O svého muže bojovala, nevěru mu ale oplatila mu stejnou mincí. Její vztah s prezidentem nedokázala rozbít válka ani kriminál. Proč se nakonec stejně rozvedli? Tajnosti slavných
20.06.2015
Foto: archiv STV
Popisek: První žena Magdalena Lokvencová byla prý Husákovou jedinou opravdovou láskou. Přesto jí ale měřil jiným metrem než sobě. Zatímco jeho zálety nevadily, jí nevěru nedokázal odpustit.
S komunistickým prezidentem Gustávem Husákem moc hezkých chvil neprožila a nikdy se nestala první dámou, protože se s ním rozvedla, dřív než usedl na Hradě. Pro další společný život jí totiž dal podmínku, kterou odmítla akceptovat.
Oba byli výraznými osobnostmi, vyčnívajícími ze svého okolí. Ona se stala první ženou-režisérkou na Slovensku, on byl intelektuál a politik, který se dostal v poměrně mladém věku až do nejvyšších sfér. Zatímco manželky ostatních známých osobností žily zpravidla v ústraní a na veřejnosti se objevovaly minimálně, o nějaké samostatné práci ani nemluvě, Magda Lokvencová, manželka pozdějšího kontroverzního československého prezidenta Gustáva Husáka, byla pravý opak. Předurčilo ji k tomu již samotné prostředí, v němž vyrůstala.
Magdalena Husáková se stala historicky první slovenskou divadelní režisérkou
Výjimečnost byla přísně trestána
Magdaléna Viera Lokvencová se narodila 13. září 1916 v českém Pacově u Pelhřimova. Její otec Antonín byl inženýr agronom, po skončení první světové války ale zůstal v armádě a dotáhl to až na štábního kapitána. S rodinou se přestěhoval na Slovensko, nejprve do Trenčianských Teplic, krátce nato do Horných Motešíc, kde se stal správcem vojenského velkostatku. Když bylo Magdě sedm let, její matka Juliana zemřela, otec však jí i dvěma sourozencům přesto dokázal zajistit skutečně všestranné vzdělání. Učili se cizí jazyky, jezdit na koni, orientovali se v umění i literatuře a do jejich domu chodívala na návštěvu řada významných intelektuálů. A nejspíš právě oni probudili v Magdě zájem o divadlo.
Na gymnáziu vršila mladá buřička jeden průšvih na druhý
Její umělecké ambice se projevily naplno, poté co odešla do Banské Bystrice na dívčí gymnázium. Obdivovala Voskovce a Wericha, milovala básně Jiřího Wolkera a na internátu zkoušela první scénky a recitace, které pak předváděla se spolužačkami v samovzdělávacím kroužku. Lákala ji avantgarda, zajímala se o politiku a společenské dění, přestože se tenkrát takové zájmy u dívek nepředpokládaly a každé vybočení ze zaběhnutých konvencí bylo velmi tvrdě trestáno. Přísně omezovány byly i styky se studenty ze sousedního chlapeckého gymnázia. Proti takovým nařízením se Magda bouřila, a tak se často dostávala do konfliktu s vychovatelkami. Prostě vyčnívala, a to nebylo žádoucí.
Otec trval na práci, která ji uživí
Krátce před koncem Magdiných studií přišel jednou do jejich kroužku přednášet mladý student práv Augustín Husák. Jeho přednáška se nesla v levicovém duchu, poté si ještě povídali a přeskočila mezi nimi ona pověstná jiskra. Pak si nějaký čas psali a jejich vztah se ještě utužil na táboře levicového studentstva ve Staré Ľubovni. Pod Husákovým vlivem se Magda rozhodla pro studium práv v Bratislavě. Vnitřně sice toužila po umělecké dráze a divadle, otec jí však poradil, aby se věnovala oboru, který ji v budoucnu uživí. Po příchodu na právnickou fakultu se jako jedna z mála žen začala angažovat v různých akademických spolcích a stala se přesvědčenou komunistkou, i když do strany nevstoupila.
Augustín Husák byl její studentskou láskou
Snažila se zlepšit postavení studentek a hlavně katastrofální podmínky na dívčí koleji, odstranit všechny předsudky o postavení žen ve společnosti a šířit mezi nimi osvětu. V čistě mužském prostředí to však měla velice těžké. Nevzdala se ani svých kontaktů s uměleckou sférou, chodila do divadel, na koncerty a výstavy, působila ve studentském pěveckém souboru. Mezitím Husák stoupal v mládežnických organizacích stále vzhůru a získával stále významnější funkce. Psal články, organizoval studentská shromáždění, cestoval po Československu i po celé Evropě. Díky němu Magda pronikla do kruhů slovenské levicové inteligence, seznámila se s Clementisem, Novomeským a dalšími osobnostmi. Krásnou a inteligentní přítelkyni Husákovi každý záviděl, mnozí jeho spolužáci a kolegové do ní byli platonicky zamilovaní.
Ve víru konfliktů a politiky
Vzali se po tříleté známosti 1. září 1938 na radnici bratislavského Starého města, v době, kdy se nad Evropou stahovala mračna německé agrese. Za svědky jim šli Vladimír Clementis a jeho manželka Lída. Krátce předtím si ještě stihli dopřát předsvatební cestu po Francii a Itálii. Vzápětí přišla Mnichovská dohoda a vyhlášení samostatnosti Slovenského štátu. Po promoci pracoval Husák jako advokátní koncipient v kanceláři Vladimíra Clementise a manželé se nastěhovali do malé garsonky v bratislavské Panenské ulici. Po Clementisově emigraci působil v dalších dvou kancelářích a zhruba rok se věnoval komunistické ilegalitě.
