Když si tradice a úcta k minulosti podají ruce. Pradědečka utýrali, na jeho počest oblékl kroj a vyrazil do Sněmovny
14.11.2021
Foto: Se svolením Jiřího Horáka (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Nově zvolený poslanec za KDU-ČSL Jiří Horák skládá poslanecký slib ve vlčnovském kroji
Nově zvolený lidovecký poslanec Jiří Horák složil svůj poslanecký slib ve vlčnovském kroji. Nebyl to žádný hloupý rozmar výstředního politika, který chtěl zaujmout média a upozornit na sebe. Jednalo se o poctu Horákovu pradědečkovi Janu Pleslovi, který ve stejném kroji skládal svůj poslanecký slib po druhé světové válce a jehož komunisté utýrali k smrti pro nesouhlas s jedinou vládnoucí stranou.
Dějiny komunistické totality zase jednou promluvily do veřejného dění. Protentokrát pozitivně. Lidovecký poslanec Jiří Horák si oblékl k složení poslaneckého slibu vlčnovský kroj v poctě svému pradědečkovi Janu Pleslovi. Ten v roce 1946 právě v tomto kroji skládal svůj poslanecký slib v poválečné republice. Jenže po převzetí moci komunisty v roce 1948 nahlas vyjadřoval nesouhlas s tím, aby se lidovci sloučili s KSČ. Lidovci přece nejsou komunisté, byl přesvědčen.
Vlčnovský kroj má jednu výhodu pro ženy, podle toho, jak vypadá klobouk (takhle mu říkají), poznají, zda je muž svobodný. Tak dámy, tenhle už ne.
Odpor proti totalitě
„Po převratu v roce 1948 se odmítal smířit s tím, aby lidová strana byla v područí komunistů. V jeho pražském bytě, ve Velehradě a různě se dál scházeli lidovci, kteří chtěli svoji stranu samostatnou, nekomunistickou,“ vylíčil Lidovým novinám Jiří Horák tehdejší dobu, v které hrál Plesl svou důležitou roli. Cílem nesouhlasících lidovců bylo nahrazení kolaborujících spolustraníků. Lidovci kolem Plesla doufali v brzký pád režimu, ovládaného komunisty, a vyhnání lidovců, kteří se upsali sloužit komunistickému režimu. V parlamentu vystupoval proti rozpínavosti komunistů v armádě. Ve svém sněmovním projevu z roku 1947 například kritizoval ideologickou indoktrinaci mladých vojáků komunistickými osvětovými důstojníky. Jenže komunismus a vláda jedné strany ne a ne padnout. Naopak, přišly restrikce, přišlo zatýkání a přišlo také mlčení. A došlo i na Jana Plesla.
Utýraný v těžkém kriminálu
A nebyly to lehké okamžiky. „Babička často vzpomínala, jak jí její maminka říkala, že přijela černá tatrovka, tři chlapi v kožených kabátech... no hrozné to bylo pro rodinu. Pokaždé, když o tom mluvila, plakala. Každého člověka zasáhne líčení očitého svědka, i po těch letech. Je to silné,“ pokračoval Horák v líčení. Jan Plesl byl zatčen 6. ledna roku 1949. Obvinění padlo jasné, velezrada a špionáž. Byl mu odebrán poslanecký mandát, vyloučen ze strany kolaborujících lidovců a oznámen rozsudek. Doživotí v těžkém kriminálu. Jana Plesla tehdejší moc ve věznici na Mírově do čtyř let utýrala. Zemřel, snad i v symbolické datum, 21. srpna 1953. Stejně jako o patnáct let později ve stejný den zemřela československá naděje na svobodu.
Poslancův pradědeček Jan Plesl skládal svůj slib také ve vlčnovském kroji
Pohřeb Jana Plesla se pak stal spontánní protirežimní manifestací. Plesl byl ve svém kraji, na Zlínsku a ve Vlčnově obzvlášť, velmi vážený. A stejné by to mělo být i teď. Ctěn za nejvyšší oběť v boji proti nastupující totalitě.
Kolaborantští lidovci?
Jiří Horák chtěl krojem vzdát poctu svému pradědečkovi. Ale měl i druhý vzkaz. Druhé sdělení. Chtěl ukázat na to, že lidovci nebyli kolaboranti, že ty, kteří se vzpouzeli, komunisté prostě zavřeli nebo zabili. „Chtěl jsem dát najevo ještě jedno. Vždy mě štvalo, když se v médiích objevilo, jak lidovci po válce kolaborovali s komunisty, že byli v Národní frontě. Ale to bylo proto, že komunisti ty nezávislé lidovce, kteří chtěli dělat samostatnou politiku, pozavírali a pozabíjeli,“ řekl Horák Lidovým novinám.
Jedinečný kroj
Vlčnovský kroj je jedinečný a užívaný pouze ve Vlčnově. Své k tomu říká web Folklorní akademie: Vlčnovský kroj je oblékán pouze ve Vlčnově. Svým charakterem se blíží krojům dolňáckého typu, nejvíc ostrožskému. Mužská košile má dolňácký střih se široce nabíranými rukávy. Bíločerná výšivka s barevným strakacením na náramenících, přednici a stojatém límečku tvoří vždy soubor se shodným motivem (na hodiny, kohúty, krahujce, muškáty a mnohé další). Kordula z tmavě modrého sukna rovného střihu je bohatě vyšívaná a ústředními motivy na zádech i levém předním díle jsou srdce, uvnitř s vyšitými květy. Na zádech, a především předním díle zdobí kordulku bohaté střapce z červené vlny kamrholu, kterým se říká kytky, ve Vlčnově častěji kyty.
Stejně jako v okolních obcích se ve Vlčnově oblékaly kalhoty nohavice z tmavomodrého sukna s bohatým modrým šňůrováním. Do nohavic se navléká černý kožený řemen zdobený vybíjením a u svobodných ukončený barevnou pentličkou. Vlčnovský klobouk je charakteristický kulatou plochou stříškou s přehrnutým okrajem, stříška je bohatě pošitá červeným kamrholem. U svobodného mládence zdobí klobouk i kamrholová kulička a při slavnostních příležitostech vonička z umělých květů, kosárky, a navíc hrozen pestrobarevných vlněných kuliček.
Ženský kroj
Rukávce u ženského kroje mají hustě nabírané rukávy, škrobené a lomené téměř v polovině jejich délky. Výřezové vyšívání na rukávcích má oproti mužskému výraznější červenočernou barvu. Přes rukávce se nosí soukenná kordulka, stejně jako u mužů zdobená vyšitím a kytkami z červeného kamrholu. K svátečnímu kroji se nosí černý zadní šorec, k obřadním příležitostem bílý hustě vrapený fěrtoch, oba s barevně vyšitou formou přes vrapy, nejčastěji se vzorem na ptáky.
Přední fěrtúšek, štóf, se nosí nejčastěji z červeného vlněného harasu a kromě vyšitých květů je dozdoben třemi řadami pentliček, našitými u dolního okraje sukně. Nejslavnostnější a obřadní pokrývkou hlavy u svobodných dívek je věnec z několika částí. Nejdříve se k vlasům připevní obálenka, obálenica s našitou růžicí mašlí, jejíž dolní konec splývá na záda. Obálenice se dříve musela přišívat k dlouhým vlasům, a dívky si proto musely zaplést několik copů. Dále se přivazuje červenozelená tkanice halenka, perličkami vyšitá gánka se dvěma kulatými náušnicemi z pentlí a teprve nakonec přijde na řadu vlastní věnec z umělých kvítek, bohatě doplněný zrcátky a perličkami z foukaného skla. K méně slavnostním příležitostem si dívky uvazovaly červený turecký šátek turečák pod bradu. Vdané ženy chodily v šátku začepené. Boty u ženského kroje si zachovaly starý střih se dvěma švy na bocích vysoké holínky a tvar do špičky, který byl zapříčiněn tím, že byly pravá i levá bota šity na jednom kopytu. Čižmy mají vrapení pouze na nártu a na patě jsou zdobeny vybíjením mosaznými hřebíčky.“
|
Vložil: Kamil Fára