Měl jsem doma na víkend kiviho. Příště snad radši vyhořet. Nebo si vzít lenochoda. Zlínská Zoo začala půjčovat zvířata do domácí péče

Foto: Fotomontáž Ondřej Vanča. Foto Pixabay a Zoo Zlín

Popisek: Jak se vedlo kivimu jménem Gerry na víkendovém výletě do Prahy?

Ze zlínské Zoo mi poslali ptáka kiviho. V sobotu ráno se mi objevil na prahu bytu s tím, že v neděli sepíše raport o tom, jaký že jsem to chovatel a odjede zpátky do Zlína. Ale byl jsem připraven. Nastudoval jsem si všechno, co nastudovat šlo. Pro případ nouze si pustíme film Pán prstenů, toho točili na Novém Zélandu, odkud kivi je.

Zoo Zlín rozbíhá nový projekt, jak mohou návštěvníci zahradu podpořit. Jmenuje se Mám zvíře na víkend a virtuálně umožní vzít si oblíbené zvíře domů na víkend. Prozatím je možné vybírat z pětice zvířat, lidé si tak mohou na víkend ´zapůjčit´ slona, lva, lenochoda, surikatu, žirafu a kiviho. Zoo však bude další zvířata postupně přidávat, brzy se v nabídce objeví tygr nebo papoušek.

Jak to všechno probíhalo

Zlínská Zoo poslala i návod na použití. „Přes den to se mnou budeš mít snadné,“ píše se tam. „Jsem totiž přeborník ve hře na schovávanou. Možná mě za celý den ani neuvidíš. Pokud u sebe doma nemáš nějakou pohodlnou noru na spaní, klidně si vykopu vlastní.“ Přichystal jsem tedy krabice, udělal z nich tunýlek a, dle mého soudu, skutečně pohodlnou noru, změkčil jsem ji ponožkovou výstelkou (ponožky byly vyprané) a před vstup do nory jsem vyvedl pěkný nápis – vítej, Gerry. Tak se jmenuje kivi ze zlínské Zoo. A skutečně, kivi přijel a okamžitě zaplul do improvizovaného obydlí. A odtamtud se ozval temný šramot a funění. Asi vyhání blešky, řekl jsem si a začetl se do návodu k použití kiviho. Budu mít klidný víkend, dmul jsem se pýchou nad svými chovatelskými schopnostmi.

Kivi vyráží na cestu směr Prágl :-) Foto Zoo Zlín, stejně jako další snímky v článku

Jak jsem se přepočítal. „Mám černý pásek v karate a snadno mě něco vytočí,“ píše se v návodu k použití. „Až mě uslyšíš funět a uvidíš vyskakovat, dej se na útěk nebo si nasaď chrániče na nohy.“ Ech, nad tím jsem mávl rukou už při objednávce kiviho. Temné funění z improvizované nory bylo jistě příznakem úspěšného lovu na blechy. Jenže funění sílilo a za chvíli jsem zahlédl, jak mým směrem letí první ponožka. Pak další a další. Jako poslední pak vyletěl samotný kivi. Jelito na lýtku budu mít ještě týden. Tak mi dal. Ale volil jsem pouze nenásilnou obranu, pamatuje si návod k použití. „Pokud dojde na souboj, nezapomeň, že mi nesmíš zkřivit ani pírko. Jsem totiž národní poklad,“ píše se tam. To se hezky napíše, ale když na vás ten 45 centimetrů vysoký chuligán zaútočí, hledíte se co nejrychleji dostat na skříň, kde jsem pak sečkal až do tmy.

Garry v Zoo. Samozřejmě jste pochopili správně, na víkend měl autor článku jen ten poukaz. Kivi Garry si pěkně zůstával ve svém zlínském domově

V noci začal pěkný virvál. Kivi si začal pobrukovat. Svým pronikavým hlasem. Sousedé začali hned bušit do zdí, do stropů i do podlah, protože jeho pobrukování se šířilo nejen napříč naším panelem, ale i celou Prahou 5. Ale byl jsem varován. „Za to v noci toho se mnou moc nenaspíš. Jsem docela hlučný a můj líbezný ale pronikavý hlásek není pro každého,“ stálo v návodu. Zdálo se mi, že svůj hlásek si užívá jen sám kivi. Ale věděl jsem, jak z toho, půjdeme na lov žížal. Však to také v návodu radí. „Taky počítej s tím, že vyrazíme na lov žížal. Budeme kopat tak dlouho, dokud jich nenasbíráme alespoň půl kila.“ Proč já trulant objednával kiviho v únoru, kdy je půda zamrzlá a žížalu aby jeden pohledal. Nenašli jsme za celou noc jedinou. K ránu, vyhladovělí a já od kiviho řádně zbitý, jsme dorazili domů. Kivi uraženě zaplul do nory a já začal vařit špagety. Vypadají trochu jako žížaly, třeba kiviho oklamu. Neoklamal jsem. Odpoledne si jej pak vyzvedli ze zlínské Zoo. Kivi se tvářil dost nakrknutě, jeho posudek o mých chovatelských schopnostech bude asi dost přísný.

Lenochod Blecha

Ne, příště si neobjednám kiviho. Je příliš náročný. Přemýšlím nad slonem, to je takový melancholický a klidný tvor. I lev bude lepší než kivi. Ale stejně si myslím, že nakonec sáhnu po lenochodovi. Jeho návod k použití je prostě příliš lákavý. Posuďte sami: „Ahoj, jmenuji se Blecha a nedávno jsem oslavila svoje první narozeniny. Mezi moje přednosti patří klidná a rozvážná povaha. Nemusíš se bát, že péče o mě bude fyzicky náročná. Přesto je tu pár věcí, na které by bylo dobré se připravit.

S lenochodem je prý mnohem méně práce

Až půjdeš na víkendový nákup, sežeň dostatek listů, mrkve, ovoce a vloček, kousek vařeného masa, vejce a fazolí. Taky miluji dýni. Kvůli ní slezu i z větve dolů. K čekání na mě si raději sedni a uvař kávu. Neručím totiž za to, že uprostřed cesty za tebou neusnu. O pořádek v bytě se neboj. Jsem velmi čistotná a na záchod chodím jen jednou týdně. Bohužel pro tebe zrovna o víkendu.

Celý můj život je tak trochu naruby. Většinu času jsem z něčeho na větvi. Prospím až 15 hodin denně. Nejzásadnější pro mě proto bude najít pohodlné místo na spaní. Pokud nemáš v obýváku strom, pak se spokojím třeba s prádelní šňůrou nebo věšákem.“

Kivi je čistokrevný imigrant

Kivi je novozélandský symbol, ale z Nového Zélandu, jak se nedávno zjistilo, vůbec nepochází. Jeho původní domovinou je Madagaskar. Dříve se žilo v přesvědčení, že nejbližším druhovým příbuzným kiviho je pták emu. Nejchytřejší mozky světa po 150 let pečlivě zkoumaly, kde se kivi vzal a komu říká v živočišné říši teto a strejdo. A ne, není to pták emu, ale sloní ptáci. Ne, opravdu. Sloní ptáci často vážili i víc než 350 kilogramů, měřili až 3 metry a pocházeli z Madagaskaru. Kivi je drobný, neváží ani tři kila a nepřeroste 50 centimetrů. Jak na to ti šílení vědci přišli, že tetu i strejdu kivi našel právě u sloních ptáků? Jednoduše, genetika. Ta nelže. A tak symbolem Nového Zélandu je uprchlík z Madagaskaru. Je to legrace. Už jen kvůli tomu, že Novozélanďanům se říká slangově kiwis, tedy kiviové.

Národní symbol Nového Zélandu je ve skutečnosti imigrant, není to legrační?

Zvíře na víkend

I vy si můžete domů na víkend půjčit zvíře. Jen vám dám dobrou radu, kiviho si neberte. A když už, tak se na něj řádně připravte. Zájemce při zakoupení poukazu podpoří zlínskou zoo, možná také sobě nebo někomu blízkému splní dávný sen. „Asi téměř všichni jsme někdy zatoužili mít doma zvíře, které jsme obdivovali právě v zoologické zahradě. A nás napadlo, že bychom tento sen mohli tak trochu splnit a virtuálně ´půjčit´ lidem jejich zvířecího oblíbence domů na víkend,“ vysvětlila vznik projektu vedoucí marketingu Zoo Zlín Romana Bujáčková. Půjčovné se pohybuje od 100 do 600 Kč, souvisí s náklady na péči o dané zvíře. Pro každé ´zapůjčené´ zvíře pracovníci Zoo připravili originální poukaz, který lze zakoupit na e-shopu Zoo v odkazu Zážitky. „Jeho součástí je fotografie a jednoduchý ´návod na použití´, který zábavnou formou popisuje denní nároky zvířete. Speciální bonus představuje vtipná karikatura zvířete z pera našeho grafika Oldy Pinka. Bude zároveň i hezkým dárkem. Všem majitelům poukazu nabídneme po otevření Zoo možnost vyzvednout si samolepku s touto karikaturou v pokladně hlavního vstupu,“ doplnila Romana Bujáčková. Zahrada také plánuje prostřednictvím krátkých videí postupně ukazovat, jak skutečná denní péče o vybrané zvíře probíhá.

Zakoupení poukazu Mám zvíře na víkend nabízí další možnost pomoci zlínské Zoo. „Ta neutuchající vlna podpory, kterou nám návštěvníci prokázali a stále prokazují během všech uzavření, je opravdu mimořádná. Nákupy v e-shopu a sponzorské přihlášky překonávají dosavadní rekordy, lidé také posílají peníze na sbírku pro Zoo Zlín. Všem velmi děkujeme, je to pro nás opravdu velké povzbuzení, které teď moc potřebujeme, “ doplnila Romana Bujáčková.

Vložil: Kamil Fára