S manželem ve 40. letech v Bratislavě
Magda promovala až v roce 1940 a dostala slovenské občanství díky tomu, že se provdala za Slováka. Vzápětí si konečně začala plnit svůj sen. Přihlásila se na Hudebně dramatickou akademii v Bratislavě, kterou právě přejmenovali na Státní konzervatoř, a při studiu pracovala na uvěrově-právním oddělení Moravské banky. Přestěhovali se do vily po zesnulém spisovateli Josefu Gregorovi-Tajovském, kde se pak odehrávala pověstná setkání levicové inteligence. Husák si po skončení povinné advokátní praxe otevřel vlastní kancelář, ale věnoval se jí minimálně, nechal se raději zaměstnat jako tajemník Ústředního svazu špeditérů.
Manželství většinou jenom na dálku
V přelomovém roce 1944 čekali Husákovi přírůstek do rodiny, a tak Magda odcházela na povstalecké území v pokročilém stadiu těhotenství. Až do poloviny února zůstala v Banské Bystrici, odkud pak byla s dalšími ženami a raněnými evakuována na sovětské území. Husák zůstal v Bystrici, kde ho zastihl Gottwaldův telegram o narození syna, který přišel na svět v Moskvě. S Magdou a malým Vladimírem se znovu setkal až v únoru 1945.
S prvorozeným synem, kterého porodila za války v Moskvě
To už naplno pronikl do vysoké politiky, která se stala smyslem jeho života, což nutně znamenalo i začátek konce jeho manželství s Magdou, která se od roku 1946 začala naplno věnovat herecké a režisérské dráze na Nové scéně Národního divadla. V tomtéž roce se narodil druhý syn Jan, což mělo přispět k záchraně manželství, jenže součástí vysoké politiky byly i mnohé oslavy a společenské akce, plné jídla, alkoholu a hlavně krásných žen, kterým Husák jen málokdy dokázal odolat. Navíc se doma zdržoval jen minimálně.
Rozvod odmítla, i když milenec pomáhal ze všech sil
Na oficiálních akcích sice manželé vystupovali bok po boku, mezi manželkami funkcionářů, které většinou seděly doma, však byla Magda výjimka. Když navíc Husákovy avantýry nebraly konce, navázala vztah s o čtyři roky mladším kolegou z divadla Ctiborem Filčíkem. V té době bylo manželství již jen formální, a kdyby Husáka v roce 1951 nezatkli, pravděpodobně by skončilo rozvodem. Rodině však nastaly těžké časy. Nejprve byla Magda i se syny internována, vzápětí ji propustili z divadla. Nakonec sehnala místo ve Slovenském národním muzeu a po nocích pletla svetry, aby si přivydělala. Rozvod odmítla, i když jí za to soudruzi slibovali bezproblémový život.
V roce 1948 ve válečném dramatu Vlčie diery
V té době jí ze všech sil pomáhal Filčík, i když to pro něj znamenalo velké riziko. Nikdy se k ní však nenastěhoval. Protože se Husák odmítal ve vězení přiznat, svou ženu a syny znovu uviděl až po čtyřech letech. Navzdory vztahu s Filčíkem Magda dělala doslova psí kusy, aby ho dostala z vězení, nebo ho alespoň mohla navštívit, a nepřestávala psát různé žádosti na všechny strany. Když se společensko-politická situace zmírnila a Husák mohl začít ve vězení pracovat, posílal jí všechny vydělané peníze. V polovině 50. let se Magda konečně mohla vrátit do divadla a finanční situace rodiny se alespoň částečně zlepšila.
Nevěru jí nikdy neodpustil
Na svobodu se dostal Husák v roce 1960, téměř po deseti letech, a protože neměl kam jít, nastěhoval se k Magdě. Logicky tak přišla na přetřes i otázka, co bude dál s jejich manželstvím. Husák dal Magdě několik podmínek, na jejichž základě si uměl představit další pokračování jejich vztahu. Jednou z nich byla i ta, že skončí s divadlem. To však Magda odmítla akceptovat, a tak jejich manželství přece jen koncem roku 1960 skončilo rozvodem.
Režisérka Magda Lokvencová (vpravo) v roce 1963 při zkoušce na bratislavské Nové scéně
V roce 1965, když natáčela svoji poslední televizní inscenaci, už byla nemocná. Neustále ji bolela hlava a cítila se unavená. Lékaři jí zakázali pít kávu a chodit na slunce, tím ale nemoc nemohli zastavit. Trpěla totiž arteriosklerózu, tedy vážným kornatěním tepen. Přesto působila v divadle až do své předčasné smrti 17. ledna 1966. Husákovy plné občanské i stranické rehabilitace se tudíž nedožila. Na sklonku života kontroverzní československý prezident prohlásil, že Magda Lokvencová byla jeho jedinou a opravdovou láskou. Možné to je, pravdou však zůstává i to, že míval období, kdy o ní nechtěl ani slyšet, a nedokázal jí odpustit ani Filčíka.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Adina Janovská