Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Luděk Ševčík: Kdo chce válku? Svět nezačal 24. února. Vaše dopisy

18.10.2022
Luděk Ševčík: Kdo chce válku? Svět nezačal 24. února. Vaše dopisy

Foto: Pixabay

Popisek: Zeď vymalovaná na motivy vlajky Ukrajiny

Válka na Ukrajině a její důsledky. Další téma, kde se společnost rozděluje a plive na sebe přes barikády. Přitom bychom měli hledat umírněnou cestu středu, kde pokud možno nebudou umírat lidé a zbraně budou postupně, ale definitivně utichat. Do tématu války na Ukrajině se pustil náš pravidelný přispěvatel Luděk Ševčík z Vysočiny.

„Provládní média nás zahrnují zvěrstvy, které páchají jednotky RF na Ukrajině,"napsal Luděk Ševčík a pokračoval: O tom, jak při útocích zemřely jednotky nebo desítky civilistů. Diskuse pod těmito články je přímo nenávistná. Jak si vůbec mohou Russssové něco takového dovolit? Ať na ně okamžitě vlítne NATO, nebo ať jim na hlavy hodí atomovku! Vždyť oni porušili právo a bojují s jiným státem! Bez mandátu OSN! Podlidi, zvířata, mužíci, nacissti, fašouni, hordy, nejodpornější teroristický stát na světě!

Jsou i jiné názory. Lidí, kteří zcela jistě válku zplna nenávidí a odmítají. Jen se neumí tak direktivně roznenávidět. Vědí, že svět nezačal 24. 2. 2022. Že takovýchto agresí bylo a je ve světě plno. A že se na nich podílejí a podíleli i naši spojenci. I my sami. A byly bez mandátu OSN. A umíralo a umírá při nich mnohem více lidí než na Ukrajině. Civilistů. Dětí. Hořela celá velká města, nemocnice, elektrárny, školy.

Aby se tyto vzpomínky, či vědomí upozadily, používají se propagandistické triky. Konflikt je ohraničen termínem největší poválený konflikt v Evropě. Čímž se vyloučí větší konflikty našich spojenců mimo náš kontinent. Největší evropský poválečný určitě je. Ale kdyby se Ukrajina vzdala dřív než Srbsko, nebo kdyby se Srbsko po dvou měsících nevzdalo, kdyby se mu dostalo stejné podpory jako Ukrajině, kdo ví, jaký jiný termín by se pro konflikt musel vymýšlet? Určitě by však propagandističtí ideologové něco našli.

Pobouření veřejnosti po únorové agresi přineslo obrovskou šanci. Postavit se proti agresivní politice velmocí. Říci jim důrazně už dost! Válku drtivá většina lidí nechce. Nikde. Chtějí ji jen asociálové, sociopati a zblblí potrhlíci. Mírová hnutí jim už kdysi dokázala jejich běsnění zatrhnout. Současná šance, kdy bylo možno vystavit účty všem agresorům, byla zmarněna. Společnost se nechala rozběsnit válečnickou rétorikou. Studentky žurnalistiky chtějí blaženě umírat za Ukrajinu při jaderné válce. Kdo se s podporou války, s jejím vyhrocením, neztotožní, je zrádce! Pátá kolona, russký šváb, putinovec, kterého je potřeba přinejmenším vystěhovat do Russka! Vláda vypíná neprovládní weby, podporuje udavačství a chystá Bretšnajdry ke sledování jiných názorů. Mír je definován jako protistátní zrádné slovo. A pokud by jej Russové mohli podepsat, musí platit reparace! Ovšem kdyby se někdo ptal, kolik reparací jsme třebas my zaplatili Afghánistánu, už by měl sedět! Je to jistě prorussák, troll atd.

Divide et impera. Rozděl a panuj. Toto heslo vychází z poznání, že znesvářené a rozdělené skupině se vládne snáze než skupině semknuté a vnitřně jednotné. My nyní znesvářeni a rozděleni jsme. Válkychtivá část společnosti ty druhé odmítá slyšet. Odmítá s nimi jakoukoliv diskusi. Řada z nich totiž ani nepamatuje 24. březen 1999, kdy agresí USA a jejich kumpánů v NATO (jehož členy jsme čerstvě pár dní byli), bylo bez mandátu OSN napadeno Srbsko. Byl to přitom pro Evropu (i svět) velmi, velmi důležitý den! Tímto aktem byly zneplatněny všechny smlouvy o bezpečnosti Evropy. Den, kdy si všichni mimo NATO uvědomili, že se nemohou na žádné dané slovo, smlouvu, či úmluvu spolehnout. Že smlouvy jsou jen cáry papíru. Logicky se podle toho začali chovat.

