Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Fejeton(ky) Jiřího Macků

Fejeton(ky) Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Týden v kultuře

Týden v kultuře

Nejen knížky, i ´živá´ kultura nás zajímá. Aneb Pavel Přeučil každé pondělí

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

S poutníkem za Bílou paní

S poutníkem za Bílou paní

Strašidla pro víkendy i všední den. Kde? No přeci na hradech a zámcích

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Velblůd, kam sa podíváš. Valaši jedou Afrikou vytuněným Peugeotem 106, co žere naftu a trávu kolem cesty

14.02.2020
Velblůd, kam sa podíváš. Valaši jedou Afrikou vytuněným Peugeotem 106, co žere naftu a trávu kolem cesty

Autor: Jiří Zigal, Ondřej Šafařík (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Vedro, sluncem vypálená krajina, velbloud na horizontu... Valaši v Africe

Přes Saharu neřádí jen rallye Paříž – Dakar, ale také tak zvaná B2B, tedy rallye Budapešť – Bamako, která to vzala trochu levým hákem, a jde u ní o něco trochu jiného, než o peníze, prestiž a sponzorský list dlouhý jako japonský národní dluh. Rallye Budapešť – Bamako stojí na principu dobročinnosti. Rallye Paříž – Dakar byla kritizovaná za nevhodné, arogantní, bezcitné až odporné chování (slova vatikánských novin: „Vulgární přehlídka síly a bohatství v místech, kde lidé stále umírají hladem a žízní.“). Rallye Budapešť – Bamako tam, kudy vede, rozdává peníze místním na výstavbu škol, na pitnou vodu, stavbu dopravní infrastruktury, a tak podobně. Zkrátka charitativní rallye. A u něčeho takového nemůžeme chybět, že. Letos se na rallye vydali dva Valaši.

Sledovat průběh cesty vizovského rodáka Jiřího Zigala a jeho kamaráda Ondry Šafaříka na nejdelším a nejtěžším amatérském závodu typu Dakar, Rallye Budapešť – Bamako, je nesmírně zábavné, ale leckdy pro běžného Čecha ne úplně srozumitelné. Chlapci totiž hodně píší i fotí, ale informace o sobě podávají ve valašském nářečí… Přesto web www.valasi-jedu-do-afriky.cz vřele doporučujeme, je krásné sledovat, jak si chlapi plní klukovské sny. „Přejeme jim šťastnou cestu plnou zajímavých zážitků a hlavně bezpečný návrat zpět do Vizovic,“ píše i rodné město. Celou dobu si chlapci dělali zápisky z cest. A je to počteníčko, u kterého se budete válet smíchy.

 

Deň D

Tož to nastalo. Je tu den D. Dospali sme sa, co sa dalo a aj neco navíc. Sice nám chvilku trvalo, než sme sa dostali na místo, kde to má vypuknůt, ale aspoň sme posnídali. Na místě nás uz čekajů naši blízcí ála support team. Už při příjezdu je to malinko divné, naše fáro je bezkonkurenčně nejmenší, resp. nejnižší a budí značnů pozornost. Lidi sa na něho chodíja dívat a dostáváme odpověď na Jurovu ranní otázku a to, jestli sa na nás budů dívat jak na maséry nebo debily. Podle pohledů sme poznali, že druhá varianta je správně.

V Budapešti na startu... Kouzelná je zmijovka Šafy Šafaříka

Brácha ještě rychlo ladí elektriku, my přeskládáváme věci a podepisujeme auto jménama dárců, kteří přispěli do sbírky, dáváme rozhovor, Jiřík uvazuje na auto vlajku, aby bylo vidět z které země sme a štelujeme sa do lajny na startovní rampu. Mimo toho, že nam furt nedocházá, do čeho sme sa to uvrtali roste nervozita, jestli neštrejchneme břuchem auta o rampu a celů ju nezboříme. Za doprovodu fandění, bubnů a plamenů sa úspěšně škrábeme navrch a zdoláváme tak první závodní úskalí. Druhé úskalí bylo z rampy sjet aby sa nestal předešlý scénář. Všecko klaplo, následuje lůčení a začíná 3677km dlůhý maraton do Marakéša.

 

„Budapešť – Bamako je dobrodružstvím s minimální asistencí a navigačním závodem z Evropy do Afriky. B2B není žádná snadná nedělní vyjížďka nebo piknik v parku. Nemáme žádné záchranářské helikoptéry, odtahové náklaďáky, překladatele, právníky ani turistické průvodce. Musíte se spolehnout na vlastní štěstí, zdroje a schopnosti. Na Budapešť – Bamako je jistá jen jedna věc: nejistota,“ popisují pořadatelé rallye B2B.

 

Deň D+3= Budapešť-Marakéš

Máme za sebů maratonsků etapu! Po startu z Pešti, sme sa vydali směr Slovinsko a Itálie. Jelikož sa startovalo až odpoledňa a vyjeli sme kolem půl páté, zkusili sme trochu potáhnůt šponu a jeli až do sobotního rána. Kolem čtvrté sa zakempujeme kdesi v italských horách a bivakem sa nám stává náš závodní speciál, plnící mimo jiného také funkcu pojízdného domova. Bleďoch má na kolách kolem tisíca kilometrů. Kolem půl deváté ráno pokračujeme v krasojízdě. Sice polámaní, ale pokračujeme. Tentokrát to taháme do první noční, nedělní hodiny. Padá únava a už sa to nedá přecedit přes zuby. Útočištěm sa nám stává opět auto na odstavném parkecu kůsek od Valencie.

Čtyřdenní maratón si na závodnících vybral svou daň - vypadají poněkud použitě

Neděla sa táhne ve znamení Španělska (jeden by neřekl, že je také dlůhé) a finální destinaca je Tarifa - nejjižnější místo Španělska s nejsnazším a nejrychlejším překonáním Gibraltaru. Po cestě nastávajů první technické problémy a konkrétně to, že sa povolily šrůbky spojující svody 4 do 1. Auto béká jak sviňa, my máme špunty v ušách a hulákáme na sebe jak na lesi. Ono to má sice supr zavoďácký zvuk, ale naša taktika je maskovat vzhledem a toto našim sůpeřom jasně odkrývá naše ambice. Tak jak tak, sme to opravili třema šrůbkama a čářeme dál. Do Tarife dojížďáme kolem devítky. Zjišťujeme, že sa lupeny dajů kůpit až ráno a hledáme azyl. Policista, kterého sa ptáme nás odkazuje, ať to zakempíme u pláže. Aj když sa to nemože. Mimo sezónu to prý majů na salámu aj benga. Po krátkém dotázaní paní v dodávce, která tam už kempí, sa ujišťujeme, že tam nebudeme ocmrndat. Rozbalujeme base camp. Paní nám nabízá pivko a my s pokorů nám vlastní odmítáme a radši loupneme vinné zásoby, než nám je v Maroku zabavíja. Ráno naloďujeme fáro.

Východ slunce mezi kontinenty, to se prý jen tak nepoštěstí

Po krátké kompletní prohlídce auta od celníků nás konečně vítá černý kontinent a my sa vydáváme vstříc 600km dlůhé cestě, která nám zbývá do Marakeša. Po cestě vidíme aj velblůdy a né žluté ani modré, ale prostě živé. Na místo přijížďáme kolem šestky, dáváme sa konečně do pucu, hážeme cosi za škřaň a chystáme sa na zítřejší přejezd Atlasu.

 

Účastníci závodu letos odstartovali 31. ledna tradičně v Budapešti a do cílové destinace, Freetownu v Sierra Leone, by měli dorazit 16. února. Trasa měřící cca 8235 kilometrů je rozdělena na 14 etap a podle organizátorů by měla trvat okolo 17 dnů. Během nich se závodníci i cestovatelé projjíždějí Marokem, Mauretánií, Senegalem, Guineií a Sierrou Leone. Pořadatelé se kvůli bezpečnosti vyhnuli Mali, ikonický Dakar však není daleko od cesty.

