Nejvyšší mrakodrap vyrostl za pouhý rok a byty, plánované na třicet let, přežily století. Po kolejích s Českými drahami

Foto: Vojtěch Dundáček (stejně jako ostatní snímky v článku, není-li uveden jiný zdroj)

Popisek: Nádražní budovu centrální železniční stanice ve Zlíně postavila budapešťská firma Török a Janowic a pravidelný provoz na trati byl zahájen v říjnu 1899. Od té doby se tu ale mnoho nezměnilo a Zlín je jediným městem s více než třiceti tisíci obyvatel, ležícím na jednokolejné ‘lokálce‘. Elektrifikace a modernizace měla původně začít v roce 2019, aktuálně se ale stále čeká na územní rozhodnutí. Podle Správy železnic budou práce konečně zahájeny v roce 2023. Snad…

FOTOREPORTÁŽ Holdujete moderní architektuře? Navštivte Zlín, funkcionalistickou perlu na východě Moravy. Práce významných architektů první poloviny dvacátého století daly městu jedinečný ráz, lákající na trošku jiný zážitek, než nabízejí tradiční historická města.

Vydejte se za typickými baťovskými domky z červených cihel či ve své době největším mrakodrapem v Československu. Železniční trať Otrokovice – Zlín – Vizovice podpořila koncem 19. století rozvoj města a i dnes je jedním z hlavních spojení. Přes Otrokovice vás povezou České dráhy z Prahy, Pardubic i Ostravy. Navíc i tady zasáhla funkcionalistická stavitelská ruka, takže si můžete v rámci přestupu odskočit prohlédnout například zdejší Společenský dům.

Společenský dům (Hotel Baťov) byl slavnostně otevřen 30. dubna 1936 a stal se centrem veškerého dění, konaly se v něm dokonce i bohoslužby. Funkcionalistická stavba byla zahájena podle projektu Miroslava Lorence a má půdorys trojcípé hvězdy, která symbolicky připomíná vrtuli letadla, v němž Tomáš Baťa zahynul. Pro neshody autora s firmou Baťa byly  ale práce zastaveny a stavba pak byla dokončena podle projektu Vladimíra Karfíka; foto Hotel Baťov

Věhlas přinesl až Baťa

Zlín je neodmyslitelně spjat se jménem Baťa, jeho historie však sahá mnohem dál. První písemná zmínka pochází z roku 1322, kdy byl řemeslnicko-cechovním střediskem pro převážně pastevecké okolí. Město si ale žilo v podstatě běžným životem a až do konce 19. století zde nenarazíme na historicky zásadní události. To se změnilo v roce 1894 díky Tomáši, Antonínovi a Anně Baťovým, kteří zde získali povolení k zpracování kůží a výrobě obuvi. Z malé firmy, začínající s přibližně deseti dělníky, se nakonec i přes počáteční nezdary podařilo vybudovat obrovské impérium. Hlavní zásluhu na tom měl Tomáš Baťa, který po odchodu bratra Antonína na vojnu trávil ve firmě veškerý volný čas a zastával všechny potřebné práce, od těžkých manuálních až po obchodní reprezentaci. Navíc neměl nouzi o inovátorské nápady, a to hlavně v oblasti řízení firmy. Kdo aspoň vzdáleně přičichl ve škole k ekonomii, určitě se s jeho jménem setkal.

Tomáš Baťa, jeden z největších podnikatelů své doby; foto Živá vzpomínka

Baťovské domky slouží dodnes

Tomáš Baťa dbal na to, aby svým zaměstnancům poskytl i odpovídající zázemí, a tak spatřily roku 1912 světlo světa první domky v kolonii Letná. Domky s typickou cihlovou fasádou pocházejí z dílny architekta Jana Kotěry. Obklopeny byly zahrádkami a podle dispozice se setkáme s čtvrtdomky, půldomky i jednodomky. Na tehdejší dobu se jednalo o luxusní bydlení a jejich výstavba se postupně rozrostla i do dalších částí města.  Přestože se původně počítalo s životností přibližně třiceti let, bydlí se v nich dodnes.

První Baťovy domky vyrostly už v roce 1912, postaveny jich byly dva tisíce a na svou dobu nabízely komforní bydlení. Jejich životnost byla plánována na třicet let a zaměstnanci měli u firmy konta, z nichž pak měla být financována stavba rodinných vilek. Vinou historických událostí ale všechno bylo nakonec jinak a domky slouží dodnes.

Pro rodinné sídlo neváhal vyměnit stavitele

Stavbu rodinného domu si Tomáš Baťa zadal ještě v dobách, kdy byl ještě nepříliš známým továrníkem.  Původně oslovil stavitele Františka Nováka z nedalekých Vizovic. S jeho prací ale nebyl spokojen, takže projekt předal architektovi Janu Kotěrovi, který působil jako profesor na pražské Akademii výtvarných umění. Jedním z Baťových požadavků prý bylo, aby ze všech místností domu viděl na svoji továrnu. Nakonec se jeho ženě podařilo před workoholickým manželem uhájit aspoň ložnici, jejíž okna vedou na druhou stranu. Stavba byla dokončena v roce 1911 a Baťova rodina zde žila déle než dvacet let. V druhé polovině 20. století byl však dům postupně architektonicky znehodnocen nevhodnými úpravami. V současnosti zde najdeme Nadaci Tomáše Bati, která stála za rekonstrukcí vily do co nejvíce původní podoby. V současnosti zde probíhají nejrůznější kulturní, společenské a vzdělávací akce. Případnou prohlídku, probíhající vždy v neděli, je třeba předem rezervovat.

