K sežrání sladké puntíkované tapířátko ve Zlíně… Jde o obrovský úspěch Zoo. Dokonce pobili i Prahu s jediným Punťou
13.12.2019
Foto: Zoo Zlín (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)
Popisek: Všechna malá zvířátka jsou roztomilá, ale měsíční tapířátko ve Zlíně by člověk láskou sežral
Na začátku listopadu se ve zlínské zoo narodilo již třetí mládě tapíra čabrakového. Tentokrát je to zase samička a díky starostlivé péči matky Nadiry skvěle prospívá. Návštěvníci ji mohou každý den vidět ve vnitřní ubikaci tapírů v expozici Hala-Bala, a to vždy od 9.30 do 15.00. Protože jsou tapíři čabrakoví kriticky ohrožený druh, navíc, jak jsme zjistili, chovat je, natožpak rozmnožovat vůbec není snadné, jde o velký úspěch zlínské Zoo. Navíc se ukázalo, že Česko je expert na tahle milá zvířata, jejichž počet překvapivě klesá i v evropských Zoo, v roce 2015 jich tam žilo 52, letos již jen 45. Proč, to je tak trochu záhada… A proč jsou naše Zoo takový expert? Tapíry čabrakové, vysoce náročné na chov, mají hned tři naše zahrady, ve Zlíně, v Ústí a v Praze.
Matkou tapířátka, které zatím nemá jméno – s křtem se čeká na lepší počasí, je osmiletá samice Nadira. Do Zlína přicestovala v červenci 2013 ze Zoo Edinburg. Šestiletý otec Baru pochází z Lipska, ve zlínské Zoo žije od března 2014. Jejich první mládě, samička, přišla na svět v roce 2016, druhý sameček pak o dva roky později. „Chovný pár byl sestavený jako mladý. Je dobré vytvářet pár s mladými zvířaty, čím jsou starší, tím jsou možná vybíravější. Tito si padli okamžitě do oka. Záhy, co jsme je dali dohromady, se podařilo první mládě," okomentoval to ředitel Zoo Roman Horský... Chov tapírů čabrakových má ve Zlíně dlouhou tradici. V 80. letech minulého století se zde tapířímu páru dokonce narodil potomek. V roce 1984 byl po šesti letech chov tapírů ukončen. Do Zoo se tapíři čabrakoví vrátili téměř po 30 letech v roce 2013, kdy byla v asijské části zoo otevřena expozice Hala-Bala.

Ještě dva měsíce bude mít malá tapířice tyhle roztomilé puntíky...
Zbývají dva měsíce a sladké puntíky zmizí
Ještě je důležité zdůraznit, že tapířátka se rodí s roztomilými bílými flíčky, takže vypadají trochu jako cucavé bonbóny, jenže ve třech měsících se z flíčků stává ona čabraka, ten velký bílý ´plášť´ (odborníci tomu říkají sedlo) přes celá záda jinak černého zvířete. Mládě, které po narození vážilo kolem deseti kilogramů, strávilo první týdny se svou matkou Nadirou v chovatelském zázemí, nyní již samička váží 19 kilo, 3. prosince oslavila svůj první měsíc, má se čile k světu a chovatelé ji již ukazují návštěvníkům. A ti mají ještě dva měsíce na to, prohlédnout si sladkou malou tapířici s flíčky, než získá onu čabraku – teď je ale doslova k sežrání, jak vidíte na fotkách.
Tapíry čabrakové má jen 23 Zoo v Evropě, z toho tři v ČR
V Evropě chová tapíry čabrakové 23 zoologických zahrad, populace nyní čítá 45 jedinců. „Za uplynulých 12 měsíců se v evropských chovech narodilo pouze 6 mláďat, a to včetně zlínského. Skutečně se tak jedná o významný chovatelský úspěch,“ uvedl ředitel zoo Roman Horský. Pátrali jsme, proč.

Se starostlivou maminkou Nadirou
Proč je v evropských zoologických zahradách tak málo tapírů čabrakových, zeptali jsme se. Je jejich chov obzvláště komplikovaný? „Tuto otázku by bylo možné položit u velkého počtu druhů zvířat, které zoologické zahrady chovají. Vše totiž závisí na tom, jak chtějí jednotlivé zoologické zahrady sestavit svou chovnou kolekci a samozřejmě také na tom, jaké předpoklady mají pro chov daného druhu zvířete. Tapíři čabrakoví patří mezi náročnější druhy, a to především na základě nároků na vnitřní ubikace a venkovní výběhy. Potřebuji zastíněný prostorný výběh s rozsáhlou vodní plochou ke koupání a plavání, vytápěnou vnitřní ubikaci s bazénem, je nutné mít samostatný výběh pro samce i samici. To vše může být pro spoustu Zoo limitujícím faktorem. Dalším důležitým předpokladem úspěšného chovu je také výživa (dobře stanovená denní krmná dávka) a sestavení vhodného chovného páru. Ne každý pár je schopný přivést na svět potomka,“ odpověděla nám Ing. Romana Bujáčková, vedoucí marketingu Zoo Zlín.
Je to výzva, říkají v Ústí, kde vyměnili tapíry
A protože v ČR chovají tapíry čabrakové hned tři Zoo, zdá se, že pro naše chovatele je to výzva. Obzvláště se to ukazuje na Zoo v Ústí: „Naším záměrem je chov mnohem vzácnějšího druhu než jsou tapíři jihoameričtí, a to je tapír čabrakový. Tento druh je více ohrožený vyhubením a odchovy v zoologických zahradách nejsou samozřejmostí, takže je to zároveň i výzva,“ píše se na stránkách ústecké Zoo, které se již podařilo odšipovat tapíry jihoamerické a získat, po ročním jednání s koordinátorem, samečka Mekonga ze Zoo Edinburgh. Nyní tam čekají na samičku. A nemusíte mít obavy, ústečtí tapíři jihoameričtí získali také pěkný nový domov ve slunné Itálii.

Křest tapírka prý proběhne na začátku hlavní návštěvnické sezóny, někdy v dubnu či květnu 2020
Mimochodem, v Česku nyní tapíra čabrakového chová Zoo Praha (mají páreček, Indah a Nika, kteří v roce 2015 zplodili oblíbeného tapírka Punťu, který ale zamířil na Tchaj-wan), Zoo Ústí, kde Mekong čeká na sou partnerku a Zoo Zlín, kde žije již zmíněná Nadira a Baru, dosud nejúspěšnější pár (a Zoo). Zatím odchovali tři mláďata, pokud počítáme i to nejnovější. Takže nyní je v Česku šest tapírů čabrakových z celkového počtu 45 v evropských Zoo, což percentuálně znamená velmi vysoký poměr počtu tapírů k počtu obyvatel 😊. Jediné, co jsme neodhalili, je fakt mizení tapírů čabrakových z Evropy – ještě v roce 2015 jich bylo 52, nyní jen 45. Ve Zlíně (a v Praze i Ústí) se prostě musejí více snažit s odchovem.
Vědci existenci tapíra čabrakového dlouho popírali
Tapír čabrakový je největším druhem tapíra, v dospělosti váží až půl metráku. Jeho domovinou jsou subtropické a tropické pralesy jihovýchodní Asie. Téměř vždy se vyskytuje v blízkosti vodních toků, umí výborně plavat. Skvěle se také potápí, dokáže chodit po dně řeky jako třeba hroši. Výrazné černobílé zbarvení srsti může připadat nápadné, v pralesním prostředí však dokonale rozbíjí siluetu těla a skvěle tapíra maskuje. Tvarem těla, chůzí a způsobem života se tapír vzdáleně podobá vepři, nejbližšími příbuznými jsou však nosorožci, koně a zebry. Na zadních nohou má 3 prsty, na předních pak 4 prsty. Na třetím nejvyvinutějším je nejlépe patrné kopýtko. Je to plaché zvíře, žije samotářsky. Dospělý samec si teritorium hlídá a hranice značkuje močí, kterou vystřikuje směrem dozadu.

Dospělý tapír z pražské Zoo, foto Petr Hamerník
K samici se připojuje jen v období páření. Mládě přichází na svět po dlouhých 390 dnech březosti. První měsíce svého života se živí mateřským mlékem, velmi záhy však začíná ochutnávat i potravu dospělých. S matkou zůstává 8 měsíců, pohlavně dospívá ve věku 3-4 let.
Ve volné přírodě tapíři čabrakoví patří mezi ohrožená zvířata. Každé narozené mládě je proto významnou událostí. Odhaduje se, že v současnosti zbývá posledních 5 000 jedinců přežívajících v Barmě, Thajsku, Malajsii a na Sumatře. Na vině je především těžba exotického dřeva a přeměna deštného pralesa na zemědělskou půdu, např. na plantáže palmy olejné.

Samičky tapírů jsou dlouho březí, i o mláďata se poměrně dlouho starají, až osm měsíců
Zatímco americké tapíry objevili evropští cestovatelé již v 16. století, musel si tapír čabrakový na objevení počkat do 19. století. Číňané a Malajci ho však znali daleko dříve, již před naším letopočtem. Ve staré čínské literatuře je nazýván me. Evropská věda však těmto zprávám nevěnovala pozornost. Vědci 18. a počátku 19. století, např. Georges Cuvier, měli tapíry natolik spojené s Jižní Amerikou, že možnost existence asijských tapírů přímo popírali. Roku 1817 britský přírodovědec a guvernér Singapuru sir Thomas Stamford Raffles na Sumatře získal tapíří kůži. Jeho spolupracovníci Pierre-Médard Diard a Alfred Duvaucel ji však spolu s dalšími odcizenými přírodninami poslali lodí do Francie. Tam pak zoolog Anselme Gaëtan Desmarest tapíra čabrakového popsal. Raffles zatím krádež odhalil a podnikavé Francouze nechal deportovat, ale prvenství ve vědeckém popisu tapíra čabrakového již nezískal.
|
Vložil: Markéta Vančová