Celá rallye se dělí na čtyři kategorie. Ta první, s názvem Race, ta je pro skutečné závodníky. Silné stroje, měření rychlosti, ale i schopnosti neztratit se, protože závodníci se musí dostat k navigačním bodům, kde se musí zapsat, vyfotit a jet dál. Ale přeci jenom, jde o rychlost. Druhou kategorií je 4x4 Touring. Pořádná jízda v terénu, na kterou nejde vyrazit jinak než s pořádným bourákem s pohonem na všechny čtyři kola. V této kategorii už se nezávodí. Je to prostě jen jízda divokou Afrikou v divokém terénu.

 

Deň D + 4Marakéš-Erg Chigaga

Ráno startujeme do první ostré etapy Erg Chigaga, je to necelých 400km, převážně po asfaltu a v závěru polňačka a duny. Na začátku dňa nám je jasné, že čopící kára nevěstí nic dobrého. Už když jsme večer přijížďali, dával o sobě podvozek dost vědět.

„Proč furt sundáváte ten nárazník? Protože nám prasklo lanko otevírání kapoty a jinak to nejde, a taky to chladí...“  Čím frčí, vysvětlili ogaři na svých stránkách: Peugeotem 106 1.5D, kterému říkají Bledý šíp. „Toto dvaačtyřiceti kilowattové monstrum, co žere naftu a trávu kolem cesty, spatřilo světlo světa L.P. 1997 v dalekéj Francii, kde slůžilo, kdo ví kom. Po tom co sa záhadným způsobem dostalo tu, do naší krásné republiky, si ho vzala do parády jedna postarší paní a její vnuk - amatérský profi tuner, který si na něm dost zgustl. Z ruk tohoto šíleného MacGyvera ho vysvobodil až jeden strýc od Říčan, u kterého ale moc dlůho neostal, protože po brůzdání na Bazošu jedného lednového dňa roku 2018 sme si pro něho konečně jeli my.“

Startujeme a škrábem sa serpentýnama přes Atlas. V nejvyšším místě zdoláváme výšku 2200 m.n.m. Fajň zjištění je, že nám funguje sahara a motor sa snaží ochladit. Další zjištění je, že cesty tu majú fakt fest dobré a furt na tom vyšívajů a stavíja nové. Hážeme očko do Ben Haddou a míjáme filmové ateliéry.

Ait Ben Haddou je ksar (tradiční berberská opevněná vesnice) v jižním Maroku. Pro svoji jedinečnost, ucelenost a stupeň zachování byl v roce 1987 zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO

Podvozek na táhlých dlůhých úsekoch drhne a nás to nutí sa zamyslet jak to vykůmat. Nějak sa nám podařilo odbočit od trasy a čeká nás o cca 200km víc. Na druhů, stranu prijížďáme do města Zagora. Tu zkůšáme borca, jehož chalůpka vypadá jak dílna. Bohužel to je lakoš a tlumiče neřeší. Jedeme dál do města a jacíci týpci na nás z jedůcího auta hůkajů, ať zastavíme. Zastavujeme teda u krajnice a maníci sa představujů jako Jaboud a Ali. Sů to fandové Dakaru a našeho závoda. Jaboud má ve městě dílnu. Popisujeme mu naše trable a on, že sa na to u sebe podívá. Má parádní dílnu a vypadne z něho, že dělává mechoša na Afrika Eco Race (to je bývalý Dakar). Je fest šikovný a na našu káru hned naskakuje tým mechošů.

Bílý šíp má trable...

Dostáváme čaj, Jiřík dává stínítka na přídavné světla a já jedu s Alim do jeho kšefta co má ve městě. Během chvilky su odborník na tkané koberce a strýc, co tam prodává, sa ptá po gořali. Slibuju mu, že trochu ucedím. Vlíme do servisa očíhnůt situaci. Kára je ready a zadek je vyšší bárs jak o deset čísel. Teď to je echt speciál. Lůčíme sa s frajerama, strýcovi hážeme pár deci slivky a děláme deal. S tří hodinovým skluzem a za tmy vyrážáme do bivaku. Ještě nás čekajů 4 hodiny cesty. Po sjezdu z asfatlu jedme šutrama a půšťů. S vidinů dlůhé cesty před nama a pytlama pod očama to balíme uprostřed půště, uprostřed ničeho. Zítřejší etapa sa jede taky tůto cestů. Tak sa ráno připojíme.

 

Třetí kategorie je cestovatelská, s názvem Touring. Nemusíte mít silný vůz, terénní vůz, je to něco ve smyslu dovolené na čtyřech kolech, kdy projedete kus Afriky. Se startem v Budapešti. A poslední, čtvrtá kategorie, je ta, která nás zajímá nejvíc. Protože po té se vydali chlapci z Valašska. Jmenuje se Spirit a její podmínkou je bizarnost nebo stáří vozidla. U této kategorie se neplatí startovné, ale komise rallye má právo vybrat si účastníky podle vlastního gusta. K výběru má z několika desítek až stovek přihlášek, vybere jich jen dvacet.

 

Deň D + 5 Erg Chigaga-Assa

Po nůzové kempovačce v půšti sme sa vydali na další převážně asfaltovů etapu. Tu je ještě nutné podotknůt jak to celé fakčí. Jelikož jedeme Spirita tak nemosíme, jak závoďáci hledat checkpointy a cesta je bárs jak na nás. Takže valíme podle GPS za sůřadnicama dalšího bivaku a hledáme cestu nejmenšího odporu. Jak tu pravíja "easy going". Tu v Maroku, je to hlavně asfalt, páč cesty tu majů fest dobré a hlavně tam, kam potřebujem. Do hromady míst sa také nedostaneme protože nemáme 4x4 a naše papuče sů fest žiletky. Celý deň jsme to táhli průměrem kolem kila abysme si mohli dat oraz. Sem tam hodíme čurpauzu, válec pauzu a pokáď je nekde neco hezkého, tak tam také hodíme čumendu.

I v Maroku teče řeka, to jsou věci

Jedeme směr města Tata, Akka, Icht a Assa. Asi po šesti hodinách dojížďáme do města Assy na východní straně Maroka nad hranicama se Západní Saharů. Projdeme sa po městě a nacházáme fajn kavárnu, kde si dáváme oraz a neco na zub. Hlavně sů také místa zdrojem Wifi signála a je tak sem tam možnost dat o sobe vědět. Z tadyka valíme do bivaku, kerý je ještě za městem.

Velbloud, valašsky velblůd... Mimochodem, česko-valašský slovníček na netu najdete ZDESlovo bárs v něm ale není, je ze slovenštiny a znamená ačkoli; slivka je slivovice a další neznámá slova si, milí Češi, vyhledejte

Po cestě potkáváme vojensků kolonu a za nima benga, keří na nás blikajů, ale nezastavujů nás. Chvilku za nama jedů a pak nás stavíja, ale noty od káry vidět nechců. Že máme jet dál a oni pojedů za nama. Tak jedeme a z cesty sjižďáme na kamenitů cestu. Hrajeme hru kdo dřív provalí olejovů vanu. Je to nerozhodně 0:0 a kuci opálení sa divíja, co sa to tem kdesi za humnama děje. Parkujů opodál a hlídajů do rána.

Improvizované stanové městečko závodu

My mezitím potkáváme další Čechy a to dvě partije ze Slovácka. S jednů posádků už sme sa seznámili na startu. Druhá posádka jede už podruhé a sů to ostřílení borci. Spolu s nima a dalšíma partyjama převážně ze Slovenska a Chorvatska bačujem a plkáme do noci.

 

Jaká na účastníky čekají dobrodružství? Vedle těch běžných, jako píchnutá guma, zapadnutí do písku, se účastníci mohou dostat i do trochu krkolomnějších situací. Mezi nimi organizátoři upozorňují na možný únos, teroristický útok, nemoci, divokou zvěř, úplatné policisty, agresivní veřejnost, loupeže, písečné bouře, otravu z jídla či vody,… a tisíce dalších nebezpečí, která nelze odpředu předvídat. Je to legrace a marketing? Ne tak docela. V roce 2015 ovládla ve městě Bamaka hotel islamistická teroristická skupina, většina účastníků rallye svou účast zrušila. Ty, kteří vytrvali, museli pak organizátoři i místní policie chránit dalece za hranicemi běžné ochrany. Šlo doslova o kejhák. Od té doby se rallye pořádá jen jednou za dva roky.

 

Deň D + 6 Assa-Smara

Ráno je všecko po předešlém večeru cajk a valíme dál. V Asse sa rychlo zastavujeme na čaj a frčíme. Cesta je hodně podobná jak včéra, takže nákládáme kilo a držíme to. Po cestě míjáme velblůdy, keří tu sů jak u nás srnky, akorát tito sa tak nebójíja a držíja sa kolem cesty.

Noví účastníci silničního provozu - kozy

Máme dneska dvě varianty. Buď pojedem směr bivak do Samry, na Západní Saharu podél pláže a kolem minových polí, nebo podél pobřeží oceánu a směr město Laayoune. Volíme druhů variantu páč na pláž bez 4x4 stejně nemožeme a polí si ještě užijeme dost. Po cestě sa kůpeme v oceánu, to je fajň osvěžení a navíc tím posůváme náš hygienický standard o level výš.

Atlantský oceán... Na svých stránkách kluci také uveřejnili, kolik je celkem tahle sranda stála (včetně pořízení auta a opravy, očkování, víz atd.). Je to 99 815 Kč

 

Selfie z cesty: Na zmijovku je vedro, Šafy zvolil kšiltovku

Při příjezdu k pláži chvilku zostáváme viset v písku. Nic co by sa nedalo řešit podhuštěním kol a mocnů jurovů silů. Město Laayoune nás udivuje spůstů západních vydobytků (halal McWrap s alžírsků omáčků) a na rozdíl od jiných měst, co sme potkali nepůsobí tak vybydleně až děsivě. Fakt hezké. Stan stavíme za městem, nedaleko od břehu oceánu, letiště a vojenské základny.

 

A jaké jsou ceny za takovou srandu? Každá kategorie má svou cenu, ta se určuje i podle data přihlášení. Čím dříve se účastník přihlásí, tím má závod levnější. Závodníky v kategorii Race čeká zápisné v rozmezí 25.000 – 63.000 Kč, za účast v 4x4 Adventure je potřeba zaplatit od 18.000 – 58.000 Kč a běžní cestovatelé zaplatí od 5.000 – 18.000 Kč. Kategorie cesty Spirit, po které jedou i naši dva chrabří Valaši, je bez zápisného.

 

Deň D + 7 Smara-Dakhla

Ráno vstáváme kupodivu bez problémů, kéré sa daly v této lokalitě a množství policejních hlídek čekat. Jedeme tak jak předešlé dva dni. Kolem kila. Cesta vypadá třeba následovně: 100km rovina nikde nic, enem hic, pak mírná zatáčka a pak zas 100km rovno. Po cestě nám docházá nafta a to je aj signál, ze nám nefunguje kontrolka rezervy.

Dochází nafta...

Naštěstí máme prozíravě v kanystroch další a doplňujeme ju na cestě. Před nedávnem kůpenů ruční pumpičků ju cpeme k čerpadlu a frčíme dál. Po cestě pár zastávek, cesta vede kolem útesů a míjáme aj vraky lodí. A kotel velblůdů, na keré už sme zvyklí.

Pobřeží Atlantiku je poseto vraky lodí 

Dneska skládáme hlavu poprvé v hotelu, ve městě Dakhla abysme dobili baterky po týdenním squatování a nachystali sa na další hodně náročné dny.

 

 

Vložil: Kamil Fára

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace