Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Luděk Ševčík: Gumové zákony. Vaše dopisy

03.12.2023
Luděk Ševčík: Gumové zákony. Vaše dopisy

Foto: Hans Štembera

Popisek: Privilegovaná, nebo neprivilegovaná?

Přísnost na chudý lidi musí bejt, kdyby na sůl nebylo, děl Švejk moudře. A to platí odjakživa. A platit bude, co bude svět stát na nohou a daňové přiznání bude noční můrou pro polovinu republiky. Luděk Ševčík si všiml, že pro některé lidi je jednoduché ohnout zákon, pro druhé pak je zákon tvrdý a, omlouváme se za způsobená traumata, změnit nejde, vyloučeno, řídit se jím musíme všichni beze zbytku. Jen někdo někdy nemusí. Dejme slovo Luďku Ševčíkovi.

„V době vcelku nedávné stát vyplácel náhrady podnikatelům za mzdy zaměstnanců, které dle jeho nařízení museli nechat bez práce doma. Ovšem za velmi přísných podmínek. Pokud v dosti krátké době nestihli vyplatit mzdy, zaplatit všechny odvody a poslat si následně žádost, stát jim nevyplatil nic. Přestože nezpůsobili ani haléřovou škodu. Přestože jim pak na krku zůstaly často statisícové částky k placení. Přestože důvody pozdních podání žádostí byly lidsky omluvitelné,“ napsal Luděk Ševčík a pokračoval.

„Když například účetní, která měla žádost podat, ležela v době termínu podání na plicním s těžkým covidem. Když se zoufalí živnostníci či účetní obraceli na politiky tohoto státu s prosbou o nápravu drastického zákona, ti jim s možná hranou účastí tvrdili, že vědí, že zákon je sice špatný, ale je to zákon. A tím pádem se nedá nic dělat. Není to poprvé.

Solární baroni jsou rovněž kryti při odírání většinové populace zákonem. A všichni jsme snad už slyšeli nebo četli, proč jim jejich nemravné zisky není možno vzít. Zákon je prostě zákon. Pevnější než skála. Tak je nám to po desetiletí vštěpováno. Člověka, který tomuto vštěpování uvěřil, musí jak blesk zasáhnout poznání, že najednou jsou některé zákony lehce ohýbány. Žádná skála, měkká guma!

Co se v žádném případě, byť lidsky pochopitelném, při aplikaci nedokonalého zákona nesmělo ani pomyšlením, najednou jde jako po másle. A není to zákon, který musel být narychlo přijat a šitý horkou jehlou. Ale zákon, který je zde v platnosti mnoho let. Zákon o sociálním zabezpečení. Ovšem nemyslete, že tento zákon se ohýbá jen tak pro někoho! Že by se třeba alespoň trochu zvýšily důchody ženám, které celý život dřely v těžkých profesích, přičemž je doma čekala další šichta. A že ty profese i práce v domácnosti byly dřina, kterou si dnes ani nedovedeme představit! Za pár šupů a bez nějakých dovolených u moře! Ne, ne, tady se nějaký soucit a snaha o nápravu nechystá.

Dnes jsou v laufu disidenti. Nikdo z nich nedisidentoval sice pro svůj hmotný zisk, to by si prosím vyprosili!, ale důchody by chtěli vyšší. Než jaké jim náleží dle zákona. Tak se prostě zákon ohne. To, co jinde nešlo ani zaboha, teď jde jako po másle. Účetní, ležící v nemocnici, a tudíž neschopnou poslat žádost, necháme zaplatit statisíce. Protože je to podle zákona. Tečka a už o tom nemluvme. Ovšem disidentovi, který psal básně, tomu dáme tak vysoký důchod, na nějž ani náhodou nedosáhly možná statisíce sedřených žen. Zákon - nezákon. Prostě všichni jsme si rovni, ale někteří jsou si rovnější. A pro ty rovnější se zákony, pro jiné pevnější skály, ohýbají jako gumové.

Výsměchem nejvyšším pak je, že to ohýbání zákona jen pro privilegované je nazýváno narovnáním spravedlnosti. Selektivní ohýbání zákona je totiž jen velká nespravedlnost. Tak velká, že věřím, že většina disidentů se s ním neztotožňuje. Ale pan ministr se s ním ještě chlubí. I Post Bellum a další. Chlubí se vlastně tím, že lobbují jen pro ty, které privilegují. Aspoň víme, že o demokracii jim nejde. Je smutné, že tyto lobbisty pro privilegované musí financovat ti neprivilegovaní. Pamatujme si to,“ napsal Luděk Ševčík.

Dělný lid měl hubu držet za minulého režimu, proč na tom něco měnit. To by se tak holotě líbilo, aby žila v systému, který je skutečně spravedlivý. Ať už socialistický, nebo kapitalistický, případně podivně pokroucený všeličíms, který máme tu čest nést na bedrech teď.

Nedělám to, rozhodně ne často, ale ocituju sám sebe (no co, když to neudělám já, tak kdo): „Otázkou je, když teď vyrazím poustevničit a na průběhový důchodový systém si vzpomenu, až když mě bude brát na stará kolena hexenšus, jestli za mě někdo bude držet hladovku. A jestli to bude hladovka volající po spravedlnosti, nebo hladovka volající po mém zvýhodnění oproti zbytku společnosti. Toť otázka. Já jen abychom z Karla Soukupa uznáním prominentního důchodu neudělali zasloužilou umělkyni Švorcovou tohoto režimu. Pak už by stačilo jen do programu ČT znovu zavést Nedělní chvilku poezie, z které by se na nás týden co týden šklebil nějaký zasloužilý disident.“

Já vím, je to kousavé, ošklivé, nepřející (a to mám Soukupa, kvůli kterému celý ten humbuk s hladovkou vznikl, vcelku rád). Ale holt, taková nějaká elementární spravedlnost by měla být součástí té naší hitparády demokracie. Protože pokud nebude, dočkáme se toho, že dělný lid té hře na spravedlnost nebude věřit a místo toho bude s klíči v ruce podupávat na rohu ulice. Protože podstatou je skutečně spravedlivá spravedlnost. Ne taková ta podle potřeby ohebná a přilnavá k lascivnímu stehnu doby a současného mocipána. Ne, ne, blbost, žádné klíče na rohu ulice, lidé musí platit nájmy, nakrmit děti, otevřít kvelb, na nějaké hurá akce s revolucemi nemá čas. Tedy, dokud to nezačne být přes čáru...

Vložil: Štěpán Cháb