Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

O tomhle kocourovi psaly snad všechny noviny. Jen my známe pokračování příběhu, není moc veselý

20.03.2019
O tomhle kocourovi psaly snad všechny noviny. Jen my známe pokračování příběhu, není moc veselý

Foto: Wikimedia Commons / Nickolas Titkov

Popisek: Habešská kočka, ilustrační foto

FOTO „Kočka ve Zlíně napadla rodinu, odchytit ji museli strážníci,“ napsal před časem Týdeník policie. Příběh o nezvladatelném domácím mazlíčkovi, který bývá známý spíše z dokumentárních pořadů zámořské provenience, se odehrál ve Zlíně ve čtvrtek 7. března odpoledne a zaujal média. Co se stalo?

„Prostřednictvím linky tísňového volání 156 se obrátil na Městskou policii Zlín muž, který uvedl, že jeho bývalou manželku a syna měla v jejich bytě napadnout a poranit kočka. K prověření neobvyklé události tak na místo ihned vyrazila hlídka Útvaru kynologické služby MP Zlín. Strážník se po příjezdu zkontaktoval se 47letou ženou, majitelkou habešské kočky. Ta uvedla, že ji zvíře bezdůvodně napadlo, poškrábalo ji a pokousalo na různých místech těla. Sebevědomá agresivní kočka se později pustila také do jejího mladistvého syna, který přispěchal mamince na pomoc. Vzhledem k tomu, že majitelka měla strach zůstat s agresivní kočkou společně doma, odvezla ji hlídka do útulku pro zvířata v nouzi. Majitelce i jejímu synovi bylo doporučeno vyhledat ošetření a následující den řešit osud jejich kočky přímo s pracovníky útulku,“ popisuje začátek celé story v Týdeníku policie Pavel Janík.

Kocour Willy je prostě nádherný, foto Útulek pro zvířata v nouzi Zlín-Vršava

A dodává: „Druhý den poraněná a vystrašená žena zavolala do útulku a oznámila, že se kočky vzdává, protože má nadále strach především o svého syna. Kočka tak zatím zůstává v karanténě a poté jí pracovníci útulku nabídnou případným zájemcům.“ Obrátili jsme se na zlínský útulek, abychom zjistili další informace. Ta první, kterou nám sdělila provozovatelka zlínského útulku Útulek pro zvířata v nouzi Zlín-Vršava Eva Poiselová, byla zásadní – nejde o kočku, ale o kocoura.  

Ten kocour je v pohodě

Obrátili jsme se na paní Poiselovou dvakrát, poprvé v pátek 15.3. „Ten kocour je v pohodě. Ti majitelé to asi nějak nezvládli, že si pořídili takovou kočku a zřejmě neměli čas a podmínky pro ni. Dneska si ho vezmou zkušení majitelé, co měli dvacet let siamskou kočku, nemají doma děti, mají k tomu přizpůsobený byt i život,“ řekla nám nadějeplně majitelka útulku s tím, že ona sama habešskou kočku nikdy neměla, takže nemůže říci, jaké tyto kočky jsou. Kocour se ale v útulku prý choval normálně, což mohlo být novým prostředím, novými lidmi… Jenže v pondělí bylo již vše jinak.

Willy je tak krásný, že v útulku nejspíš dlouho nezůstane. Snad bude mít tentokrát kliku na dobrého a zkušeného majitele. Foto Útulek pro zvířata v nouzi Zlín-Vršava

Další majitelé v šoku

„Kocour se jmenuje Willy, je 1,5 roku starý a kastrovaný,“ upřesnila nám paní Poiselová a vyprávěla: „V pátek si ho vzali manželé, kteří 20 let chovali siamskou kočku, byli tady za ním jednou, nemají doma děti a působili velmi zodpovědně. Bohužel, po dvou hodinách ho vrátili zpět. Kocour napadl pána do obličeje a to tak, že byl doškrábaný a měl prokouslý nos. Sami byli v šoku, že to bylo z ničeho nic.“ Když jsme pátrali po důvodech Willyho agresivního chování, paní Poiselová sama nevěděla: „Nechtějte po mně vyjádření, proč se tak stalo. Nevíme přesně, v jakých podmínkách kocour žil, co prožil, jestli byl, nebo nebyl nějak doma vychovávaný. Máme jen povídání původní majitelky, které může být subjektivní. Já jsem jen viděla toho pána a pěkný pohled to nebyl,“ dodala očividně nešťastná paní Poiselová s tím, že kocour je nyní opět v útulku a musí tady být zase dalších pět dní kvůli pozorování.

Takovéhle chování není u koček normální

V souvislosti s pozdějším děním zní nabádání Týdeníku policie poněkud velkopansky: „Upozorňujeme v této souvislosti, že chov domácích zvířat, obzvláště v podmínkách bytového domu, klade vždy zvýšené nároky na samotné zvíře, ale především na jeho chovatele. Zvíře není věc, nýbrž živý tvor, který má své potřeby, nálady, chování a temperament. A proto by pořízení roztomilého domácího mazlíčka měla vždy předcházet podrobná úvaha, jestli je v silách chovatele mnohaletý společný vztah úspěšně zvládnout,“ napsal Pavel Janík na závěr svého původního článku.

