Česká pošta se zase vyznamenala… Psaní putovalo za svou adresátkou přes 28 let. Už je to zapsáno v české knize rekordů
04.08.2017
Foto: Facebook
Popisek: Pan Ivan Hanuš a zatoulaný dopis
Lidé si někdy na poštovní služby stěžují. Nedostanou důležité psaní či balík včas a problém je na světě. Pár dnů zpoždění se však dá je překousnout. Co kdybyste se k vám psaní dostalo až po čtvrtstoletí? Ivan Hanuš takový dopis obdržel. Adresátce, jeho mamince, psaní z ruské Soči putovalo dlouhých 28 let a 19 dní. Už si jej však nestačila přečíst…
Psaní pan Hanuš z Prahy věnoval Muzeu rekordů a kuriozit v Pelhřimově. Ve čtvrtek bylo zapsáno do české knihy rekordů jako dopis s nejdelší dobou doručení. Známí rodičů pana Hanuše psaní odeslali 7. března 1989 jako přání k Mezinárodnímu dni žen.
Přátelství překlenující čas
„Moji rodiče se kdysi na dovolené v Soči seznámili s lékařkou, která pracovala v lázeňském rekreačním domě a navázali přátelství,“ řekl syn adresátky pro Jihlavský deník. Jeho rodiče trávili dovolenou u Černého moře, kde se s doktorkou potkali a poté si pravidelně dopisovali. Jaké asi muselo být jeho překvapení, když se mu do rukou dostalo psaní odeslané na jaře roku 1989 z Ruska.
„To se ta pošta zase vyznamenala,“ poznamenal pro Jihlavský deník ředitel pelhřimovské agentury Dobrý den, která už dlouhá léta o rekordy a nejrůznější kuriozity pečuje a poctivě je eviduje.
Je to trochu záhadný příběh. Jak se mohlo stát, že dopis se někde toulal takovou dobu? Byl snad někde schovaný či zapadlý v útrobách skladů České pošty? Kdo ví… Pan Hanuš si myslí, že psaní se mohlo někde „zašandročit“ kvůli bouřlivé době konce 80. let.
Želva jako pošťák?
Při čtení adresy v azbuce i obsahu přání k Mezinárodnímu dni žen měl pan Hanuš trochu problémy, nakonec mu při identifikaci pomohli studenti z Ruska ubytovaní na kolejích, kde syn ženy, která si bohužel svůj dopis už nemohla přečíst, pracuje jako recepční. Odesílatelka přání se jmenuje Natalija Borisovna Pavlikovskaja. Ivan Hanuš se rozhodl, že zkusí ženu oslovit – zda-li na své adrese, kterou se mu podařilo objevit, stále bydlí – a poslal jí vzkaz. Snad k ní nepoputuje dalších 28 let…
Nebyli by to členové agentury Dobrý den, aby k celé záležitosti nepřistoupili v nějakém neobvyklém duchu. Spočítali proto, jak dlouho by doručování korespondence trvalo želvě, která by se svou průměrnou rychlostí pohybu 500 metrů za hodinu, musela urazit vzdálenost mezi Prahou a Soči, která činí 2599 kilometrů. „Vzali jsme v potaz, že by šlo o želvu profesionálku, která by pracovala pouze 8 hodiny denně. V tom případě by ho doručila za 649 dní,“ řekl ředitel agentury Miroslav Marek pro iDnes.cz.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .
Vložil: Lenka Sloupová