Luděk Ševčík: Tak snad už dost, ne? Vaše dopisy
20.11.2022
Foto: Pixabay
Popisek: I takhle může vypadat výsledek (ne)diplomatického jednání
Válka na Ukrajině hrozila v úterý přetéct do okolních zemí. Mezi takzvané dezinformátory se nakonec zařadil sám prezident USA, když odmítl verzi, která by mohla být příčinou vyvolání třetí světové války, tedy že do Polska dopadla ruská raketa. Bouře se uklidnila. Snad už jen ukrajinský prezident trvá na verzi – byli to Rusové. I naši válkychtiví politici zchladili hlavy a po hlasitém „krleš“ se rozpačitě rozhlížejí po světě a neví, kam s očima. Jaké bude pokračování? A má smysl s válkou pokračovat? Na to se ptá Luděk Ševčík ve svém textu.
„Jestliže nějaká tragédie trvá delší dobu, je načase bilancovat. S chladnou hlavou zhodnotit, jak přijatá opatření řeší, či neřeší krizi. Jaký na ni mají dopad. Zda pozitivní, či negativní,“ píše Luděk Ševčík a pokračuje: „My zde máme devět měsíců konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou. Ano, trvá už tři čtvrtiny roku. Něco okolo 270 dní. To je hodně dlouhá doba. Zatím přijatá řešení značným způsobem ovlivnila naši bezpečnost, to především. Dále kvalitu našeho života. A hlavně oboje ještě hodně ovlivní! Tak zkusme bilancovat.
Co pozitivního tedy přinesla? Za co jsme to obětovali a obětujeme? Pohled na mapu Ukrajiny nám ukazuje, že obrovské investice do konfliktu nepřinesly v podstatě nic. Vydávat za úspěch to, že Rusové opustili Cherson, jehož držení jako předmostí za Dněprem nemělo žádný význam, je nesmysl. Na každý pokus o sabotáž Rusové odpovídají mnohem drtivějším útokem na infrastrukturu Ukrajiny. Což do určité doby, na rozdíl třeba od USA v Srbsku, vůbec nedělali. A to vše se děje, přestože země, které Ukrajinu podporují, vyprázdnily své arzenály téměř na polovinu.
Generálové a válečně naladění politici tvrdí, že vše vyřeší více zbraní pro Ukrajinu. Když to nejde silou, půjde to ještě větší silou. A ještě větší. A ono nic. Jen je Ukrajina čím dál více zničená. Je na tom tak, že i kdyby nakonec celý konflikt vyhrála, bylo by po ní. Ještě jedno takové vítězství a jsme ztraceni, může říct s Pyrrhem.
A pokračování konfliktu nehrozí jen absolutním krachem Ukrajiny. Eskalace může přinést i něco mnohem děsivějšího. Jaderný konflikt. Balancujeme nad touto propastí na velmi tenkém lanku. Blázniví politici a generálové o něm mluví jako o housce na krámě. Potrhlá část veřejnosti k němu dokonce vyzývá. Tito duševní omezenci o něm nemají ani představu! Nedokáží pochopit, že po něm by přeživší záviděli těm, co se do pár vteřin vypařili! Jasnější než tisíc sluncí, tak nazval Robert Jungk svou knihu o prvních výbuších atomových bomb. A ty dnešní jsou mnohem ničivější. Já nechci, aby se mé děti, mí vnukové a vůbec někdo vypařil po výbuších atomových bomb! Chci mír. Chci, aby zelené generálské mozky, které umí jen válčit, aby bláznivé politiky, kteří si hrají s pistolemi a tanky, prostě všechny ty, kteří vše chtějí řešit jen válkou a jejím stupňováním, nahradili normální lidé. Diplomati, kteří se umějí dohodnout. Ať začnou příměřím. Těžko k němu ale dospějeme přes politiky, kteří si jednání o míru představují přijetím jejich ultimát.
Kdo zachrání jeden život, zachrání celý svět. Kolik světů dokáže zachránit příměří? A kolik mír? Já, a troufám si tvrdit drtivá většina lidí, chceme mír. Generálové a blázniví politici jej svými kroky nedokázali zajistit. Tak ať už táhnou! Už toho bylo dost! A ať s sebou vezmou hysterické politiky, kteří na každý neprověřený podnět chtějí aktivovat nebezpečné články NATO. Hysterici všeobecně nejsou vůdci do nepohody! Právem občana tedy požaduji, aby konflikt začali řešit rozumní realisté. Diplomati. Lidé, kteří se chtějí dohodnout, ne pozabíjet. Těch, co nic nevyřešili, snad už bylo dost, ne?!“ zakončil Luděk Ševčík.
|
Jako mluvit do dubu. Do Polska přilétla ukrajinská raketa a div z toho nebyla třetí světová válka. Tedy alespoň podle některých, kteří okamžitě viděli viníka a neváhali by proti němu vyjít s celým arzenálem světa.
Bez vědomí toho, že by tím pravděpodobně nevygradovali jen válku proti Rusku, ale že by se křehká spojenectví začala sypat po celé planetě. Volily by se strany konfliktu a metody použití zbraní. Vždyť první světová válka začala obdobně a s obdobnou neochotou domluvit se. Prostě čas nazrál na to, aby si svět dal po hubě. Pamatujme si slova Číny – sankční bouře proti Rusku je zkouškou budoucí sankční bouře proti Číně – parafrázuji. Čína počítá s tím, že je na řadě.
Západ se zahrabává v čím dál větší ekonomické krizi, z velké části zapříčiněné vlastní krátkozrakou politikou (už jen to přesunutí vlastního průmyslu do Asie, to se muselo vrátit jako bumerang tím, že Asie začne enormně bohatnout a Západ chudnout a propadat se do čím dál větších krizí). A může přijít a přijde radikální řešení. Rusko je jen zástupný problém, který je začátkem znovuvybudování velikosti Západu (či spíše USA). Odstřižení od Ruska je zkouškou toho, jaké bude odstřižení od Číny. Nejde o Ukrajinu, to je jen oběť umírající globalizace a rozdělování světa na dvě soupeřící poloviny. Protože pak se můžeme zase báječně předhánět jak ve zbrojení a nelidskosti, tak i ve vědě, technice.
Volat po míru? Ale ano, z lidského hlediska přímo křičím, aby mír začal být hlavním tématem. Ale dokud se nerozdělí síly, je to marné. Je to marné. Je to marné. Velmoci si krájí glóbus. Opět za použití vraždění. Jinak to neumí. Rusko by se mělo rozpadnout na malé státy. Stejně tak USA, Čína, Kanada, Evropská unie, Austrálie, Indie. Malé státy, malé války. Velké státy, velké války. Nebo spojit svět do jednoho celku, kde nejsou žádné války. Ale to je jen naivní utopie. Z historického hlediska máme za povinnost se nenávidět. Hloupost? No jasně.
|
Vložil: Štěpán Cháb