Luděk Ševčík: Za koho a za co? Vaše dopisy
23.09.2023
Foto: Pixabay
Popisek: Co blázníte, vždyť jsou tady lidi - v praxi
Válka na Ukrajině už se táhne od února 2022. Naše vláda se stala prodlouženou rukou Kyjeva a velká část její rétoriky se točí kolem konfliktu. Zbrojíme, přebytky zbrojního arzenálu i státního rozpočtu posíláme na Ukrajinu. Rétorikou ministryně Černochové jsme připravováni na konflikt, který se dotkne přímo České republiky. A Luděk Ševčík se ptá: Za koho a za co?
„To je, myslím, otázka, kterou si, zejména v poslední době, pokládá mnoho z nás. Jsme totiž, dle Vrchního signalisty, ve válce. A de facto jsme,“ píše Luděk Ševčík. „Válčíme s Ruskem. Na Ukrajinu posíláme zbraně, vojáky a pomoc na naše poměry obrovskou. Rušíme (a nejen s Ruskem) výhodné obchodní vztahy. Ne tedy, že bychom se my sami doposud chovali jako holubičky. Vtrhli jsme po boku našich spojenců dobrovolně do Iráku a Afghánistánu, a to bez posvěcení OSN. Nepostavili se proti bombardování Srbska, Libye a Sýrie. Takže to vypadá jako pokračování v tradici. Jen tentokrát nemáme být agresory my, ale Rusové. Aktivně se tedy účastníme válečného běsnění, které obě strany, popravdě psáno Rusko a NATO, ženou k apokalypse. Ptám se, proč bych se do ní měl jakýmkoliv způsobem zapojit? Položím si tedy otázky, které mi to pomohou objasnit.
Takže proč mám nasazovat život, žít ve stálém strachu o své blízké, ekonomicky strádat? Za koho, či za co přinášet oběti přímo nejvyšší?
Otázka první: Je to za svobodu Ukrajiny? Neválčili jsme za Československo, když se chtěli Slováci trhnout. To se přitom dotýkalo přímo nás. Neválčili jsme za Srbsko (ba přímo naopak), když se trhlo Kosovo. Neválčili jsme při desítkách dělení států, překreslování hranic. Tak proč zrovna teď?
Otázka druhá: Je naše válečné snažení tedy bojem proti ohrožení naší vlasti? To nedává moc smysl, když Rusové nejsou schopni dobýt ani ruskojazyčné enklávy na Ukrajině. Navíc, proč máme tu naši vlast vlastně bránit? Vlast je přece dnes pojem dezolátů, přímo zapovězený. Kdo mluví o vlasti, je flastenec, nejhorší forma života. A za to mám krvácet? Za vlast, kterou sice naši předkové stovky let kultivovali, vytvářeli a budovali za ohromných obětí, ale kterou teď rozprodáváme za pár šupů nebo rozdáváme těm, kdo sem přijdou? Co nám v této zemi, kromě státního dluhu, ještě patří?
Otázka třetí: Je to za demokracii? Přesně definováno za to, co se zde jako demokracie prezentuje? Za systém, kde se pod jménem demokracie máme opravdové demokracie zříci? Kde se nesmí zveřejňovat neschválené názory? Kde jsou za ně lidé dehonestováni, trestáni, počínaje ztrátou zaměstnání, konče prozatím vězněním? Za tzv demokracii, která je mnohem více výtvorem oligarchů, než vládou všeho lidu?
Otázka čtvrtá: Za EU? Na rovinu, je mi úplně jedno, jestli stovky miliard dividend míří na Západ, nebo na Východ. Jestli nás okrádají ti, nebo oni. Za třicet let jsme zlikvidovali soběstačnost našeho průmyslu, ať už byl na jakékoliv úrovni. Jsme závislí a v područí. Pokud nás tedy ti druzí nebudou více okrádat, není jedno, kdo to je?
Otázka pátá: Bojujeme za svou kulturu? Kéž bychom bojovali! Už třicet let! To, co zde nyní máme, přece není naše kultura! Otázky typu, zda máme bojovat za naši suverenitu, ani klást nebudu. To bychom museli bojovat úplně někde jinde.
Takže sumárum: Možná existují jiné důvody, proč se zapojujeme do války. Proč máme přinést oběti nejvyšší. Nikde jsem se o nich ale nic nedočetl. A za ty odpovědi na otázky, které jsem položil, se opravdu krvácet nevyplatí. Tato válka je, dle mého názoru, jako drtivá většina válek, válkou o trhy a zdroje. Nebo zdroje a trhy. Ať si ji tedy vybojují ti, kterým přinese užitek. Jsem ale jen člověk, tudíž jsem omylný. Takže mi možná někdo můj případný omyl vysvětlí. Zatím se tak nestalo,“ napsal Luděk Ševčík.
Pořád nějaké otázky. Kdo je na ně v dnešní době zvědavý? Nepřítel a forma boje s ním byly pevně stanoveny, tak nač se ptát? Copak nestačí slovo naší ministryně Černochové? Slovo našeho ministra Lipavského? Snad se potentáti z Dozimetrů nevyjadřují dost jasně? Slovo prezidenta i premiéra? Stále nestačí? Nezdolně musíme stát v řadě a slepě důvěřovat, je to naše vlastenecká povinnost. Není to jasné? A když to svou rétorikou doženou až na frontu? No, no. Holotě se snad nechce umírat za císařpána? Ale, ale, ale. Holota je určena k finančnímu, případně i k válečnému vydojení. To je její historická úloha. Tak neremcat, tahat káru s obludným státním dluhem, a když panstvo hvízdne, tak flintičku do rukou a na zteč. Polní soud, milí přátelé, to není žádná legrace. Před ním nějaké ubohoučké chcimírování neobstojí. Ještě rádi budeme vzpomínat na převýchovné pobyty v Libavé. Ale ne, všechno je to jen fantas z horečky. Válečné zadlužování je jen na odstrašení. Jen preventivní úder. Takové milé spravování státního rozpočtu ranami kyjem.
|
Vložil: Štěpán Cháb