Agrese vůči Afghánistánu, Iráku, Sýrii a Libyi je v jejich myšlení zákonitě podpořily. Někdo napsal: kdo zasel Kosovo, sklízí Krym, Novorusko. Tak, jako díky těmto agresím nyní sklízíme migrační vlny. Nic není zadarmo, nic netrvá věčně. To jsou základní hesla, kterými bychom se měli řídit. Ale tím hlavním by mělo být začít demokratickou diskusi. Vysvětlit si své postoje. Oprostit se od válečné hysterie a nevidět v sobě nepřátele. Rusko, ani Ukrajina nejsou naši spojenci. Nejsme s nimi v žádném paktu, který by nás zavazoval povinně za ně umírat, hladovět, trpět. Respektujme pluralitu názorů. Pamatujme, že žádný politický názor nemůže být privilegován. Tedy ani utlačován. Jestliže dnes vypíná vláda jí nepodléhající weby, dává pak právo příštím vítězům voleb vypnout je. Jestliže dnes chce trestat za jí nesouhlasné názory, příště za ně může být trestána ona. Demokracie je soutěží myšlenek. Ne urážek, napadání, podrážení a trestání.

A tady mám velké obavy. Vyhrocená hysterie se těžko zklidňuje. Chápu, lidé pod tlakem médií mají strach. A strach má velké oči a budí nenávist. Pak nám internetovým prostorem létají zlé urážky třeba i od televizních sporťáků, kteří se léta chovali normálně. To se pak těžko podávají ruce na výraz přátelství. Většina společnosti je zabetonovaná a hluchá k jinému vidění světa. Což je i devízou současné vlády. Takže ta a jí spřátelená media s tím nic dělat nebudou. Maximálně tak přikládat pod kotlem. Ovšem bez dobré vůle se dohodnout, se ničeho dobrého nedočkáme. A tak náš špatný sen bude zřejmě pokračovat. A přitom už bychom potřebovali slyšet něco pozitivního jako sůl," uzavřel Luděk Ševčík.

Řešení války na Ukrajině v podání naivy z vesnice – podmínit podporu Ukrajině tím, že bude usilovat o mír. Podmínit zmírňování sankcí proti Rusku tím, že bude usilovat o mír. Tlačit na mír, aktivovat vrcholové diplomaty, kteří budou neustále tlačit a vymýšlet, jak míru dosáhnout. Namísto toho se nám, vztaženo na českou (ne)diplomacii, dostává hysterického kvílení, které touží po eskalaci konfliktu. Je čistě jednostranná, nenávistná a nediplomatická. Rusko bude na svém místě i po válce. Budeme s ním začít mluvit.

Stejná nenávist se vlila i do lidí. Na konflikt jako uhranutí zírají přes brýle nenávisti. Russko, russáci, Putler. A tak válku podporujeme a voláme po jejím pokračování. Nikdo s Ruskem nejedná. No, holt, co chceme, to také máme. Kdyby se po celé planetě ozval hrozivý křik – chceme mír – možná, že to někdo důležitý uslyší. Jenže se ozývá – chceme válku. Je to báječná reality show z východu. Báječná. Denně se dočítat kolik lidí zbytečně zemřelo a o kolik let do minulosti byla Ukrajina bombardováním zase posunutá. Má tu někdo popcorn? Ne, ne, to byla řečnická otázka, vidím, že popcorn má drtivá většina lidí. Chroupají a usmívají se nad realitou.

A přitom napětí a nálada je velmi podobná jako před začátkem první světové války. Nebylo by fajn to zastavit, než se začne mobilizovat i u nás? Umírat za Fialu? Za Ukrajinu? Za Brusel? Nebylo by lepší prostě v klidu žít a pracovat na budování míru? Ne, mír skutečně není sprosté slovo. Stále ještě není. 

Vložil: Štěpán Cháb