Nechci tě ztratit. To je nová výstava Jindřicha Štreita a jeho žáků. A název platí i o slavném fotografovi a samotném zlínském zámku

Foto: TOAST

Popisek: Jindřich Štreit na vernisáži, která se konala 15. 11.

FOTO Slova v titulku směřují na to, že Jindřich Štreit je nejen světově uznávaný fotograf, ale i milý člověk, který své umění předává dál; Zlínský zámek pak v současné době je báječný kulturně - společenský prostor... Soubory fotografií čtyř autorů jsou od poloviny listopadu k vidění v Galerii Václava Chada na zlínském zámku. Svou tvorbu zde prezentuje prof. Jindřich Štreit a tři jeho studenti z opavské univerzity, Ivana Šestáková, Petra Ocelková a Dominik Bachůrek. Všechny spojuje téma lidí a jejich vzájemných vztahů. Výstavu s názvem „Nechci tě ztratit“ zahájili 15. listopadu a potrvá až do 6. ledna 2019… Neméně zajímavý je ale i příběh samotného zlínského zámku, jemuž hrozilo, že se stane obří pivnicí. Naštěstí vše dopadlo jinak.

Nová výstava v Galerii Václava Chada na Zlínském zámku seznamuje návštěvníky s fotografickou tvorbou prof. Jindřicha Štreita a jeho studentů působících na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. „Každý z autorů má svůj zcela osobitý projev, avšak hlavním spojujícím prvkem výstavy s názvem Nechci tě ztratit jsou sociální interakce a mezilidské vztahy,“ uvedla kurátorka výstavy Miroslava Ptáčková.

1 + 3

Jindřich Štreit, uznávaný dokumentární fotograf a pedagog, se představí souborem fotografií „Ze tmy na světlo“, které se věnují mapování duchovní služby v českých věznicích. „Díky jeho tvorbě můžeme nahlédnout do životů mužů a žen, kteří zápasí se svým osudem a vyrovnávají se se svou vinou,“ přiblížila Miroslava Ptáčková.

Učitel a jeho tři žáci na vernisáži, foto TOAST

Také všichni tři Štreitovi studenti ve vystavované tvorbě zachycují lidi, zejména ale rodinu, rodinné a partnerské vztahy. Ivana Šestáková se zabývá psychologickými portréty, její soubor „Matka“ dokumentuje vztah čtyř dětí k jejich matce. Petra Ocelková pracuje s neobvyklými mezilidskými vztahy s individuálním příběhem. Vystavované fotografie „Jedna, dvě,…“ návštěvníkům přiblíží vzájemný vztah dvou partnerek, a to subjektivním pohledem autorky.

Dominik Bachůrek pro zlínskou výstavu vytvořil soubor „První muž“, v němž se odráží jeho osobní a důvěrný vztah s otcem. „Provázanost interpersonálních vztahů, které se postupně utváří a vzájemně se ovlivňují, si autor uvědomil zejména po narození vlastní dcery. Tehdy se ocitl sám v roli otce, prvního muže,“ upřesnila kurátorka Ptáčková.

O fotografech

Jindřich Štreit (*1946 ve Vsetíně) je dokumentární fotograf a vysokoškolský pedagog. Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor výtvarná výchova (1967), Školu výtvarné fotografie Svazu českých fotografů v Praze (1977), získal titul docenta pro obor fotografie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze (2000), profesuru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (2009) a čestný titul doctor honoris causa na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě (2014).

Jindřich Štreit v pozadí, v popředí jeho fotografie z cyklu Ze tmy na světlo, foto TOAST

Od roku 1991 pracuje na dokumentárních projektech ve Francii, Anglii, Brazílii, Moldávii, Rakousku, Německu, Japonsku, Číně, Maďarsku, Rusku, ale také v České republice. Na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity se podílí na vedení několika studentských projektů. V poslední době byly realizovány soubory Prozřetelnost Boží o životě šenovské farnosti, Kde domov můj a Ze tmy na světlo. Nyní se věnuje tématu domácí hospicové péče s názvem ... s láskou ...

