindy. Příliš mnoho mých přátel, spolužáků a známých opustilo tento svět. Nastal čas zamyšlení. A v něm člověk začne vidět život z jiného úhlu. Uvědomí si jeho ohraničení. Jeho konečnost. Ano. Jsme tu, jak se říká, na dovolené od hrobaře. Pár let. Které utečou jako nic. A život skončí,“ napsal Luděk Ševčík a pokračoval. „Přesto my, kteří si o sobě myslíme, že jsme pány tvorstva, si tu krátkou pouť ještě sami zkracujeme. A děláme si ji pekelnou. Slovy bratrů Nedvědů: ,Budem o něco se rvát, až nezůstane stát na kameni kámen. A to všechno proto jen, že pár pánů chce mít den bohatší králů.‘
Člověk časem zjistí, že přes všechny bohulibé kecy se na vrcholná místa v politice většinou dostanou loutky bohatých – mocných. Mocných, kteří se rekrutují převážně ze sociopatů. Ti se totiž poslední pozvrací, takže se dostanou nejdál. I když mě tento stav netěší, není tím, co mě nejvíce irituje. Ti lidé jsou v podstatě nemocní a svoji zvrácenost nechápou. Mě neskutečně vytáčí jejich lokajové.
Novináři, politici a další, kteří pro ně pracují. To je ten největší odpad lidstva! Protože oni vědí, co činí. Vědí, že díky jejich štvaní budou války, budou umírat lidé. Lidé, kteří tu krátkou šanci žít tu, budou mít mnohem kratší. A jejich příbuzní a známí budou mít pak ze zbytku života peklo. Daň za to, aby si sociopati mohli nakoupit další 100 metrové jachty. Létali do vesmíru. Pro tohle fakticky lokajové dělají, co je v jejich silách. Za pár drobků od stolů pánů svou krátkou životní pouť devalvovali nejhorším způsobem. Odhodili páteř a přestali být lidmi. Lidský život přece musí mít smysl. Pozitivní, samozřejmě. A oni jej zavrhli. Až budou umírat, budou možná mít více hmotných statků než jejich souputníci. Ale z hlediska přínosu lidstvu zůstane po nich jen puch. Smrad. Protože místo pomoci ostatním jen škodí. Rozdělují. Manipulují. Z málo přemýšlivých dělají hlupce. Vnášejí do života nenávist.
Přesto, že se zde veřejně deklaruje boj proti nenávisti, je jí tu čím dál víc. A je to nenávist často otřesně nechutná. Jen se stačí podívat, jakou vlnu nenávisti zde lokajové roztáčí kvůli důchodům. Co proboha těm důchodcům může někdo závidět? Že jsou staří? Že jsou nemocní? Že je jich mnoho bezmocných? Že už nemají moc života před sebou? Co by tak ty hyeny ještě chtěly? Aby staří lidé umírali v hladu, bídě a bez lékařské péče? Mimochodem je zajímavé, že slyšíme, jak nebude na důchody, ale nikde jsem neslyšel, že nebudou peníze na ty, kdo nikdy nepracovali. Tam se prstem neukázalo, takže tam se nenávist nevytváří. Tak si tu žijeme. Místo nemocnic, přístrojů na záchranu lidského života, se vyrábí zbraně, které jej ukončují.
Jeden jediný dělostřelecký granát prý stojí 190 000 korun. V EU jich prý má být ročně vyrobeno cca 1 300 000 kusů. To je 247 000 000 000 korun! To by bylo zachráněných životů! A to vše jen za nějaké pitomé granáty. Kolik procent z vojenského rozpočtu tvoří jen granáty nemám šanci zjistit, ale bude to určitě maximálně v jednotkách. Jede se v režimu utajení, takže neuvidíme, kde naše peníze konči. A kolik. Asi vynikající byznys, jinak by se to nedělalo. A místo prostředků na zkvalitnění a prodloužení té krátké životní pouti se lidé musí více štvát, aby alespoň jakž takž přežili. Ne plnohodnotně žili, ale jen přežívali. Jako nástroje, otroci pro službu bohatým.
Žijeme v 21 století. Jsme na tom technologicky tak, že nikdo nemusí umírat kvůli hladu, žízni, mnoha nemocem. A mohli bychom na tom být ještě mnohem lépe. Snížení vojenských rozpočtů jen o pár procent by neskutečně navýšilo lékařský výzkum. Zachránily by se a prodloužily další lidské životy. Přesto ročně miliony lidí zbytečně umírají. Nemusely by. Ale to by zase nebylo tolik jachet pro sociopaty. Cest do vesmíru. Luxusních vil. A nepadalo by tedy tolik drobků od stolů magnátů. Tudíž pro tohle lokajové horlit nebudou. A protože ovládají mediální prostor, nic se nezmění. Jak pak nebýt v depresi?“ ptá se Luděk Ševčík.
|
To je to nefalšované „chcimírství“, které zastávám vedle Luďka Ševčíka i já. Nějaké proruské nostalgie? Ale dejte pokoj. Jen užaslý údiv nad tím, jak malou hodnotu má pro válečníky lidský život. A ne jen ten ukrajinský lidský život, ale i ruský, židovský, palestinský. Údiv nad tím, s jakou snadností jsme dopustili tak cynickou válku, s jakou snadností se z nás stali nenávistní skřeti, kteří byli hnacím motorem všech válečníků šílenců. Prohráli jsme další hru s osudem o to, jestli se z nás stane skutečná civilizace, nebo ještě pár desítek či stovek let zůstaneme agresivními opicemi s několika málo sofistikovanými nástroji k zabíjení dalších opic. Zvolili jsme opičí existenci naplněnou vražděním.
Ostatně, není se co divit, politici i média rádi vyhoví v jakékoliv bratrovražedné válce. Vyvolají ve společnosti nenávist a budou ji přiživovat jako ve správné pěstírně na souhlas. V šedesátých letech v USA vznikla obrovská vzpoura lidí, kteří chtěli mír. Jen mír. Nepodporovali tím komunistický Vietnam, jen volali po tom, aby válka zmizela z dalšího vývoje lidstva. Skuteční chcimíři. To vzedmutí mírového hnutí bylo tak obrovské, že zastavovalo ruce politiků, kteří by i použili červené tlačítko a Vietnam vyhodili do povětří celý. Teď, teď jako kdyby po použití červeného tlačítka společnost volala. Ztratili jsme někde tu humanitu? Že ji ztratili Rusové a to nás opravňuje k tomu ji ztratit také? Ale ne, takhle to nefunguje. Takhle se chovají opice bez budoucnosti.
Zastavit boje, usednout ke stolu a pokusit se vrátit do role člověka, diplomata. Opustit roli agresivní opice. Všichni, hned. Mluvte spolu, vy agresivní opice, mluvte, nežeňte lidi do umírání za zájmy bůhví koho, bůhví kde.
|
Vložil: Štěpán Cháb