Vilu Tomáše Bati získal v roce 1992 zpět v restituci Tomáš Baťa ml. a v roce 1997 zahájil rekonstrukci, která stála milion dolarů. Od května 1998 je sídlem Nadace Tomáše Bati; foto Nadace Tomáše Bati

Unikátní památník pro jedinečnou osobnost

Když v roce 1932 Tomáš Baťa neočekávaně zahynul při letecké nehodě, logicky se nabízelo vzdát mu za jeho celoživotní dílo hold. Rok po jeho smrti byl otevřen Památník Tomáše Bati. Vrcholné dílo architekta Františka Lýdie Gahury je moderní parafrází staveb vrcholné gotiky. Konstrukce, založená na železobetonovém skeletu a skle, kdy vnitřní prostor je členěn pouze sloupy, skvěle naplňuje ideový účel stavby – vzpomínku na jedinečného muže, který svojí pílí a intelektem vybudoval nejen obrovskou soukromou firmu, ale zároveň významně přispěl k rozvoji celého zlínského regionu. Dominantou památníku je maketa Baťova letounu Junkers F-13, v kterém zemřel. Památník prošel před pár lety obnovou, jejímž účelem bylo vrátit ho do původní podoby (po přestavbě z 50. let), a znovu byl slavnostně otevřen 27. května 2019. Aktuálně je přístupný celoročně formou individuálních i komentovaných prohlídek.

Památník Tomáše Bati ve Zlíně. Budova architekta Františka Lýdie Gahury, otevřená v roce 1933, je nejhodnotnější památkou zlínského konstruktivismu a vrcholem tzv. baťovské architektury; foto Památník Tomáše Bati

Baťuv mrakodrap fascinuje od roku 1938

Stavba jednoho z největších unikátů města již neprobíhala na objednávku Tomáše Bati, ale nechal ho postavit jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa. Jedna z prvních výškových staveb v Evropě má sedmnáct podlaží a měří 77,5 metru. Administrativní budova číslo 21 je známá spíš pod názvem Baťův mrakodrap a na svou dobu ukrývala mnoho technických vymožeností. Samotná kancelář šéfa firmy byla navržena jako výtah o rozměrech 6x6 metrů, a aby toho nebylo málo, byla klimatizovaná a vybavena funkčním umyvadlem. Prvních čtrnáct pater bylo koncipováno jako velkoprostorová kancelář pro 200 pracovníků, které v 15. patře doplňoval sál pro konference a v 16. vyhlídková terasa. Poslední patro pak sloužilo čistě k technickým účelům. Tvůrcem návrhu je architekt Vladimír Karfík a právem je jednou z našich předních funkcionalistických památek.

O stavební povolení požádala firma Baťa 28. května 1936, vydáno bylo po místním šetření 14. září a šestnácté patro bylo slavnostně dokončeno 16. září 1937. V následujících dvou letech bylo budováno technické vybavení, v prosinci 1939 byla zahájena kolaudace a v roce 1940 už byla budova provozu. Dnešní úřady i stavební firmy by se zjevně mohly z historie lecčemu přiučit.

Od rekonstrukce, která byla dokončena v roce 2004, sídlí v budově krajský a finanční úřad. V spodních patrech najdete restauraci, stálou expozici a střídají se tu krátkodobé výstavy, na terase v posledním patře kavárnu a vyhlídkovou plošinu.

Ženské srdce potěší 600 modelů bot

V 14. budově baťovského areálu, která po dlouhé roky sloužila k výrobě obuvi, sídlí od roku 2013 Muzeum jihovýchodní Moravy. Hlavni expozice, Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost, seznamuje s historií firmy od jejího založení až po znárodnění po druhé světové válce. Součástí je i přibližně 600 exponátů ze sbírky obuvnického muzea, která svým rozsahem patří k největším v Evropě. Samostatné části expozice jsou věnovány zlínskému filmovému studiu a sbírkám z cest Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Muzeum je společně s Krajskou galerií výtvarného umění a Krajskou knihovnou Františka Bartoše součástí projektu 14|15 BAŤŮV INSTITUT, kulturního centra, sídlícího v budovách č. 14 a 15 bývalého baťovského areálu.

Muzeum jihovýchodní Moravy sídlí v 14. budově bývalého továrního areálu firmy Baťa, která je součástí 14|15 Baťova institutu. Tomáš Baťa vybudoval nejen továrnu. Sám vyráběl i prodával suroviny, měl vlastní koželužnu a firmu, vyrábějící stroje, vlastnil pole i lesy. Pro zaměstnance postavil Baťovy domky a internáty, školy pro budoucí zaměstnance, školky a další služby.

Nad kousky, vystavenými v expozici obuvi z Baťovy továrny, se zatetelí srdce každé vášnivé sběratelky bot, botek a botiček; foto Muzeum Zlín

Součástí expozice je i replika Tatry 87, se kterou Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka absolvovali svoji první cestu; foto Muzeum Zlín

Funkcionalismus, kam se podíváš

Zlín je baťovskými funkcionalistickými stavbami přímo prošpikován. Naleznete zde například i svého času největší kinosál v Československu. Velké kino, postavené podle návrhu architekta Františka Lydie Gahury, mělo v době svého vzniku kapacitu více než 2500 míst. Hned vedle na náměstí Práce pak stojí Společenský dům – dnes čtyřhvězdičkový Interhotel Moskva. Většina staveb je však přirozeně přímo na třídě Tomáše Bati, kde se nacházel areál Baťových závodů. Pozornost ale zaslouží i stavby na náměstí T. G. Masaryka, kde byly položeny základy zdejšího vysokého školství v podobě budov I. a II. Studijního ústavu.

Vložil: Petra Dundáček Božoňová