Jindřich Štreit objektivem Vladimíry Dvořákové

Jeho práce jsou zastoupeny ve veřejných sbírkách, např. ve Slovenské národní galerii v Bratislavě, Victoria and Albert Museu v Londýně, Bibliothéque Nationale v Paříži, The National Gallery of Art ve Washingtonu, Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, Národní galerii v Praze a v mnoha dalších.

Ivana Šestáková (*1979 ve Zlíně) vystudovala obor fotograf na Integrované střední škole služeb ve Vizovicích. Nyní studuje Institut tvůrčí fotografie na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě.

Práce Ivany Šestákové, foto TOAST

Ivana Šestáková se ve své tvůrčí činnosti zabývá psychologickými portréty zachycujícími mezilidské vztahy a pocity. Portréty se řadí mezi velmi osobní záležitosti, kde je důležitým aspektem vztah a především důvěra mezi fotografujícím a zachycenou bytostí. Předmětem zájmu autorky ve fotografickém souboru Matka, jak již napovídá název, se stal vztah čtyř dětí k jejich matce. Jedinečné a nezaměnitelné portréty na snímcích doplňují běžné osobní předměty, které propojují celý soubor fotografií jednotlivých členů rodiny. Nádech růžového odstínu pozadí v jednotlivých snímcích v nás může evokovat vzpomínky na rodinu, matku, vzájemnou potřebu a touhu si porozumět, na opravdovost iracionální lásky.

Petra Ocelková (*1982 ve Zlíně) vystudovala mj. anglickou a portugalskou filologii na Univerzitě Palackého v Olomouci, Institut fotografických studií Photogenia v Brně, nyní studuje Institut tvůrčí fotografie na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě.

Práce Petry Ocelkové, foto TOAST

Petra Ocelková se ve své tvorbě věnuje několika, na první pohled zdánlivě odlišným oblastem. V rámci inscenovaného dokumentu pracuje s mezilidskými vztahy, které jsou něčím jiné, neobvyklé a vyjadřují sílu individuálního příběhu a touhu porozumět. Podstatné pro autorku je spojení mezi viděním a chápáním světa portrétovaného a jejím vlastním. Na to odkazuje i vystavený soubor fotografií „Jedna, dvě,…“, který přibližuje vzájemný vztah dvou partnerek. V oblasti fotografického portrétu se snaží zaujímat velmi subjektivní postoj. Je pro ni důležité vyjádření životního příběhu portrétovaných, přičemž neméně zásadním elementem je celková vizuální stránka u každé fotografie. V neposlední řadě směřuje svůj zájem i do oblasti architektury, kde zprostředkovává pozorovateli pohled nejen na zachycené objekty, ale jedinečně i na vjem a empirii z daného místa.

Dominik Bachůrek (*1986 ve Zlíně) vystudoval marketing na Vyšší odborné škole ekonomické ve Zlíně, nyní studuje Institut tvůrčí fotografie na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě.

Práce Dominika Bachůrka, foto TOAST

Dominik Bachůrek, reportážní a produktový fotograf, vytvořil pro výstavu na zlínském zámku fotografický soubor První muž, v němž se odráží autorův osobní a důvěrný vztah s otcem. Na utváření člověka a formování vlastní osobnosti už od dětství má nejvýznamnější vliv právě rodina. Provázanost interpersonálních vztahů, které se postupně utváří a vzájemně se ovlivňují, si Bachůrek uvědomil zejména po narození vlastní dcery. Tehdy se ocitl sám v roli otce, prvního muže, který záměrnou interakcí ovlivní další zcela jedinečnou bytost.

Barvitá novodobá historie Zlínského zámku

Popisují ji sami členové OPS, kteří ji denně píší svou prací – na zámku vytvořili jedinečné kulturní prostředí, zahrnující nejen Galerii Václava Chada, kde se nyní koná právě výstava ´Nechci tě ztratit´, ale i další výstavní sály k nejrůznějším, umělecko – společenským aktivitám, přátelskou kavárnu, v létě obsazující část nádvoří a naposledy i hernu. Ta si specielně zaslouží pozornost. Nová herna se jmenuje Zámek v zámku a je místem, kde jsou vítáni všichni rodiče se svými malými neposedy. Designová herna je vybavena klasickými hrami a dřevěnými hračkami a vytváří dojem malého zámku. Díky propojení s kavárnou Kafé Zámek je i možnost občerstvení pro velké a malé. Navíc připravuje i spoustu zajímavých akcí. 

Otevírací doba herny: po - pá od 10:00 do 19:00, so: od 14:00 do 19:00; vstupné činí 25 Kč za dítě, doprovod má vstup zdarma, pro pravidelné návštěvníky je připraveno také klubové členství.

„To, co vlastně přitáhlo naši pozornost k zámku a nakonec vedlo k založení obecně prospěšné společnosti, byla informace o zájmu potencionálního nájemce přeměnit zlínský zámek ve velkou pivnici. Budova v centru města, v blízkosti trhu i nádraží - co více si přát? Po mnoha diskuzích a setkání s různými lidmi různých profesí se náš názor na jedinečnost této naší zdaleka nejstarší památky ve městě jenom utvrdil: Je to náš zlínský poklad, který si zaslouží lepší budoucnost,“ píší členové OPS na bohatě vybavených stránkách zámku.

Ač to tak nevypadá, Zlínský zámek je situovaný příhodně v centru... Zámek Zlín je čtyřkřídlý zámek s vnitřním nádvořím uprostřed sadu Svobody v centru Zlína. Zámek byl původně gotická tvrz, která byla přestavěna ve druhé polovině 16. století do renesanční podoby. Ve 2. polovině 18. století proběhla přestavba do barokní podoby. Foto Facebook

A pokračují: „Zlín je vlastně stále z historického hlediska nový a mladý. Více jak 95% z nás tady má své předky jen ve třetí či čtvrté generaci a máme jen pár domů starších sta let, které zůstaly zachovány v původní podobě. Budova zámku se zdmi starými 500 let je pro nás vlastně jedinou hmotnou spojkou s dávnou minulostí místa, na kterém vyrostlo naše město. Zlín se celosvětově proslavil novodobými dějinami, spjatými s firmou Baťa. Možná díky tomu zůstával objekt zámku jaksi stranou hlavního zájmu města i jeho obyvatel. Přitom zámek patří k našemu rodinnému stříbru.

Kafé Zámek se v létě rozrůstá o prostory nádvoří, foto Facebook

Když město Zlín hledalo po odchodu Muzea jihovýchodní Moravy a Krajské galerie výtvarných umění ze zámku nové využití budovy, pokusili jsme se v malém týmu vytvořit rozumnou ideu pro budoucí využití zámku. Nutno říci, že nejsme ani politici, ani historici, památkáři, architekti, developeři a ani všeho znalí odborníci. Jsme skupina lidí různých povolání a zkušeností. Všichni máme nějaké zkušenosti s řízením projektů a s řízením a vedením firem a s řízením našich zaměstnanců. Tedy i se starostmi o majetek, o investice, o naše lidi. Mnohé z toho, co jsme doposud nabyli, jsme se pokusili uplatnit při formulaci zadání pro další využití zámku. Děláme to pro sebe jako občany, pro naše lidi, pro naše město. A vycházíme ze základní myšlenky, že cokoli se na zámku bude dít, musí respektovat jeho historickou hodnotu. Vše se v zásadě musí podřídit budově samotné,“ vyzdvihují organizátoři.

Vložil: Markéta Vančová