Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Na co se koukaly a co četly generace před Harrym Potterem? Malého Bobše. Filmové stopy

16.06.2018
Na co se koukaly a co četly generace před Harrym Potterem? Malého Bobše. Filmové stopy

Autor: René Flášar

Popisek: Rodný dům Josefa Věromíra Plevy

FOTOGALERIE Dnešní filmové stopy budou tak trochu netradiční, půjdeme nejen po stopách filmového díla, ale také hlavně do míst, kde vznikala předloha tohoto dvoudílného filmu. Vítejte ve světě Malého Bobše.

­

Malý Bobeš je z velké části autobiografický román, v němž Josef Věromír Pleva vzpomíná na své útlé dětství prožité v krásném, ale drsném kraji Českomoravské Vysočiny. Proto i v našem pátrání po stopách Malého Bobše se vlastně budeme věnovat dvěma postavám: Malému Bobšovi a samotnému autorovi románu, jejichž osudy se vzájemně prolínají.

Josef Pleva se narodil 12. srpna 1899 v Moravské Svratce (dnes součást Svratky) do velmi chudých poměrů. Plevův rodný dům s číslem popisným 31, patřil jeho strýci a prarodičům maminky. Narození známého spisovatele připomíná na domku, který dnes slouží k rekreačním účelům, pamětní deska umístěná na zdi.

Pamětní deska Plevy 

Pamětní deska na rodném domě J.V.Plevy, foto René Flášar

Stěhování z místa na místo

Plevův otec byl nádeníkem, později našel zaměstnání na dráze. Ani tato práce však nepřinesla rodině dostatečné prostředky k obživě. Nedostatek peněz nutil Plevovi k častému stěhování z místa na místo. Chudoba byla také důvodem, proč malý Josef musel už v jedenácti letech nastoupit do služby k sedlákovi. „I když to bylo ve vsi, kde jsme bydleli a sloužil jsem jako pasáček krav, končila tím má bezstarostná dětská svoboda. Přestalo účastenství v hrách s dětmi na návsi, byly mi ukládány drobné povinnosti a čas již plynul v starostech, které jsou v tom věku dítěti utrpením. V létě mě budili již ve čtyři hodiny ráno! Než jsem směl odejít v osm hodin do školy, muselo být všech patnáct krav již napaseno. Nejkrásnější doba v roce – prázdniny pro mne zanikly a já se vždy nesmírně těšil na jejich konec,“ vzpomínal později spisovatel Pleva při besedách s dětmi.

Areál filmové továrny 

Areál filmové továrny, foto René Flášar

Realistický Bobeš

Všechny své zážitky z dětství přenesl Josef Věromír Pleva právě do knihy Malý Bobeš, která se ve své době, poprvé vyšla v roce 1931, setkala s nebývalým ohlasem. Malý Bobeš vybočil z dlouhé řady knih, které byly koncipovány jako idylické texty krásného dětství a dětského světa. V Bobešovi se čtenář setkává s realitou zahrnující skutečnou chudobu, umírání a řadu sociálních problémů doby počátku minulého století. Dětský hrdina zde neprožívá jen radostné chvíle, ale také pocity strachu a prvních životních zklamání.

Děj Malého Bobše zasadil autor do vesničky Radňovice, v románu dostala jméno Radobylice, nedaleko Nového Města na Moravě, která byla jeho srdci ze všech míst, kde v dětství žil, nejmilejší. Do Radňovic se Plevovi přistěhovali ze Žďáru nad Sázavou v roce 1909. Několik měsíců bydleli ve vlhkém a těsném výměnku při selském statku, později se jim podařilo koupit malou chaloupku na návsi. Domek má dnes sice už docela jinou podobu, ale stále stojí na svém místě. A doposud také patří rodině, která jej od Plevových v roce 1922 koupila. „Domek tehdy kupovali moji rodiče, ale to už zde pan spisovatel Pleva nebydlel,“ vzpomíná usměvavá současná majitelka domu, která se v chalupě „Malého Bobše“ narodila ve třicátých letech minulého století. „Zajímavé je, že stejně jako Plevovi, měli i moji rodiče celkem osm dětí. Tehdy se muselo žít hodně skromně, ale dětství jsme měli hezké a Malý Bobeš je jednou z mých nejmilovanějších knížek, je totiž krásně lidská,“ dodává majitelka „Bobešova“ domku. 

