Ke korýtkům na tři. Jedna, dvě, tři… a jedeme. Komentář Štěpána Chába
komentář
24.03.2022
Foto: Hans Štembera
Popisek: Stanislav Polčák
Stanislav Polčák ze STANu si hodlal přilepšit o bezmála osm milionů korun tím, že zastupoval obce z okolí Vrbětic ve věci odškodného za utrpěné újmy při výbuších muničních skladů v roce 2014. Dřív se tomu říkalo, mám ten pocit, korupce. To znamená podmáznutí politika, aby kopal za tu správnou stranu konfliktu. Teď je nová doba, panstvo se o svůj korupční špinavý peníz hlásí veřejně a ještě se cítí roztrpčené, že se to veřejnosti nelíbí.
Polčák se minulý rok v dubnu přihlásil obcím, že jim rád pomůže vymoci odškodné. Přičemž došlo k ústní dohodě, u které nepadla výše odměny. Zákon o odškodném obcím prošel minulý rok ještě za Babiše. Obcím připadlo 310 milionů korun. A Polčák se začal hlásit o odměnu. 7,76 milionu korun na dřevo. Po velkém pobouření pak svůj požadavek na odměnu stáhnul. Ale jen pro sebe, pro svou advokátní kancelář ji bude dál vyžadovat.
„Já se teď taky cítím rozladěný, protože kdybych na začátku řekl, ať mi dají 10 procent, tak by mi prostě dali 10 procent. Ale já to vnímal jako dobrou práci, mě to s těmi starosty bavilo. A nechtěl jsem se hned na začátku vymezit, že tam fláknu nějakou odměnu,” citují Stanislava Polčáka Seznam Zprávy, které si na Polčákovu výdělečnou činnost posvítily. A posvítily si oprávněně? Protože Polčák vedle svého europoslancování za 175 tisíc měsíčně plus náhrady provozuje také advokátní agenturu, přes kterou vše řešil.
Jenže Polčák za obce nic nevymáhal, nestanul za obce před soudem, nestrhla se těžká právní bitva o každý haléř, který měl obcím připadnout. Nic takového. Zákon na odškodné obcím sepsala předchozí vláda, dodala jej ke schválení nejdříve do Poslanecké sněmovny, poté do Senátu, v obou komorách zákon prošel naprosto hladce, proti odškodnému nezvedl pracku ani jeden z legislativců. Kde je tedy potřeba ten právní zásah? Jinak řečeno, v posledních letech, kdy vyhroceným způsobem řešíme spoustu vyhrocených témat i problémů, byla na odškodném až vzácná shoda. A veškeré podklady a výpočty odškodného si zajišťovala vláda sama, nepotřebovala k tomu Polčákovu asistenci.
Ono to trochu vypadá, že Stanislav Polčák si prostě řekl – snadný výdělek – a o „práci“ se přihlásil. Přičemž největší problém je u střetu zájmů, který už je v české politice častější, než pravdomluvný ministr nebo poslanec. Stanislav Polčák přesvědčoval poslance a senátory, aby pro zákon zvedli ruku, přičemž část těchto poslanců a senátorů bylo ze STANu, tedy z jeho domovské partaje, ale také z Pirátské strany, která v tu dobu byla se STANem v koalici. A tak to vyznívá, jako kdyby legislativci za STAN a zprostředkovaně i za Piráty prostě zvedli ruku pro to, aby si Polčák užil příjemný bonus za svou práci, kterou má jako politik dělat automaticky z pozice své práce jako politika, nikoliv jako právníka. Podezření pak nahrává i fakt, že jedna z obcí, která dostane odškodnění, je Polčákova rodná ves, kde má jistě zázemí a kamarádské vztahy s radnicí. Nerad to říkám, ale to není příliš normální. To není vůbec normální. A je zvláštní, že Stanislavu Polčákovi podivnost vlastního konání nedošla. Dobré si všimnout, že odměny se vzdal až po silném mediálním nátlaku a odsudkům ze všech stran. Kdyby k němu nedošlo? Rozesílá teď Polčák faktury. Z toho plyne, že příště ne že to neudělá, udělá, ale tišeji a stranou mediálního zájmu.
O rozparádění veřejného prostoru se pak postaral další politik hnutí STAN. Zdeněk Hověžák, starosta Vlachovic, tedy jedné z pětí obci, které získaly odškodnění. Co udělal Hověžák ze STANu? Nechal si v obci od radních odhlasovat bonus ve výši jednoho procenta z odškodného. Tedy něco přes příjemný milion korun českých. No není to paráda být ve STANu politikem? To se penízky jen sypou.
Ale ono jim to projde. Nová vláda totiž jedná, jako kdybychom přešli na absolutismus bez nutnosti řídit se zákony. Tedy ten plebs dole se samozřejmě zákony řídit musí, v tomto ohledu přibývá jeden za druhým. Ale vláda a její poskoci začínají být nad zákonem. Kdyby podobná korupční záležitost proběhla za Babiše a jejím středem by byl Babišův politik, už by médii tekla krev, Milion chvilek pro špatnou náladu by lemoval náměstí a volalo se po demisi celé vlády, prezidenta a bůh ví koho ještě. Teď? Proběhne pár článků, Babiš se někde rozkatí do médií a dál nic. Žádné demonstrace a nespokojenost. Všichni budeme povinně spokojeni. Ale spokojenost je stav, ke kterému přece všichni radostně a s mávátky v rukou spějeme. Ať chceme. Nebo ne. Jak se vám s takovou poslouchají knížecí rady o tom, jak máte šetřit, utahovat si opasky, mrznout doma se ztlumeným topením nebo procházet kolem regálů v obchodě a s hrůzou sledovat inflaci v praxi?
Vložil: Štěpán Cháb