Luděk Ševčík: Chciválkaři jsou nadřazeni chcimírům. Vaše dopisy

Udržet si demokracii i navzdory Rakušanům všeho druhu a jakékoliv jejich rozpínavosti. Ale český národ je naučen na slova – nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. A tak se, národní povaha nám tak radí, přikrčíme, přihrbíme a funíme si pod nos nadávky. A přitom čekáme na chvíli, kdy někdo otočí kolem dějin za nás. Ten někdo je pro náš národ určující. Někdo to udělá. A když ten někdo povstane z našeho středu, ať je jakéhokoliv druhu, začneme brblat, že on není ten někdo, kdo měl tím kolem dějin zakroutit.

Někdo byl pro náš národ tatíček Masaryk, který zpočátku český národ nikterak v lásce neměl. Ten někdo byl i Emanuel Moravec, který měl národ tak rád, až ho začal křivit a lámat mu vaz. Ten někdo může být i miliardář Jan Barta, který se rozhodl, že si koupí ČSSD a povede ji k té správné levici, tedy k té západně progresivní. Tentýž Barta cpal miliony i do kampaně Petra Pavla, kterého jsme si zvolili následně za prezidenta.

Je pravda, že skrytí loutkovodiči jsou to nejhorší. Platím, tak diktuju. Přijímám peníze, tak poslouchám. A osud republiky tak může vskrytu spoluřídit někdo v pozadí. Zase ten někdo. Jenže taková demokracie je trochu (dost) falešná. Ten někdo to může myslet dobře, samozřejmě že může, i Moravec to určitě myslel chvíli dobře. Zachraňoval český národ. Jenže čím víc na východ od nás, tím víc takových loutkovodičů a skrytých neoficiálních, ale o to víc diktujících zaměstnavatelů politiků.

Stejně jako se demokracie rozmělňuje podobnými loutkovodiči, začne se ale rozpadat i pod náporem příliš velkého odporu a radikálních akcí. Francie si právě užívá masivní demonstrace proti důchodové reformě. S demonstranty souzním, ale vlastně nesouhlasím. Zapalovat radnice? Nořit město do hořících aut? Nechat dělat z policie rozběsněné agresory? Ovšem pozor, ve Francii demonstrace pořádají v drtivé většině odbory bez politických ambicí. Tedy nehrozí, nebo by alespoň nemělo hrozit, že dojde k pokusu o puč. Prosím, defenestrace se může zavést i tam, ale puč v rukou odborů? To už je pravděpodobnější ta defenestrace.

V české republice chybí silný odborářský aparát, který by dokázal zatlačit zespodu. Máme tu Středulův výdělečný ČMKOS, který je naprosto k neužití, takový vládní odštěpený závod, který se vždycky domluví, protože Jozífek potřebuje vydržet ve funkci. Do důchodu daleko. (Bože, vyžeňte už toho Středulu, není v ČR větší žáby na prameni.) Ostatní odbory se krčí v rohu bez povšimnutí. 29. března proběhne demonstrace v Praze před Úřadem vlády. Ví o tom vůbec někdo? Pořádá ji Odborový svaz KOVO. A jejich svolávání do pohotovostního stavu s transparenty v rukou je, no, smutně komické. Bez přípravy, bez vášně, jako z komunistického filmového týdeníku o tom, že normu jsme překročili o 120 procent. Nepřekročili.

Místo odborů nám tu demonstrace pořádají politické strany a hnutí. A to páchne revolucí nebo pučem daleko víc. Zároveň velkou část společnosti, která by i vzala do rukou transparenty, může strana či hnutí odpuzovat. Proč? Protože jim do rukou místo transparentů cpou vidle a zapálené louče. Revoluce je rychlejší? Není, vede do pekel. Nestihli jsme si za těch třicet let vybudovat silnou společnost, která se dokáže bránit příliš vehementní politice. A i to je místo pro nástup oligarchů skrytých za politickými stranami nebo jednotlivými kandidáty.

Komické v tomto ohledu je, že čím víc jdeme na Západ, o to víc se dostáváme na Východ.