Habešanky jsou vznešené, dlouhokrké Egypťanky, ilustrační foto Wikimedia Commons

O habešských kočkách

Kočky jsou to velmi milé, temperamentní, sebevědomé, inteligentní, hravé a zvědavé, píše o tomto plemeni Moje kočka.cz. Tyto vlastnosti prý podle webu nejlépe popíší povahu těchto okouzlujících šelem. Jsou to společenští tvorové, kteří jsou svém pánovi velmi oddaní. Od svého člověka vyžadují pozornost a kontakt, rádi se chodí pomazlit. Habešanky jsou velmi aktivní kočky, které dokážou neúnavně běhat a skákat. Velmi rády také šplhají. Jejich hravost jim vydrží i do dospělosti. Dokáží si neúnavně hrát se svými hračkami, ale i se špuntem od vína, papírovými kuličkami nebo brčkem. Jsou to kočky učenlivé, které můžeme naučit různým dovednostem. Mnohé také rády aportují. Jsou nehlučné, ale přesto velmi komunikativní. Rozhodně nejsou líné a neustálé povalování je jim cizí. Pokud nespí či nejí, jsou stéle ve střehu a pozorují, co se děje v jejich okolí. Pro svůj temperament, hravost a zvědavost by měly mít k dispozici dostatek místa a podnětů na hraní. Aby byly tyto kočky spokojené, je vhodné jim pořídit vysoké škrabadlo či škrabací strom s různými vodorovnými plochami na hraní, škrábání a odpočívání. Jinak hrozí nebezpečí, že si kočka najde náhradu v podobě nábytku, křesel či záclon. Z polic raději odstraňte cenné a křehké předměty, protože skákání na police je pro ně velkou zábavou. 

Za sebe, spíše než za Krajské listy.cz, bych se ráda podělila, jako dlouholetá chovatelka koček, o jednu svou zkušenost. Velmi podobnou, jako je ta s Willym. Pro budoucího majitele chci zdůraznit, že často bývá veliký rozdíl mezi kočkou a kocourem – u toho pro jistotu počítejte s jeho daleko větší samostatností, výrazně menší mazlivostí a leckdy i agresivitou - pokud neumíte dobře číst jemné signály, které vydává, utržíte minimálně škrábanec…

Fotku Lea nemáme, v devadesátých letech nebyly chytré telefony... Tohle je náš současný jediný kocour Barnabáš. Na rozdíl od Lea je povahy klidné, vznešené, až stoické, zato se stavuje doma v nejlepším případě jednou týdně - kde se zdržuje, když není u nás, to bychom taky rádi věděli

Před lety jsme darovali koťátko, jehož matka byla peršanka bez papírů, jedné slečně. Ukázalo se, že dotyčná nechtěla zvířátko, ale svou představu o něm. A tak jsme se někdy po půl roce doslechli, že slečna kočku nezvládá, prý ji bezdůvodně napadá, číhá na skříni a pak jí skočí na hlavu a zaboří drápy do vlasů… a tudíž jí hodlá jako nezvladatelnou strčit do útulku. Hned jsme si ji tedy vzali nazpátek – u nás doma míváme vždy koček několik, aktuálně čtyři, bývávalo to ale i více… Kočka Rhea, jak jí slečna pojmenovala, ihned po návratu zalezla za pračku a zůstala tam 14 dní. Zvuky, které odtamtud vydávala, připomínaly řev tygra v džungli. Nechali jsme ji být a dávali jí k pračce jídlo a pití, až po čase sama vylezla. Vzápětí vyšlo najevo, že to není žádná Rhea, ale kocour Leo. Žil s námi dlouho, žádný mazel to ale nebyl. A jeho oblíbená kratochvíle byla roztáhnout se někde tak (byl to macek), že jste ho nemohli obejít, ale velmi opatrně překročit. Chybu pochopitelně potrestal svými drápky. Občas se přišel pomazlit, ale jen velmi, velmi zřídka… Byl krásný a samozřejmě jsme ho milovali, kdo nehodlá respektovat jedinečnou osobnost svého zvířátka, měl by si koupit plyšáka.

Osobně bych tedy doporučila budoucímu majiteli Willyho, aby si hlavně uvědomil, že tohle asi nikdy nebude kocour na ňufání a mazlení, žádná ragdollka. Vzít ho do náruče bez jeho svolení? Nepadá v úvahu. Willy je nádherný kocour, jak je ostatně vidět z fotografií z útulku, ale vždy bude spíše váš samostatný spolubydlící, ke kterému se musíte chovat uctivě a obezřetně - nejlépe ho jen pozorovat a obdivovat… A pro začátek bych radila mu vyhradit nějaké místo v bytě, kde bude sám a bude si tam zvykat. Až bude chtít, on přijde sám.

Anna Vančová

Vložil: Markéta Vančová