Hudba provází naši rodinu už šest generací, říká „nový Hudeček“, který místo na housle hraje na klavír
01.09.2022
Foto: Se svolením Jan Schulmeister
Popisek: Jan Schulmeister
ROZHOVORY NA OKRAJI První zlatou trofej si přivezl z italského Milána, když mu bylo 7 let. Jeho klavírní umění ocenili porotci na prestižních soutěžích ve Švýcarsku, Švédsku, Španělsku, Rakousku, Estonsku, Lucembursku i USA. Za dosud krátkou hudební kariéru nasbíral více než 30 cen za první místa nebo absolutní vítězství z celého světa. Geniální pianista Jan Schulmeister má teprve 16 let a chystá se do 2. ročníku konzervatoře v rodné Kroměříži.
Kdy jste začal s hrou na piano a co vás k ní přivedlo?
Hudba provází naši rodinu už šest generací. Moje maminka je klavíristka a učitelka na konzervatoři, kam teď chodím. Taťka je koncertní houslista, zakládající člen Wihanova kvarteta, se kterým vystupuje po celém světě. Jeden z mých předků byl kapelníkem, jiný založil hudební školu v Olomouci. Babička byla sólová zpěvačka a děda houslista a profesor na konzervatoři. Přítelem mého prapředka Františka Černého byl dokonce český hudební skladatel Antonín Dvořák, se kterým studoval hudbu u Antonína Liehmanna. Já jsem se na piano začal učit hrát v 5 letech.
Kdo vás naučil základy hry na piano?
Přestože maminka je sama učitelkou hry na piano, svěřila mě do péče Evy Zonové ze Základní umělecké školy (ZUŠ) v Kroměříži. Je to její bývalá spolužačka a dobře se znají. S ní jsem trénoval na hodinách v ZUŠ a s maminkou pak doma. Pomáhala mi, když mi něco nešlo a motivovala mě ve chvílích, kdy se mi nedařilo a neměl jsem chuť ke hraní.
Kolik času denně trávíte u piana?
Dřív jsem trénoval tak hodinu denně. Dnes, kdy už se věnuju hraní profesionálně, trávím každý den u piana 5–6 hodin.
To je poměrně dost času, neměl jste občas chuť dělat něco jiného, jako vaši vrstevníci?
Nikdy jsem ale neměl pocit, že kvůli hře na piano o něco přicházím. Piano jsem vnímal jako takovou svoji hračku.
Kdy jste se rozhodl věnovat hudbě profesionálně?
V tom jsem měl jasno v podstatě už od malička. Přesněji nejspíš od chvíle, kdy jsem v italském Milánu získal cenu absolutního vítěze v mezinárodní klavírní soutěži „Piano talents“. Později jsem proto uvítal každou možnost dalšího hudebního rozvoje. Spoustu zkušeností jsem získal také díky stipendijnímu uměleckého programu MenArt pro nadané děti, kde jsem mohl své dovednosti dál rozvíjet pod dohledem profesionálního pianisty a hudebního pedagoga docenta Ivo Kahánka. Každé setkání pro mě bylo velmi inspirativní, docent Kahánek mi pomohl s upřesněním některých technických aspektů hry a dal mi nový pohled na to, jak hudbu interpretovat. Díky programu jsem mohl spolu s dalšími účastníky odehrát také menší koncerty na prestižních českých festivalech Pražské jaro a Smetanova Litomyšl.
V září nastupujete do 2. ročníku konzervatoře v Kroměříži. Zbývá vám vedle studia čas i na něco jiného?
To určitě ano, vystupuji na českých, ale i zahraničních pódiích, spolupracuji s významnými českými orchestry, jako je Filharmonie Brno nebo Symfonický orchestr Českého rozhlasu a další. Nahrál jsem 3 sólová CD s nahrávkami známých skladeb klasické hudby. Nyní pracuji na dalším CD. Měl jsem i období, kdy mě bavilo skládat nové melodie. První skladbu jsem vytvořil asi v 11 letech. Dnes ale myslím, že můj největší potenciál je v interpretaci vážné hudby, kterou mám nejraději. Moji oblíbení hudební skladatelé jsou Johannes Brahms, Johann Sebastian Bach, Ludwig van Beethoven nebo Franz Schubert.
Ivana Shalbabová
Vložil: Anička Vančová