Už jste viděli bílou vránu? Že ne? Ale ona opravdu existuje, stejně jako bílý klokan, kterými se proslavila zlínská Zoo

Foto: Zoo Zlín (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Příroda kouzlila, takže bílé samičky mají hnědá mláďata a hnědá má albínka. Na snímku je bílá klokanice s hnědým mláďátkem

Zlínská Zoo se může pochlubit dalším chovatelským úspěchem. Skupina 22 klokanů rudokrkých se významně rozrostla. V současné době zde návštěvníci uvidí 11 mláďat. Deset má typické tmavohnědé zbarvení, 1 mládě je sněhobílé. Právě klokaními albíny je zlínská Zoo mezi návštěvníky proslulá… Pojďme si povědět něco více o klokanech, ale i zvířecím albinismu. Lidské ´bílé vrány´ ponechme dnes stranou.

Klokan rudokrký patří ke středně velkým klokanům. V dospělosti měří kolem 90 cm a váží necelých 30 kg. Je velmi otužilý, díky husté srsti na celém těle i ocase bez problémů snáší i nízké teploty. Své jméno dostal podle narudlého zabarvení na plecích a na krku. Jeho původní domovinou je Tasmánie a jihovýchodní Austrálie. Ve Velké Británii však v roce 1940 unikla skupina těchto klokanů do volné přírody. Na dvou místech žijí doposud.

Klokánek ve vaku u maminky. Takové bezpečí by si přálo každé dítě

Drobek, který váží jeden gram

Klokani žijí většinou v malých rodinných skupinkách, které však nemají žádného vůdce. Potravu tvoří výlučně traviny a byliny. Ve zlínské Zoo si v současné době nejvíce pochutnávají na větvičkách ovocných stromů, vrb nebo habru. „Březost u klokanů trvá pouhých 30 až 40 dnů. Mládě klokanů je při narození velmi maličké, slepé a holé. Váží méně než jeden gram, měří 3 cm a podobá se spíše zárodku než narozenému mláděti,“ uvedl zoolog Václav Štraub.

Samotný vývoj mláděte tak probíhá až v matčině vaku, kam se co nejrychleji po narození vyšplhá po matčině srsti. Ve vaku zůstane po dobu 6 měsíců, zhruba od čtvrtého měsíce vyráží na první výpravy do okolí. Několik měsíců po narození začíná malý klokan žrát trávu a listí, mateřské mléko však saje až do stáří 18 měsíců. I když jsou mláďata po deseti měsících již samostatná, často využívají vak jako spolehlivý úkryt před nebezpečím. Do otevřené kapsy skáčou vždy po hlavě, uvnitř provedou kotoul a v konečné pozici jim hlava vykukuje ven. Samice má kolem vaku speciální kruhový sval, který dokáže pevně stáhnout. Mládě tak ani při rychlých skocích nevypadne. 

Klokany rudokrké mohou návštěvníci z bezprostřední blízkosti obdivovat v průchozí australské expozici. Společnost jim tu dělají emu hnědý a husice kuří

„Současnou chovnou skupinu klokanů rudokrkých jsme získali v srpnu 2004 z anglické Zoo Woburn. První mláďata přišla na svět v roce 2005, k našemu velkému překvapení se narodili i albínci. Od tohoto roku se u nás, včetně těch letošních, narodilo 225 klokanů, z toho bylo 21 albínů,“ přiblížil chov klokanů zoolog Václav Štraub. Stejně jako předchozí ani všechna letošní mláďata ve zlínské Zoo natrvalo nezůstanou. V rámci spolupráce s ostatními zoologickými zahradami najdou nový domov v některé evropské nebo světové Zoo. 

Albíni ve Zlíně i ve světě

V Zoo Zlín se letos urodilo jedenáct mláďat. Jedno z toho je albínské. A to i přes skutečnost, že jeho matka je hnědá. Jak je to možné? Jednoduše? Samice i samec, ač oba tradičně hnědí, v sobě musí mít gen albínů. „I samice, které jsou tmavé, mohou mít bílá mláďata,“ vysvětlil zoolog Kamil Čihák ze Zoo Zlín.

Albinismus způsobuje nedostatek melaninu a vyskytuje se prakticky napříč živočišnou říší. Ovšem albinismus nepředstavuje žádnou výhodu. Zvířecí albíni mají malou šanci na přežití. Albinismus takovým jedincům dopřává křehčí stavbu těla. Ale to není jediný problém. Jde o maskování. V divoké přírodě je albín jako terč. Svítí do okolí a stává se tak rychle cílem dravců a šelem. Nejvíce albínů najdeme mezi savci. Nejznámější jsou bílí sloni, kteří jsou v Asii uctívaní jako symbol štěstí. To samé s albínskými velbloudy – ti jsou následně chloubou chovu u arabských šejků. Bílá žirafa je pak v Africe označovaná za přízrak savany. Ovšem albínská žirafa je nesmírně plachá, a tedy málokdy k vidění. Poslední vysledovaný albín v živočišné říši se našel u dikobrazů.

Liberecká Zoo bývala chovem bílých tygrů proslavená, nyní ale tento chov ukončuje. V současné době v zoologické zahradě už zbyla jen jedenáctiletá bílá tygřice. Foto Zoo Liberec

„Zvláštní skupinu v kontextu zvířecího albinismu představují tygři, kteří nejsou typickými albíny, nýbrž barevnou odrůdou tygra bengálského žijícího v Indii. Rozdíl můžeme spatřit už jen v samotných očích, které jsou jasně modré, a tudíž pro albíny zcela atypické. Jak jsme již zmínili, albíni mají křehčí stavbu těla než běžné druhy, přesto však zrovna tygr bengálský může díky bílé barvě ochlupení budit dojem velikosti. Je to však důsledek optického zvětšení – klasický tygr bengálský ho v hmotnosti značně převýší. Největším chovatelem bílých tygrů bengálských se stala zoologická zahrada v indickém Delhi,“ řekl pro server Příroda.cz Jan Holub. Bílého tygra má i Zoo Liberec. Však po nich se jmenuje i liberecký hokejový tým.

Bílá vrána, foto Wikimedia Commons / Bjørn Christian Tørrissen

Zvláštní je pak albinismus u ptáků. Nejčastěji je možné jej spatřit u kosů. Většinou u samic kosů. U ptáků se ovšem jedná o složitější, a tedy vzácnější vadu, protože taková genetická chyba musí zahrnovat zároveň 3 typy pigmentace. A nejen u kosů se setkáme s albinismem. Velmi vzácně se dá narazit i na vránu albína. Albíni jsou i mezi hmyzem a rybami. Ale jejich život je tak krátký, že je těžké problematiku náležitě studovat. Zvláštností jsou bílí hadi. U nich se ovšem nejedná o vadu. Bílí hadi žijí hluboko v jeskyních, bez slunečního svitu, a tak jim samotná pigmentace chybí úplně.

Vložil: Kamil Fára