Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Fungování systému veřejné správy v ČR je dost depresivní záležitost, říká starosta Okříšek na Třebíčsku

08.12.2022
Fungování systému veřejné správy v ČR je dost depresivní záležitost, říká starosta Okříšek na Třebíčsku

Foto: Se svolením Zdeněk Ryšavý (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Starosta Zdeněk Ryšavý: vyvěšení kurdské vlajky na podporu Kurdů v Sýrii, čelících turecké agresi

ROZHOVORY NA OKRAJI Okříšky je městys, kde to žije! říká jejich starosta Zdeněk Ryšavý. Ten je dlouholetým lokálním i regionálním politikem v kraji Vysočina (*7. 11. 1965, Třebíč). Letos již počtvrté obhájil starostenský mandát. Patří k oblíbeným a úspěšným politikům, kteří neztratili důvěru ani po dlouholetém působení v politice, v níž se tak v praxi řadí ke zkušeným matadorům.

Zdeňku, první otázku bych s dovolením spojil s tvojí dobou před-politickou. Od které profese jsi vlastně přesídlil ke starostování a dal ji navždycky vale?

Tak u mě je to trochu problém oddělit, protože jsem do politiky vstoupil hned po revoluci, v březnu 1990, kdy jsem se stal členem ČSSD, a od roku 1994 jsem okříšským zastupitelem. Starostou jsem se stal v době, kdy jsem byl radním Kraje Vysočina, dva roky jsem vykonával obě funkce v souběhu a už bych to nechtěl zažít. Z vlastní zkušenosti nevěřím těm, kteří tvrdí, že bez problému zvládnou vykonávat více funkcí. Dlouhodobě to nejde, jedině na úkor kvality jedné či všech. Předtím jsem pracoval jako krajský tajemník sociální demokracie, což není funkce politická, ale především manažerská a člověk při ní získá zkušenosti ze širokého spektra oborů. Krajským tajemníkem jsem se stal na základě výběrového řízení v roce 2000, poté, co firma BOPO a.s. Třebíč (dříve ZGK s.p.), v níž jsem pracoval od roku 1984 jako zásobovač, později vedoucí zásobování, skončila v konkurzu. Takže to mám skoro jako Baťa, i ten se stal z obuvníka starostou v meziválečném Zlíně.

Starostou jsi již ve 4. volebním období. To je znak toho, že valná část vašich občanů je s tebou dlouhodobě spokojena a zatím netouží po změně. Co pokládáš za základ svého úspěchu a vůbec své silné stránky? Mám-li soudit z tvého facebookového profilu, pak se mi zdá, že k nim náleží mimo jiné schopnost komunikovat aktivně s druhými a být s nimi pravidelně v kontaktu…

Komunikace je pro politika zásadní, ať už probíhá z očí do očí nebo dnes hodně prostřednictvím sociálních sítí. Diskuze je základem demokracie, ovšem nemůže být nekonečná, jak to dnes mnohdy vidíme. Po výměně názorů a posouzení všech stanovisek je potřeba přijmout rozhodnutí a za tím si stát. I když je to někdy nepříjemné, protože nikdy se nedá zavděčit všem. Bohužel, v dnešní době, kdy jsou prakticky ob rok volby, většině vrcholových politiků chybí odvaha k důležitým rozhodnutím, a proto jako společnost přešlapujeme na místě. Myslím si, že u nás v Okříškách dokážeme určit zásadní problémy, najít a realizovat jejich řešení, přičemž máme odvahu přistupovat k nim i nestandartním způsobem. Zároveň ale nezapomínáme ani na drobnosti, které lidem znepříjemňují každodenní život, a přitom se dají jednoduše napravit. Je také důležité mluvit s lidmi na rovinu. Pravidelně pořádáme setkání s občany u skleničky vína a tam vždycky říkám: „Každý návrh nebo požadavek prověříme, něco se dá udělat hned zítra, něco bude složitější a chvíli to potrvá a něco bohužel z legislativních, technických či finančních důvodů udělat nepůjde.“

 

Beskydská sedmička - slovo nejde neexistuje

A je něco, co bys na sobě chtěl naopak jako politik či člověk zlepšit a víš, že se ti v tom zatím nedaří? Nebo jsi sám se sebou relativně spokojen?

Nikdo nejsme dokonalý a vždycky je co zlepšovat. Možná jsem až příliš diplomatický, když někdo přijde s požadavkem, z něhož kouká snaha „vydrbat“ s městysem, obohatit se na jeho úkor apod. Také se asi neumím úplně vcítit do potřeb lidí z jiné věkové nebo i sociální skupiny. Příkladem je požadavek z jednoho letošního setkání s občany, abychom umístili nové lavičky na veřejných prostranstvích. Důvodem bylo, že paní, která je starší a má problémy s chůzí, se potřebuje častěji zastavit, sednout si a odpočinout. Tohle nás nikoho nenapadlo, protože tuhle zkušenost z vlastního života nemáme. A jak mi nedávno řekl jeden kolega zastupitel, měl bych být víc optimistický při svých vystoupeních nebo v článcích, prý z nich vyzařuje únava. No je to tak, musím říct, že fungování systému veřejné správy v České republice je dost depresivní záležitost, která na člověku zanechává stopy. Ale za to občané nemohou, takže se budu snažit o veselejší prezentaci.

Okříšky na Vysočině nejsou zrovna nejznámější lokalitou v republice. Jaká je vlastně jejich historie a čím v minulosti vynikaly?

Nejstarší písemná zmínka o Okříškách je z roku 1371, z testamentu moravského markraběte Jana Jindřicha, bratra Karla IV. Ale archeologické nálezy z loňského roku, kdy se stavěl teplovod z bioplynové stanice na zámek, obsahují úlomky středověké keramiky z přelomu 12. a 13. století, tzn. zhruba z doby o 200 let starší. Zásadní význam pro rozvoj Okříšek měla výstavba železnice, Severozápadní dráhy z Vídně přes Znojmo na Kolín v roce 1871, a na ní navazující Transvensální dráhy z Božího požehnání (dnešní Zastávky u Brna) do Okříšek v roce 1886. Vznik významné železniční křižovatky znamenal příchod průmyslu, služeb, rychlý růst obyvatelstva, takže Okříšky se změnily z nevelké vesničky v největší obec okresu Třebíč, dnes mající přes dva tisíce obyvatel. Železniční kolo proto dominuje i znaku městyse. Když jsem ho v roce 2002 přebíral z rukou předsedy sněmovny Václava Klause, zmínil, že s Okříškami si spojuje dráhu a hokej. Ten se u nás hrál na vysoké úrovni v meziválečném období i po druhé světové válce až do šedesátých let, potom již bohužel nemohli naši hokejisté konkurovat týmům z měst s krytými stadiony. Ale třeba v roce 1942 hrály Okříšky s Pardubicemi o postup do první ligy, v roce 1947 skončili dorostenci třetí v sokolském mistrovství republiky.

 

Ekologické kelímky na obecní akce: Okříšky - městys, kde to žije

Co mohou u vás případní návštěvníci objevit zajímavého ve sféře památek nebo kulturních akcí, které stojí za návštěvu?

Památek u nás moc není, vlastně jen dvě – kostel Jména Panny Marie a zámek, na němž dnes sídlí úřad městyse. Ten se ale může pochlubit jednou zajímavostí, kterou jsou renesanční sgrafita mořských panen. To je podle odborníků zcela unikátní motiv, na žádném jiném zámku ani hradu na Moravě se nenachází. Svědčí o tom, že tehdejší majitelé museli být celkem významní a movití, když si mohli dovolit zedníky a snad i architekta z Itálie, pro kterou je to naopak motiv typický. Kulturních a společenských akcí se u nás koná hodně, nadarmo nemáme slogan: Okříšky – městys, kde to žije! Některé organizuje komise společenského života, další místní spolky. V příštím roce opět po covidovém období proběhne plesová sezóna včetně sokolských šibřinek, zájemce mohu pozvat na Den pro ženy, Slavnosti vína a folklóru, Čarodějnice na hřišti, Letní filmový festival, Den pro Okříšky, Peklo na zámku. Snažíme se obnovovat tradiční akce jako je masopust, stavění máje, letos poprvé zkoušíme průvod krampusů (čertů), doufám, že to bude začátek nové tradice. Hodně se u nás daří sportu – fotbalu, florbalu, hokejbalu, atletice, tenisu, ale třeba i boxu či badmintonu. Největší akci pořádá Sportovní klub – každoročního Memoriálu Štěpána Maruše se účastní přípravky pražských „S“, Plzně, Baníku, Zbrojovky a také zahraniční týmy, už u nás hráli mladí Slováci, Poláci a naposled i Rakušané.

 

Brigáda na stavbě kulturního domu 

Patříš se svou rodinou k okříšským starousedlíkům a tví předci byli dlouhodobě spojeni s tímto místem, nebo vás sem nově zavály okolnosti?

Moji rodiče pocházeli ze sousedních Petrovic a u sebe si nejsem jistý. Asi se divíš, jak to? Narodil jsem se v části Nové Petrovice, která se administrativně připojila k Okříškám, ovšem ani z archivních dokumentů není úplně zřejmé, jestli v roce 1961 nebo 1968… No a já jsem narozený v roce 1965 (úsměv). Moje žena potom pochází z další sousední obce, z Heraltic. Podobně to má velká část Okříšáků, že zde žijí v třetí, čtvrté generaci. Starobylých rodů, na rozdíl od mnoha menších obcí, mnoho nemáme. I proto se snažíme jako samospráva budovat zdravý patriotismus, vztah k Okříškám, který někdy trochu chybí.

Když se ohlédneš do minulých volebních období, co klíčového se ti a tvým kolegům podařilo ve městě prosadit a vybudovat, a co zásadního plánuješ do nového volebního období?

S Milošem Zemanem už se dnes shodnu jen v málo věcech, v jedné ale ano – v tom, že stejně jako on považuji za nejdůležitější budovu v městysi školu, respektive školy dvě, mateřskou a základní. Obě jsme kompletně zateplili, ke školce loni přistavěli dvě nové třídy, ve škole zrekonstruovali sociální zázemí, modernizujeme průběžně odborné učebny, aktuálně družiny a polytechnické třídy, škola je kompletně bezbariérová. Důležitá je pro nás bezpečnost občanů, proto jsme dobudovali chodníky okolo krajských komunikací v okrajových částech Okříšek, další postupně upravujeme a doplňujeme přechody pro chodce, na tom u školy jsme letos nainstalovali semafor, budujeme zpomalovací a bezpečnostní prvky na komunikacích. Postavili jsme novou hasičskou zbrojnici v parametrech profesionální stanice a zásahovou jednotku vybavili zbrusu novou cisternou Tatra, dopravním vozidlem a také vyprošťovacím zařízením, protože vyjíždí i k dopravním nehodám.

Velmi zdařilá byla rekonstrukce kulturního domu, z něhož vznikl moderní, účelně řešený objekt s nadčasovou architekturou. A na co jsme obzvláště hrdí, že jsme investici v hodnotě 20 milionů zvládli bez dotací a částečně i brigádnicky, což v dnešní době není běžné. Bývalý úřad městyse jsme přestavěli na sedm startovacích bytů pro mladé rodiny, ve zdravotním středisku jsme vybudovali novou ordinaci, a i díky tomu máme novou dětskou lékařku, což je dnes takřka zázrak. Sportovcům slouží víceúčelové Oranžové hřiště a nedávno rekonstruovaný sportovní areál, který jsme odkoupili od Sokola a tak zachránili. Z bývalé spořitelny, která u nás pobočku zrušila, jsme udělali moderní knihovnu, vzniklo několik nových parkovišť. Hodně investujeme i v životním prostředí. V letech 2020-21 jsme modernizovali a intenzifikovali čistírnu odpadních vod, celou kanalizaci postupně rekonstruujeme na oddílnou, revitalizací prošla velká část zeleně v městysi, moderní podobu dostala všechna kontejnerová stání, na zpracování bioodpadu slouží komunitní kompostárna. Ale ani tak není zdaleka hotovo, takže i pro toto volební období máme velké plány.

 

Tanec s manželkou Radkou na jejích padesátinách 

Jaké?

Chceme modernizovat další učebny ve škole, začali jsme budovat vlastní optickou síť, veřejné osvětlení budeme rekonstruovat na biodynamické – úspornější a k životnímu prostředí přívětivější. Připravené projekty máme na rekonstrukce dalších ulic, komunikací i chodníků, pro mládež hledáme vhodné místo na plochu pro skateboardy, koloběžky a inline brusle. Připravujeme se také na klimatickou změnu, takže plánujeme revitalizaci betonových požárních nádrží do přírodě bližší podoby, instalaci vodních prvků v centru, další výsadbu zeleně, výměny zpevněných povrchů za propustné. Rádi bychom realizovali komplexní pozemkové úpravy, což není vůbec jednoduché, protože musíme získat souhlas 50 % vlastníků pozemků. Velkou výzvou je výstavba vlastních energetických zdrojů a také bydlení. Městys bohužel nemá pozemky, které by mohl zasíťovat na stavební místa, proto se chceme zaměřit na možnosti výstavby bytových domů.

Je naopak něco, v čem se vám jako městu dlouhodobě nedaří nebo neskončilo podle původních představ?

Tři věci. První je nové dopravní řešení, které by vyvedlo z městyse těžkou nákladní dopravu, protože ta v posledních letech výrazně vzrostla na stovky kamionů denně. První návrh obchvatu Okříšek byl už v územním plánu z roku 1949, ale reálně se začalo něco dít až po našem tlaku na Kraj Vysočina. Samotný obchvat už má územní rozhodnutí a realizace dostává konkrétní obrysy. Hodně tomu pomohlo rozhodnutí o dostavbě JE Dukovany, protože po silnici II/405 se počítá s dopravou velkých technologických komponent. Ale obchvat sám nestačí, neméně důležitá je přeložka silnice do průmyslové zóny Přibyslavice-Nová Ves a tady je situace horší. Proti první a druhé variantě se postavili některé sousední obce, proti třetí i část našich vlastních občanů. Samozřejmě žádný návrh není ideální, každý má i některá negativa, ale všechny jsou podle mého názoru lepší než stovky kamionů projíždějících centrem městyse před okny rodinných domů. Bohužel, solidarita mezi obcemi i mezi spoluobčany se vytratila. A to samé konstatování vlastně platí i o druhém bodu, což jsou již zmíněné stavební pozemky. U nás je obrovský zájem stavět, ale městys vhodné pozemky nemá a soukromí vlastníci zase odmítají prodat za rozumnou cenu. Je to škoda, takhle nám z Okříšek odcházejí mladí, vzdělaní a šikovní lidé. Poslední věc, která dlouhodobě není podle mých představ, je dotační systém v Česku. Je složitý, byrokratický, neodpovídá potřebám měst a obcí. Svými podmínkami nás často nutí dělat věci, které nepotřebujeme, abychom mohli udělat ty potřebné, prodražuje zakázky, protože když je dotace, nabídky letí s cenami nahoru, kontrolní orgány se zabývají mnohdy naprostými prkotinami, nad nimiž zůstává rozum stát. To by bylo vyprávění na celou knihu. Přitom by šlo jednoduše dotační prostředky dát do rozpočtového určení daní, stejným způsobem poměrně rozdělit a říct: „Tady máte na rok 10 milionů, k tomu dáte 30 nebo 50 % vlastních peněz a můžete je použít pouze na výstavbu nebo rekonstrukce např. v oblasti školství, komunikací, životního prostředí, sociálních služeb, tak jak budou nastavené priority státu. Na konci roku jednoduchá kontrola, pokud jsi použil špatně, vrátíš, pokud správně, O.K. a jedeme dál“. Ušetřily by se finance, lidé na ministerstvech a dotačních agenturách, čas, nervy, všichni by byli spokojení. Ale proč to dělat jednoduše, když to jde složitě …

Starosta určitě není solitér. Jmenoval bys některé kolegy z místní politiky, kteří podle tebe hodně udělali pro městys, případně i některé aktivisty, kteří se angažují spolkově, ale ne přímo v místní politice?

Strašně moc si vážím si každého, kdo něco dělá pro ostatní, protože takových lidí je bohužel stále méně. Samozřejmě nemohu jmenovat všechny, ale určitě zmíním svého předchůdce ing. Josefa Kulu, který starostoval dvacet let a je za ním také spousta práce. Dále Ladislava Příhodu, který mi osm let dělal místostarostu, podílel se na mnoha investicích, vymyslel a organizoval řadu kulturních akcí. Letos ale nebyl zastupiteli znovu zvolen, což považuji za velkou škodu, bohužel už i na naší úrovni se politikaří. Velkou pomoc dostáváme od hasičů, jmenoval bych starostu ing. Michala Procházku a velitele zásahové jednotky Rostislava Bachera. Za další aktivní spolky starostu Sokola Radka Lukeše, předsedu Sportovního klubu Mgr. Václava Vodu, předsedu Pionýra Michala Nejedlého. Většina jmenovaných je nebo byla zároveň členy zastupitelstva. Za sebe musím říct, že i při sestavování kandidátky do voleb vždy oslovuji především členy spolků, protože vím, že kdo je aktivní ve spolkovém životě, bude i v zastupitelstvu a naopak. A ještě zopakuji to, co zaznělo na začátku, velké poděkování patří každému aktivnímu Okříšákovi, který vidí dál než za vlastní plot!

 

Porovnání: stavební povolení z roku 1883 a dnes

Jak se Okříšek v letošním roce dotkla otázka uprchlíků z Ukrajiny?

V naší základní škole pracuje jedna paní učitelka z Ukrajiny, takže hned na začátku agrese jsme zorganizovali spolu se školou velkou sbírku a poslali na Ukrajinu dvě dodávky jídla, oblečení a také elektrocentrály. V domě s pečovatelskou službou jsme poskytli ubytování jedné rodině a dvěma seniorkám, dalších několik rodin bydlí v soukromých objektech. Do života městyse tato krize nějaký zásadní dopad neměla, pokud tedy nepočítáme dopady s růstem energií a cen obecně.

Jak vidíš osobně současnou válku Ruska s Ukrajinou? Dalo se jí předejít? A dá se odhadovat její konec? Pokládáš možný jaderný konflikt za pravděpodobný a máš z něj obavy? A občané v Okříškách?

Jestli se dalo válce předejít? Teoreticky ano, ale prakticky asi ne. Putinovské Rusko se vydalo cestou obnovy impéria a rádo by se vrátilo do hranic bývalého Sovětského svazu či carského Ruska. Bohužel tím trpěli a trpí prostí lidé na obou stranách – v Čečensku, v Gruzii, Moldávii, na Ukrajině, ale i v samotném Rusku, kde oplakávají matky tisíce mrtvých mužů v nesmyslných konfliktech. Přes aktuální úspěchy ukrajinské armády si myslím, že nakonec Rusku zůstane Krym a získá Doněckou a Luhanskou oblast, což by mohl být výsledek, který Putinovi zachová tvář před domácím publikem a umožní uzavřít mír. V eskalaci do jaderného konfliktu nevěřím, to by větší bratr Si Ťin-pching nedovolil, není to v zájmu Číny.  V téhle souvislosti jedna myšlenka. Nedávno jsem viděl v televizi film Třináct dní o karibské krizi. Tehdejší politici na obou stranách byli čtyřicátníci, padesátníci, maximálně šedesátníci, lidé na vrcholu sil. Když vidím, že dnes bojují v Americe o prezidentskou funkci dva osmdesátníci, v Rusku vládne člověk po sedmdesátce, stejně v Číně, kde navíc Si Ťin-pching porušil zásady stanovené Teng Siao-pchingem, tak při vší úctě k lidem vyššího věku, je něco špatně. A ohrožuje to celý svět.

Jsi dlouhodobě věrný značce ČSSD, a to i v době, kdy je mimo parlamentní sněmovnu a patří aktuálně k politickým trpaslíkům. Leckteří jiní politici ji z různých důvodů opustili a zlomili nad ní hůl. Co v minulosti dělala špatně, nebo dělá doposud, dle tvého hlediska, s ohledem na to, že se jí nedařilo a nedaří? A co jí může zvednout zpět na výsluní?

Tak já jsem zažil v ČSSD éru na začátku devadesátých let, kdy nebyla v parlamentu, takže se z toho nehroutím ani teď, věřím, že se tam zase vrátíme. Ovšem nebude to jednoduché. Já jsem tvrdil už někdy před 10 - 12 lety, že sociální demokracie se stala obětí vlastního úspěchu. Naprostou většinu požadavků, které měla při svém vzniku, splnila: rovné hlasovací právo, osmihodinovou pracovní dobu, zákaz dětské práce, rovnoprávnost žen, spravedlivý sociální systém, bezplatné školství či zdravotní péči atd. To neplatí jen pro Česko, ale celosvětově. A nová témata nenašla. Vlastně našla, genderovou nebo LGBT problematiku, ale to jsou věci, které trápí jen pár procent obyvatel. Samozřejmě, je potřeba je řešit, ale nelze na nich stavět program všelidové strany, jakou sociální demokracie má být. Musíme mluvit o problémech, které trápí většinu lidí a nabízet reálná řešení, přitom ale nesklouzávat do populismu. Musíme být stranou solidární, ale zároveň zodpovědnou. Je pravda, že v dnešní době přehnaného individualismu to nebude cesta jednoduchá.

Jak vnímáš prezidentské volby, jako sociální demokrat i jako Zdeněk Ryšavý? Máme z čeho vybírat a kdo je tvůj osobní favorit? A není tu stále prostor pro dalšího silného kandidáta?

Přiznám se, že prezidentské volby nějak moc neprožívám, politická síla prezidenta v našem systému je malá, pokud se jej tedy nesnaží obcházet. Paradoxní pro mě je, že je při nich většinou vyšší voličská účast než při volbách komunálních, což je smutné. Z hlediska programu, politické orientace bych nejvíc fandil Josefu Středulovi, ale mám obavu, že při podobném elektorátu nemá proti Babišovi šanci. Naopak jako člověka, který by mohl spojovat voliče nalevo i napravo i napříč generacemi vidím Danuši Nerudovou, takže ta nejspíš dostane můj hlas. Navíc žena na Hradě by byla příjemnou změnou po posledních dvou prezidentech.

 

Pokřtění nové zásahové Tatry sektem

Jak se osobně stavíš k LGBT požadavkům, a zvláště manželství pro stejnopohlavní páry? Okříšky jsou součástí Moravy a o té se obecně traduje, že je na rozdíl od Čech o něco konzervativnější…

V podstatě pozitivně – s jednou výjimkou a tou je to zmíněné manželství pro stejnopohlavní páry, v tom jsem konzerva. Přeji gayům a lesbičkám stejná práva a povinnosti jako mají manželé, jsem pro to rozšířit o ně registrované partnerství, klidně to i přejmenovat nějak méně úředně, ale manželství ne. To je pro mě svazek muže a ženy, a tak by to mělo zůstat.

Bratislavou nedávno otřásla vražda z nenávisti v klubu Tepláreň. Hrozí něco takového potenciálně i v Česku, nebo je tu na rozdíl od Slovenska poněkud jiná mentalita i míra celkové tolerance?

Považuji v tomto naši společnost za hodně liberální. Určitě jsme výrazně tolerantnější než naši východní sousedé, kde má silné slovo katolická církev. Takže si myslím, že podobné útoky u nás nehrozí.

Ze Západu k nám občas přicházejí zprávy o různých progresivistických výstřelcích, kterou různou měrou občas pronikají i k nám. Mnoho lidí si je obecně spojuje s levicí. Může i to být jedním z důvodů její nepopularity u nás? Sám občas některé kritizuješ nebo si z nich veřejně děláš legraci…

Jak jsem uvedl výše, nemám problém s gayi a lesbičkami, stejně jako s transgender komunitou, věřím, že to musí být psychicky hrozné žít v jiném těle. Ale nelíbí se mi třeba snaha, aby trans ženy soutěžily ve sportu se skutečnými ženami. Přes všechny hormonální léčby atd. zůstává stavba těla, svalů mužská a ve sportech jako cyklistika, plavání, nemluvě už vůbec třeba o vzpírání, mají nepopíratelnou výhodu a je to proti fair play. Co ale vůbec neberu, je těch 36 nebo 57 pohlaví, které prý dnes sexuologové definují. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale jsem přesvědčený, že si tímhle jen někteří lidé kompenzují životní neúspěchy, psychické problémy nebo se snaží mediálně zaujmout, hlavně na sociálních sítích. Nemusíte se mnou souhlasit, ale já to tak vidím. No a potom tu máme ty někdy až směšné výstřelky jako jsou společné toalety, rodič 1 a rodič 2 místo mámy a táty a těhotný člověk místo těhotné ženy nebo když Annu Boleynovou hraje v historickém filmu černošská herečka. Ale některé by mohly být i nebezpečné, třeba vyřazování či dokonce pálení knih – pohádek o Popelce nebo Sněhurce, protože jsou údajně sexistické, Tintinových dobrodružství kvůli rasismu (prostě vznikaly v době, kdy ještě existovaly kolonie) a Asterixe v Americe, že si dělá legraci z Indiánů (stejně si ale dělá legraci i z Římanů a Galů). To už mi připomíná 451 stupňů Fahrenheita a v takové společnosti bychom asi nechtěli žít. A dělat si z těchhle excesů legraci je možná účinnější, než proti nim seriózně protestovat a dávat jim tak větší legitimitu.

Přiznám se, že osobně stejnopohlavní manželství podporuji, i když výstřelky progresivismu vidím hodně podobně jako ty. Nejen na politiku, ale i publicistiku mají někdy zásadní dopad. Jenom mě tak napadá, proč namísto mediálních přestřelek mezi politiky, aktivisty, novináři etc. se u nás více neužívá referendum? Ať si otázky jako stejnopohlavní manželství nebo třeba legalizaci marihuany rozhodnou sami voliči! Hodně se mluvilo v minulosti o referendech, i v ČSSD, ale kde nic tu nic… Není to chyba?

Přiznám se, že k referendům na celostátní úrovni jsem poměrně skeptický. Samozřejmě uznávám, že je to nejvíce demokratický způsob rozhodování, ale je potřeba také říct, že opravdu dobře funguje pouze ve Švýcarsku, kde má tradici několika staletí. Lidé se tam o politiku zajímají, ta témata, názory pro a proti si nastudují a potom se rozhodnou. Mám obavu, že u nás, kde většina lidí politiku nesleduje, by nám chybělo opravdu zodpovědné rozhodování. Vidím to i v obci, kde se snažíme o maximální informovanost – vše dáváme na web, na Facebook, na kabelovou televizi, do zpravodaje – a stejně pak slyším dotazy, z nichž je vidět, že o tom ti lidé nevědí vůbec nic. A zrovna tohle jsou témata, kde si myslím, že by se většina lidí rozhodovala spíše pocitově než rozumově. Takže referendum v principu ano, ale spíš na komunální úrovni, na té celostátní na něj podle mě ještě nejsme dost dospělí.

 

Výstava k historii železnice

Jakou roli by měla v politice hrát podle tvého názoru zelená agenda? Je za pět minut dvanáct na některé změny, anebo lidstvo příliš chvátá a některá ekologická opatření jsou předčasná a společnost se jimi aktuálně spíše střílí do vlastní nohy?

Samozřejmě důležitou. Já jsem ekologicky založený člověk, byl jsem čtyři roky krajským radní pro životní prostředí, a i v Okříškách se snažíme realizovat hodně ekologických projektů. Ale jako v každé jiné oblasti musí být i v životním prostředí politika realistická, a ne ideologická. Třeba to, že v dnešní době drahých a nedostatkových energií stále vážně uvažujeme o nahrazení klasických aut se spalovacími motory elektromobily v horizontu deseti až dvaceti let, považuji za neuvěřitelné. Vypadá to, že evropští úředníci žijí buď na cizí planetě, nebo v jiné realitě. Takže se opravdu střílíme do vlastní nohy, ovšem ne celé lidstvo, ale jen my v Evropě, která produkuje pouze cca 10 – 15 % škodlivých emisí. Čili z globálního pohledu naše opatření v podstatě nic neřeší, ale naši ekonomiku spolehlivě ničí. A to je právě důsledek převahy ideologického přístupu nad realistickým.

A jak prožíváte v Okříškách současnou krizi stran drahé elektřiny a možného nedostatku ropy a plynu, který nám může hrozit kvůli napjatým vztahům s Ruskem? Není teď bojovým úkolem mnoha starostů, a důležitějším než jiné, řešit stavby a budování nějakých lokálních tepláren? A lze jít touto cestou i bez případné finanční podpory státu a krajů?

My máme naštěstí zafixované ceny energií do konce příštího roku, prakticky všechny obecní budovy jsou zateplené, navíc areál zámku s úřadem a dvěma domy s pečovatelskou službou od letoška vytápíme odpadním teplem z bioplynové stanice zemědělského družstva. Takže to nejhorší snad zvládneme bez velkých ztrát, nicméně do budoucna bude energetika velké téma. Pracujeme na projektech instalace fotovoltaických panelů na obecních střechách, hodně zajímavá se mi jeví komunální energetika, která by měla dostat legislativní rámec. Dotační podpora by samozřejmě byla dobrá, ovšem na Západě jdou často i cestou energetických družstev se zapojením občanů. Otázkou je, zda by se tohle podařilo i u nás. Při této příležitosti se vrátím ke své práci radního pro životní prostředí. Tehdy jsme rozjeli projekt ISNOV (Integrovaný systém nakládání s odpady Kraje Vysočina), jedním z jeho cílů bylo vybudování ZEVO (zařízení na energetické využití odpadů), které by vyřešilo likvidaci komunálních odpadů po zákazu skládkování, a navíc by nabídlo levný zdroj energie. Ovšem ZEVO, lidově spalovna, to je červený hadr pro některé „ekology“, začaly protesty a po více než deseti letech projekt v podstatě spí. A já závidím třeba Plzeňákům chotíkovské ZEVO nebo Polákům, kteří jich s evropskou podporou už 6 postavili a dalších 6 staví. U nás nám MŽP celou dobu tvrdí, že není možná podpora z evropských dotací. A podle odpovědi od již bývalé paní ministryně na můj dotaz se zřejmě ani s energetickou krizí politika ministerstva v této oblasti nezmění. Ach ta ideologie…

Jak se ti daří slučovat rodinu s politikou? Toleruje ti rodina politické angažmá a máš od ní v dané věci podporu? Nebo občas slýcháš, že bys mohl mít víc klidu a pohody v jiné profesi a mohl by sis dát od politiky klidně pohov…

V podstatě je to přesně tak jako v tvé otázce. Podporu rodiny, především mé ženy Radky, samozřejmě mám, bez ní by tahle práce dělat nešla. Ale občas to zazní, že nemám tolik pracovat doma, že mám víc odpočívat a že kdybych dělal něco jiného, měl bych klid. Má pravdu, žena moje zlatá, klid bych měl určitě všude větší, ale když mě to prostě pořád i po těch letech baví.

 

Beskydská sedmička - na trati

Zbývá ti při politice čas také na koníčky? A pokud ano, kterým z nich se rád věnuješ?

Zbývá ho méně, než bych si přál, ale nějaký ano. K mým koníčkům patří především sport, cyklistika a běhání. I když na trénink není moc času, zvládli jsme v posledních letech s kamarády dvě zahraniční cesty na kolech. Jedna vedla přes území šesti států do naší italské družební obce San Pier d´Isonzo a měřila 850 kilometrů, loni jsme jeli na Bled, což bylo 530 kilometrů. Taky jsem se nechal vyhecovat na Beskydskou sedmičku, dvakrát jsem jí zvládl, ale letos se projevil nedostatek tréninků a na 70. kilometru jsem vzdal. Možná také trošku chyběla motivace, která ovšem tím pádem vznikla pro rok příští. Dalšími koníčky jsou četba (sci-fi, fantasy, romány D. Browna či J. Rollinse), rocková hudba (zrovna minulý týden jsme si udělali radost lístky na koncert Scorpions příští rok v Brně) a filatelie. Ovšem zoubkované poklady v poslední době zanedbávám snad nejvíce, což mě mrzí, snad na ně bude čas v důchodu.

Blíží se Vánoce a nový rok 2023. Co bys do nového roku popřál čtenářům Krajských listů i našim občanům obecně?

Samozřejmě zdraví, štěstí, rodinnou pohodu, tak jak se to tradičně přeje. Určitě přidám dostatek energií za přijatelnou cenu, snížení inflace, jisté zaměstnání. Ale hlavně popřeji nám všem návrat zdravého rozumu, slušnosti a solidarity do naší společnosti. Protože pouze se zdravým rozumem se dají vyřešit všechny problémy a jen se slušností a solidaritou zvládneme dopady této hluboké krize. Stále totiž platí slova Tomáše Bati ze třicátých let: „Tato krize není krizí ekonomickou, ale krizí mravní.“ 

Děkuji za rozhovor.

 

Vložil: Radovan Lovčí