Srdeční záležitost

Srdeční záležitostí je Malý Bobeš i pro vedoucí novoměstské knihovny Marii Janečkovou. „Kniha byla napsána na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století, ale aktuální je i v dnešní době. Vypráví o křehké dětské duši, která touží po lásce, štěstí a spravedlnosti a nechápe, proč je svět často tak složitý a někdy i zlý,“ říká Marie a chlubí se, že její knihovna má ve svém vlastnictví celkem patnáct různých vydání Malého Bobše. Zároveň je ale i trochu smutná, že už o tuto knihu není mezi čtenáři velký zájem. „Půjčí se tak třikrát za rok, děti dnes mají už jiné hrdiny,“ krčí rameny vedoucí knihovny.

Malý Bobeš ve filmu

Malý Bobeš se dočkal i filmového zpracování, a to v letech 1961 a 1962. První díl, pojednávající o Bobešově životě na venkově, se natáčel ve Slavkovicích, které leží v těsném sousedství románových Radobylic, alias Radňovic. Na návsi můžete i dnes spatřit rybník, kolem něhož se Bobeš procházel. A jen pár kroků od rybníku stojí statek hamižného rychtáře Libry, jehož fasáda se od doby natáčení prakticky nezměnila, jen vrata do dvora jsou jiná.

Snímek z filmu z roku 1962

A místní pamětníci na natáčení filmu dodnes vzpomínají. „Byla to pro nás tehdy velká událost. Natáčelo se přímo na návsi a v našich chalupách. To víte, že jsme na to byli řádně hrdí. Škoda jen, že se už nyní film moc nevysílá,“ říká paní Marie a vzpomíná na herce, kteří ve filmu hráli. „Byl tady pan Lukavský i paní Medřická, kteří byli už v té době hvězdami, ale chovali se naprosto skromně a nepovýšeně. Byli to moc fajn lidé a úžasní herci,“ dodává zasněně Marie. 

Filmový rybník Malého Bobše 

Rybník, okolo nějž se filmový Bobeš procházel, foto René Flášar

Za štěstím do města

Malý Bobeš opouští společně s rodiči na konci prvního filmu svoji rodnou vesnici a míří za štěstím do města. Románově jde o Žďár nad Sázavou, kde Josef Věromír Pleva prožil také část svého dětství, filmaři ale pro natáčení druhého dílu, Malý Bobeš ve městě, zvolili historické jádro Tábora. Fabrika, v níž tatínek Bobeše pracoval, se natáčela v prostorách bývalého pivovaru, kde je dnes luxusní hotel, stávka se pak odehrála na náměstí Mikuláše z Husi. Ve filmu si zahrála i řada uliček starého Tábora.

Radovan Lukavský ve filmu Malý Bobeš

Z oslavovaného spisovatele černou ovcí…

Pokud vás nyní napadá otázka, jaký byl další život Bobše, odpověď hledejte v životopise spisovatele Josefa Věromíra Plevy, jehož osud by sám o sobě vydal na další obsáhlý román. Málo se například ví, že se Pleva, ač sám komunista, v sedmdesátých letech zastával neprávem stíhaných katolických spisovatelů, za což byl perzekuován a musel žít v ústraní. Pleva zůstal vždy plachým člověkem a umělcem s touhou a vírou po spravedlivém světě.

Josef Věromír Pleva zemřel 7. září 1985 a společně s ním odešel obrazně do světa na druhém břehu i jeho nejslavnější hrdina Malý Bobeš. Místo svého věčného klidu nalezli na evangelickém hřbitově v Novém Městě na Moravě.

Místo posledního odpočinku J.V.Plevy 

Místo posledního odpočinku J.V.Plevy, foto René Flášar

Jak Josef Pleva přišel ke svému druhému jménu Věromír?

Odpověď na výše položenou otázku najdeme v jeho životopise: „V roce 1917 byl Pleva povolán na vojnu a hned po krátké době byl vyslán na italskou frontu. Po roce se pokusil dezertovat, ale byl zajat a znovu vrácen na frontu. Z válečných útrap jej vymanil až těžký zápal plic, díky němuž se mohl vrátit domů. Nejprve pracoval v Novém Městě na Moravě jako knihař, přičemž se současně věnoval samostudiu. Později započal studium učitelského ústavu v Čáslavi, které úspěšně dokončil v roce 1924. V době studií se také poprvé začal věnovat tvůrčí činnosti. V té době také ke svému jménu přidal jméno Věromír, které mělo symbolizovat Plevův odpor k válce…“

Vložil: René Flášar

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace