Žhavá kauza Babice: Vrazi, nebo hrdinové? Každý zločinec před Listopadem je předem ospravedlněn, zlobí se exposlanec

Foto: ČT

Popisek: Snímek z dokumentu Mlynáři z Babic

Komunistický zastupitel Jiří Valenta z Plzeňského kraje se pro ParlamentníListy.cz ohradil proti dokumentu České televize Mlynáři od Babic, který se podle něj tendenčně zabýval případem vraždy tří komunistických funkcionářů. Jeho názor vyvolal bouřlivé ohlasy čtenářů.

Jiří Valenta působí jako zastupitel v Plzeňském kraji za KSČM a v Rokycanech se vloni ucházel o senátorský mandát. Podařilo se mu postoupit do druhého kola. Vzděláním politolog a kulturní antropolog se v sobotu pro ParlamentníListy.cz rozohnil nad dokumentem České televize, prezentujícím skupinu vrahů z padesátých let jako hrdinné odbojáře, a dokonce oběti.

„Česká televize opět prokázala, jak je jí, čím dále, tím více, vlastní způsob manipulace s veřejným míněním,“ uvedl Valenta pro ParlamentníListy.cz. „Opětovně jsem nabyl dojmu, že vlastně každý zločin spáchaný před 'vítězným listopadem' na komunistech či jejich sympatizantech je v podstatě dopředu ospravedlněn,“ popsal svou dlouhodobější zkušenost se sledováním veřejnoprávní televize. „Na to jsem si již v dnešním pojímání 'reality' snad i částečně zvykl, ale dělat systematicky z vrahů či jejich pomocníků oběti, je již na mé chápání světa opravdu trochu moc,“ vzkázal zastupitel tvůrci dokumentu Luďku Navarovi.

Pravicový výklad dějin, říká Valenta

Podle něj je to typická ukázka současného pravicového výkladu dějin, aniž by se k němu mohl jakkoliv vyjádřit zástupce jiného názorového proudu. Tuto taktiku podle Valenty Česká televize použila již v případě zpravodajství o skupině bratrů Mašínových a nyní ji pro velký úspěch opakuje.

V případě „Mlynářů od Babic“ si ale podle něj tvůrci naběhli, protože tento případ je mediálně zcela nevhodný. Oslavovaní hrdinové jsou totiž osoby, „které se v červenci 1951 přímo, či nepřímo, méně, či více, podílely na obyčejné a sprosté vraždě tří lidí,“ jak poznamenává Valenta. Motivem bylo pouze to, že jejich oběti byly členy KSČ. „Pro občany, kterým se příčí násilí jakkoliv motivované, však bude tato připomínka morálně stejně hodnotná, asi jako sochy Stepana Bandery ve Lvově a Ternopolu pro většinu Ukrajinců,“ odhaduje zastupitel.

Proto si podle něj museli tvůrci pomoct bláznivou konspirační teorií, podle které celý incident vyprovokoval jeden ze zabitých komunistů. 

Na církev a kapitalismus nemá ve zmařených životech nikdo

Po zveřejnění se rozproudila čilá debata v diskusi pod textem i na profilu, který si zastupitel Valenta na serveru ParlamentníListy.cz zřídil. „Chci vyjádřit svou úctu a poděkování za vaši mravenčí práci. Kéž by bylo podobných nebojácných lidí ve Vaší straně více,“ napsal zastupiteli jeden ze čtenářů.

Podle jiné ze čtenářek je důvodem podobných dokumentů snaha těch, kteří nemají čisté svědomí, odvést pozornost od problémů, které dnes lidi trápí. České televizi čtenářka vzkázala, že ji stejně nepřesvědčí, a přidala životní moudro „všeho do času“. „Určitě se ještě těším na lepší časy a bude snad konec lhaní jak v České televizi, tak ve všech médiích a konec překroucených dějin,“ věří.

Jiní pisatelé naopak Valentovi spílali a v jejich příspěvcích se mohl zastupitel dočíst, že patří ke zločinecké organizaci komunistů. Na to Valenta čtenáře upozornil, že v KSČ nikdy nebyl a do KSČM vstoupil až v roce 2004. „Přesto si myslím, že nenavazovat na mnoho dobrých věcí z doby reálného socialismu by byla obrovská škoda. A je dobře, že stále více lidí si v tomto státě myslí totéž,“ vzkázal stěžovateli.

Několik z těchto dotazů začínalo oslovením „soudruhu“. Jeden z tazatelů se nechápavě tázal, jak může o morálce kázat člověk, který se hlásí k organizaci, mající na svědomí mnoho zmařených životů. K tomu Valenta poznamenal, že neví o žádném zmařeném životě vinou KSČM nejen od jeho vstupu, ale už od vzniku strany v roce 1990. Zato však zná stovky případů životů zničených „polistopadově“.

„Pravdou zůstává, že na církev a kapitalismus nikdy žádná politická strana v celé novodobé historii planety ani náznakem v těch „zmařených životech“, jak uvádíte, nedosáhla,“ uzavřel zastupitel KSČM debatu o zločinech proti lidskosti.

ČT o pořadu Mlynáři od Babic píše:

Další fakta a svědectví o nikdy neobjasněné vraždě v babické škole (2009). Vlna násilných represí změnila v padesátých letech životy stovek rodin na Třebíčsku.

Represálie, které rozpoutal komunistický režim v okolí Babic na Třebíčsku na začátku padesátých let, jsou považovány za jedny z největších od dob heydrichiády. Svým rozsahem byly opravdu mimořádné: více než sto odsouzených, z toho jedenáct k trestu smrti. Čtyři odsouzení zahynuli během věznění. Rodiny soukromých zemědělců byly deportovány a musely opustit své domovy, jejich statky a usedlosti byly zabaveny a rozkradeny.

Dokument natočilo Centrum publicistiky a dokumentu Televizního studia Ostrava podle stejnojmenné knihy autorů Luďka Navary a Miroslava Kasáčka, na základě výpovědí pamětníků a za využití dosud nepublikovaných archivních materiálů. Autoři publikace se rovněž podíleli na scénáři. Dramaturgem je Josef Albrecht a režii měl Marcel Petrov.

Vše začalo 2. července 1951, kdy zazněla střelba v budově babické školy. Čtyřčlenná skupina vedená údajným americkým agentem Ladislavem Malým zaútočila v babické škole na schůzi národního výboru. Zůstali po ní tři mrtví. Dodnes není zcela jasné, kdo a na koho střílel, protože událost nebyla řádně vyšetřena. Střelba v babické škole se stala záminkou pro akce komunistické tajné policie, které měly za úkol likvidovat na režimu nezávislé skupiny obyvatel: věřící, soukromé zemědělce, živnostníky. I z dalšího důvodu není náhodné, že represálie zasáhly především tuto oblast – už za Druhé světové války zde existoval ozbrojený odboj proti nacistické okupaci. Opakování podobné rezistence komunistický režim nemohl připustit.

Jedním z těch, kteří dostali trest smrti, byl Jaroslav Melkus, který se samotnými Babicemi neměl nic společného. Rodina Melkusových ale měla mlýn u Lukova a pozemky v okolí. První záznamy o mlýnu pocházejí z konce 17. století. K největšímu rozmachu hospodářství došlo za posledního mlynáře Aloise Melkuse. V roce 1950 je však mlýn zkonfiskován komunistickým režimem. Mlynáře Aloise čeká vězení, jeho staršího bratra Jaroslava provaz. Represálie odnesou všichni. „Rodinná bilance“ vypadala následovně: Za mřížemi se ocitl mlynář Alois, jeho bratr byl popraven a jeho manželka Božena Melkusová byla rovněž odsouzena. Za to, že neudala svého muže, dostala trest čtyři a půl roku vězení. Konfiskován byl veškerý majetek...

V říjnu 2008 vyšla v nakladatelství Host kniha Mlynáři od Babic Luďka Navary a Miroslava Kasáčka. Nejen tato publikace, ale i patnáctiminutový krátký dokument z cyklu V zajetí železné opony věnovaný tomuto případu se setkaly s výrazným ohlasem mezi čtenáři a televizními diváky. Obojí bylo silným podnětem pro natočení hodinového televizního dokumentu, který se opírá o zmíněnou knihu a o další dostupné archivní materiály, z nichž mnohé nebyly dosud publikovány.

Kromě výpovědí pamětníků pracují autoři i s názory historiků. Ke spolupráci byli přizváni odborníci z Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, Ústavu pro studium totalitních režimů a Ústavu pro soudobé dějiny České akademie věd. Nejdůležitější dokumenty shromáždil při zpracovávání tématu Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Výraznou a sugestivní součástí dokumentu je také pravděpodobná rekonstrukce klíčových událostí.

Parlamentní listy.cz

Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ');! Těšíme se na ně.

Vložil: Anička Vančová