Bobří hráze nevypadají nic moc, ale jsou velmi, velmi užitečné

Foto: AOPK ČR

Popisek: Bobr, ilustrační foto

Sucho nás svírá čím dál víc a koryta potoků na mnoha místech zejí prázdnotou. Zatímco úřady vymýšlejí drahé projekty, v naší přírodě tvoří zázraky zvíře, které mnozí stále vidí jen jako škodnou. Bobři staví hráze, zadržují miliony litrů vody a dělají práci, za kterou by stát musel zaplatit nehorázné sumy.

Nehorázné vedro a spálená tráva nejsou jen vzpomínkou na pár horkých dní uprostřed léta. Letos nás totiž trápí chudá zima na sníh, pátý nejsušší březen a druhý nejsušší duben za více než šedesát let. Voda mizí z koryt před očima, rybníky vysychají a malé potůčky se mění v kamenité cesty bez kapky života. Přesně v takových chvílích se ukazuje, jak obrovskou cenu mají místa, kde se voda dokáže udržet. A právě tady nastupuje chlupatý inženýr, který nepotřebuje dotace, stavební povolení ani těžkou techniku.

Bobři prohlubují dno, čistí tůňky a hrabou kanály

Podívejme se třeba na Štěpánovický potok poblíž Jaroměřic nad Rokytnou, kde je tenhle rozdíl vidět na první pohled. Potok na mnoha úsecích úplně vyhasl a zůstalo jen suché kamení, ale o pouhých deset metrů dál se zelená vodní oáza. Právě tam totiž úřadují bobři, kteří neustále prohlubují dno, čistí tůňky a hrabou kanály, aby vodu udrželi. „Na fotografiích jsou dvě místa vzdálená přibližně deset metrů. Na jednom je potok úplně suchý, na druhém se díky práci bobrů stále drží voda. Lépe se jejich význam v krajině v období sucha snad ani ukázat nedá,“ popisuje situaci Jitka Uhlíková z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Zvířata to samozřejmě nedělají ze dobročinnosti pro lidi, bojují o vlastní krk. Voda je pro ně úkrytem před nebezpečím, chrání vchody do jejich nor a pomáhá jim zvládat šílené teploty. Jenže z jejich sobectví profituje celá příroda okolo. V místech, kde bobři zvednou hladinu, vznikají poslední útočiště pro žáby, vodní hmyz, ptáky a ostatní zvěř, která by jinak v uschlé krajině neměla šanci přežít. Kromě toho jejich hráze fungují jako přirozené čističky, které zachycují bahno a filtrují z vody nečistoty.

Štěpánovický potok díky bobrům zdravím jen kypí. Foto AOPK ČR

U jediné bobří hráze šetříme v průměru dva miliony

Výzkumníci z České zemědělské univerzity v Praze spárovali data a podívali se na tenhle fenomén očima čísel. Spočítali, kolik by stála lidská práce, těžká technika a odvoz hlíny, kdybychom chtěli stejné mokřady vybudovat sami. Výsledek je zarážející. Hodnota vody a uloženého uhlíku u jedné jediné bobří hráze vychází v průměru na dva miliony korun. Přesně tolik by musel stát vytáhnout z kapes daňových poplatníků, aby postavil něco podobného.

Krásným příkladem je příběh z CHKO Brdy pod Dolejším Padrťským rybníkem. Stát tam plánoval drahý projekt na obnovu mokřadů kolem říčky Klabavy, jenže než se úředníci rozhoupali, bobři je předběhli. Během pár let vybudovali kaskádu hrází, přehradili strouhu a vrátili vodu do původního koryta. „Bobři, kteří v Brdech vytvořili mokřad a ušetřili státu přibližně 30 milionů korun, nejsou jen kuriózním příběhem pro světová média. Výsledky výzkumů z Česka, Kanady i Velké Británie ukazují, že tam, kde mají bobři dostatek prostoru, pomáhají zadržovat vodu a vytvářet místa, která zůstávají živá i v období sucha,“ vysvětluje Jitka Uhlíková.

Celosvětová celebrita z Brd

Tento brdský stavitel se dokonce stal celosvětovou celebritou. Zpráva o tom, jak přechytračil úřední plány, obletěla planetu a švédská agentura TT ji dokonce zařadila mezi deset nejlepších světových událostí roku. Vedoucí správy CHKO Brdy Bohumil Fišer k tomu s úsměvem dodal: „Z našeho brdského bobra se stala malá, ale krásně optimistická hvězda světových médií.“ Na Padrťsku dnes žijí pravděpodobně dvě rodiny a jejich práce pomáhá mimo jiné vzácnému raku kamenáči nebo ropuchám.

Stejné zkušenosti hlásí i ze zahraničí. Ekoložky v kanadském parku Elk Island sledovaly bobří území dlouhých 54 let a zjistily, že přítomnost těchto hlodavců měla na vodu větší vliv než výkyvy teplot a dešťů. V extrémně suchém roce 2002 bylo díky nim v krajině o 61 procent více vody než v suchém roce 1950, kdy tam bobři ještě nežili. Farmáři k jejich rybníčkům dokonce vodili dobytek, protože nikde jinde už pastva ani voda nezbyla. A v anglickém Devonu zase zjistili, že bobří mokřady zadržují přes 24 milionů litrů vody, což odpovídá deseti olympijským bazénům, a při slejvácích dokážou srazit povodňovou vlnu o třetinu.

Bourání bobřích hrází je obrovská chyba

Ať už se na to díváme jakkoliv, bourání bobřích hrází ve volné přírodě je obrovská chyba. „Bobři samozřejmě sucho v celé republice nevyřeší. Ukazují nám ale, jak velký význam má každé místo, kde může voda zůstat, místo aby rychle odtekla. Tam, kde bobří mokřad nezpůsobuje závažné konflikty, odvádějí bobři práci, kterou bychom jinak museli složitě plánovat a platit. Pokud jim hráz zbouráme, můžeme tak ničit opatření v hodnotě milionů korun, které bobři vybudovali zadarmo — a které pak možná budeme z veřejných peněz znovu draze vytvářet,“ varuje Aleš Vorel z České zemědělské univerzity.

Nikdo netvrdí, že musíme bobry nechat řádit úplně všude bez hranic. Když začnou podkopávat silnice, hráze chovných rybníků nebo ničit soukromé pozemky, je potřeba zakročit a vzniklé škody řešit. Stát na to ostatně pamatujeme dotačními programy i proplácením škod. Jenže ve volné krajině bychom měli jejich pomocnou ruku přijmout s otevřenou náručí. „V krajině existuje mnoho míst, kde jejich činnost přináší výrazný užitek. Pokud jim ani tam nedáme prostor, nepřijdeme jen o bobry. Přijdeme také o vodu, mokřady a živá útočiště, která vytvářejí pro desítky dalších druhů – a o práci v hodnotě statisíců až milionů korun, kterou odvádějí bez projektů, dotací a stavebních strojů,“ uzavírá Jitka Uhlíková.

Vložil: Markéta Vančová