Energická ranařka, nebo introvertka? Celý její život obrátila naruby jediná facka. Tajnosti slavných
11.05.2018
Foto: repro/ČT
Popisek: Míla Myslíková v komedii Jak utopit doktora Mráčka
Populární baculka měla dvě tváře, světu ale nabízela pouze jednu. S tou druhou si pak vytvořila vlastní mikrosvět, do nějž se propadala stále hlouběji. Není divu, že se nakonec stala snadnou obětí náboženské sekty, která ji obrala o veškerý majetek.
Život jedné z nejpůvabnějších českých baculek byl plný paradoxů. Neměla děti, ale psala pro ně pohádky. Neměla velký majetek, ale největší bohatství nacházela na cestách od člověka k člověku, třeba po Skandinávii. Měla dar rozdávat energii a pozitivně ovlivňovat chování všech kolem, přitom ale rozdávala něco, čeho se jí samotné leckdy nedostávalo. Mnohostrannost, temperamentní projev a hezká tvář stačily, aby se stala nezapomenutelnou. A nějaký ten kilogram navíc rozhodně nemohl být při talentu Míly Myslíkové ani trochu na závadu. Opravdu velkou filmovou roli sice nikdy nedostala, i těm vedlejším však dokázala vdechnout punc výjimečnosti. „Byla to dáma, která vždycky věděla, co říká, co dělá a vždy to mělo odraz ve skutečnosti,“ prohlásil o ní kdysi Pavel Landovský.
Souboj povahy a talentu
Jmenovala se Bohumila, nikdo jí ale neřekl jinak než Míla. Tichá, nenápadná a uzavřená holčička se narodila v Třebíči ve svátek všech zamilovaných, 14. února 1933, a odmalička tajně toužila stát se spisovatelkou. Protože ale neměla představu, o čem by vlastně měla psát, rozhodla se získat zkušenosti v jiném oboru. K herectví ji inspirovalo prostředí rodinné půjčovny kostýmů, v níž často pomáhala mamince. Překvapivě si pak zvolila profesi, která byla na první pohled v naprostém rozporu s její extrémně introvertní povahou. Vystudovala herectví na brněnské JAMU a dokázala celý život rozdávat druhým spoustu radosti. O jejím vnitřním světě ale téměř nic nikdo nevěděl. Přestože byla ke svému okolí velmi vlídná, vstřícná a komunikativní, nikoho nepouštěla přes práh své duše.
Začínala s Burianem
První angažmá získala v Divadle bratří Mrštíků, dnešním Městském divadle Brno, a v jednadvaceti letech se poprvé představila filmovým divákům v komedii s Vlastou Burianem Nejlepší člověk. Množství postav, které během kariéry ztvárnila, je až neuvěřitelné – byly jich ve filmu a televizi téměř tři stovky. Režiséři ji obsazovali především do rolí rázných manželek či laskavých maminek. Nejspíš si ji vybavíte jako svéráznou Kateřinu v romanci Rozmarné léto, přísnou paní Matyldu v komedii Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, důslednou vedoucí Světlušku z filmu Holky z porcelánu, manželku věčného studenta z komedie „Marečku, podejte mi pero!“ či jako starostlivou maminku Štěpána Šafránka v kultovní ‘básnické‘ filmové sérii režiséra Dušana Kleina. Zahrála si ve čtyřech dílech, do dalšího pokračování, které se natáčelo až počátkem nového tisíciletí, se však už nevrátila, protože jí to nedovolily zdravotní problémy.
Její lásku zabila facka
Ve třiadvaceti letech se provdala za brněnského hereckého kolegu Štěpána Zemánka, jejich manželství však nevydrželo ani půl roku. Proslýchalo se, že důvodem k rozchodu nebyly jen neshody, ale také domácí násilí, kvůli němuž herečka přišla o dítě. Přímo to ale nikdy nepřiznala. „Děti jsme neměli, i když to vypadalo, že budeme mít rodinu. Pak se ale stalo něco... o čem nechci mluvit a všechno bylo jinak. Pánbůh to ale asi takhle chtěl, a tak to prostě je,“ svěřila se kdysi jednomu ze svých přátel. Zkrátka údajně prodělala potrat, způsobený nejspíš stresem a domácími neshodami. „Skončili jsme náš vztah poté, co mi prostě dal facku. Hrozně jsem se za to styděla,“ říkávala občas s tím, že to byl pro ni signál k definitivnímu ukončení vztahu. Nikdy se pak už nevdala, přestože neměla o nápadníky nouzi, a mateřskou roli si vynahrazovala pouze před kamerou.
Sekta ji připravila o všechno
Naposledy stanula před kamerou ve dvaašedesáti letech, v televizním seriálu Hříchy pro diváky detektivek, a nabídku nejspíš přijala jen kvůli svému oblíbenému režisérovi Dušanu Kleinovi, protože v té době ji už trápily zdravotní problémy. Léta trpěla cukrovkou, později se k ní přidala i Parkinsonova choroba. A tak v šedesáti letech definitivně pověsila herectví na hřebík a raději se vrátila ke své celoživotní zálibě. Začala konečně zase psát. Jejím posledním počinem byla autobiografie se vzpomínkami na dětství i hereckou kariéru, jejího vydání se už ale nedočkala. „Dospěla jsem k poznání, že lidský život je tady na zemi pouze krátkou etapou v celkovém bytí člověka. Věřím na reinkarnaci a život po smrti. Koukám se dopředu a snažím se o těchto věcech dozvědět co nejdřív, abych byla připravená, až se probudím na tom druhém světě. Těším se, protože tady mě to už nebaví,“ prohlásila. Jejího rozpoložení podle přátel využila náboženská sekta Hnutí Grálu, k níž se připojila a která ji údajně obrala o veškerý majetek. V posledních letech žila paní Míla velmi skromně z malého důchodu, ve své garsonce neměla ani televizi. Když ji pak navždy opustila její jediná společnice, jezevčice Bětka, ztratila definitivně chuť žít. Zemřela 11. února 2005 po druhém záchvatu mrtvice a navždy odpočívá v Polné u Jihlavy.
Vložil: Adina Janovská