Spoluhráči mu říkali Starej a nikdy si nebral servítky. Co Jaroslav Holík miloval, proti čemu se bouřil a s jakými zákeřnostmi osudu se musel vyrovnat? Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Legenda českého hokeje Jaroslav Holík odešel navždy v pátek 17. dubna 2015 pár minut po půlnoci. Čest mu vzdala i naše reprezentace, která s černými páskami na rukou porazila jen o pár hodin později Švédy na jejich vlastním ledě.

Šestinásobný mistr světa, stříbrný z olympiády, uznávaný trenér… Legenda československého hokeje Jaroslav Holík proslul ve své hráčské kariéře jako neúnavný bojovník, vůdce kabiny a přeborník v klení, poté byl přísný a tvrdý trenér, rebel a kritik poměrů v českém hokeji. Čest mu vzdali v pátek vpodvečer i naši hokejisté, kteří porazili Švédy na jejich vlastním ledě.

S bratrem Jiřím se stal legendou československého ledního hokeje a v roce 1972 symbolem hokejových bitev s tehdejším týmem Sovětského svazu. Sport miloval odmalička a tvrdou prací, díky svému nezlomnému odhodlání a fyzické odolnosti se vypracoval až na samotný sportovní vrchol. Jako hráč armádního klubu Dukla Jihlava vybojoval sedm titulů mistra republiky. Pravidelně startoval za československou reprezentaci a s ní vyhrál šest medailí z mistrovství světa, ke kterým v roce 1972 přidal ještě bronzovou olympijskou medaili.

Jaroslav Holík v dresu Dukly Jihlava

I když byl členem elitního armádního hokejového klubu, díky své nezlomné povaze se po dvě desetiletí dokázal vyhýbat jakýmkoliv ústupkům vládnoucímu režimu. Později se stal velice úspěšným hokejovým trenérem juniorské hokejové reprezentace. Vynikajícího sportovce ale sužovaly i zdravotní problémy, které se stupňovaly především v posledních letech. Přestože s nimi bojoval s obdivuhodnou odvahou a silou, která mu byla po celý život vlastní, v pátek 17. dubna nerovný zápas prohrál. Bylo mu 72 let.

Na počest Jaroslava Holíka nastoupil český hokejový tým v pátek 17. dubna do utkání se Švédskem s černými páskami na rukou, duelu také předcházela minuta ticha. Svěřenci trenéra Vladimíra Růžičky nezůstali tentokrát pověsti českého ledního hokeje nic dlužni a porazili Švédy na jejich vlastním ledě 4:1!

Rodina, jejímž osudem je sport

Dvě nesmrtelné hvězdy ledního hokeje se narodily za druhé světové války, starší Jaroslav 3. srpna 1942 a mladší bratr Jiří o dva roky později. S hokejem začínal Jaroslav v rodném Havlíčkově Brodě stejně jako trojnásobný mistr světa Jiří. Dětství prožil v tátově řeznictví, kde rád ochutnával při krájení salámy, pak ale komunisté prosperující firmu znárodnili. Láska k masu a uzeninám Jaroslavu Holíkovi zůstala, i když je v posledních letech kvůli zdraví z jídelníčku raději vyřadil. Ovar i kachnu si ale občas stejně dopřál. „Táta mě naučil jíst tlusté. Jedl jsem hodně. To bylo pořád maso, maso, maso. Taky jsem hodně sportoval. Dnes už je ta životospráva při sportu jiná, to vidím na mladých. To je samé bio. Já to moc neuznávám,“ řekl v rozhovoru pro iDnes.cz.

Bratři Jaroslav (vlevo) a Jiří při tréninku na stadionu Dukly Jihlava

S manželkou Marií měl dvě děti. V hokeji slavil úspěchy i jeho syn Robert (Bobby), který žije na Floridě a dvakrát vybojoval Stanleyův pohár. O tři roky starší dcera Andrea se věnovala tenisu a stala se vítězkou wimbledonské juniorky. Hokejové geny zjevně zdědil i vnuk David Musil, syn Andrey a bývalého hráče a současného skauta Edmontonu Oilers Františka Musila, který před dvěma týdny poprvé nastoupil v NHL právě za Edmonton a prý je lepší než Bobby.

Jaroslav byl přesvědčen, že rozhodně má podíl na úspěších svých potomků stejně jako kdysi přispěl otec k jeho i bratrově kariéře. „Samozřejmě někdy vylétnou hvězdy, kterým se rodiče nevěnovali. Na to ale člověk nemůže spoléhat, že dítě vše samo pochopí a začne něco dělat. Když rodiče chtějí, aby z dítěte něco bylo, tak se musí snažit,“ prohlásil.

S manželkou Marií a dcerou Andreou v roce 1970

Duklu dovedl k sedmi titulům

Střední útočník s velkým akčním rádiem a nezdolnou fyzickou kondicí proslul nejen jako skvělý hráč, ale i jako rebel a bouřlivák. Servítky si nebral ani v posledních letech, kdy patřil k velkým kritikům stavu českého hokeje. „Řekl bych, že to odpovídá stavu našeho hokeje, to akorát novináři furt psali, že tam máme super hráče, legendy. Všichni pořád nadávají na (trenéra) Hadamczika, ale ten přece hraje s tím, co má, nezvýší kvalitu hráčů,“ nechal se slyšet loni po nepovedené olympiádě v Soči.

Legenární elitní útok jihlavského i československého hokeje (zleva) Jan Klapáč, Jaroslav Holík a Jiří Holík

Bratři Holíkovi začínali s hokejem na havlbrodském rybníku, později hájili barvy tamní Jiskry. V roce 1961 odešel Jaroslav na vojnu do Dukly Jihlava, v níž nakonec zůstal až do konce kariéry. V proslulém armádním celku vytvořil s bratrem a Janem Klapáčem elitní útok, který Duklu dovedl k sedmi ligovým titulům. Jako vůdce nastoupil během osmnácti sezon v dresu Jihlavy k 602 ligovým utkáním, v nichž vstřelil 267 branek.

Když se nedařilo, všechny seřval

Holíkova formace se prosadila i v reprezentaci, v níž Jaroslav vybojoval kromě slavného triumfu na pražském šampionátu v roce 1972 ještě dvě stříbrné a tři bronzové medaile z mistrovství světa i bronz z olympiády v Sapporu 1972. Za národní mužstvo odehrál v letech 1965 až 1973 celkem 142 zápasů a zaznamenal 57 gólů. „On byl v tréninku vždy ve všem první a při zápase, když se nedařilo a mančaft už rezignoval, všechny seřval a probudil. Jako šéf se už narodil. V dětství jsem od něj dostával občas na budku,“ řekl o něm bratr Jiří.

V roce 2001 jako trenér českých hokejových reprezentantů do dvaceti let

Úspěšnou kariéru ukončil hráč s přezdívkou Starej v roce 1979 a vzápětí se začal věnovat v Jihlavě trénování. Jako asistent Stanislava Neveselého se v 80. letech podílel na třech domácích titulech, poslední vítězství Dukly v roce 1991 si už vychutnal jako první muž jihlavské střídačky. Mezitím byl ovšem kvůli emigraci dcery Andrey propuštěn z armády. V letech 1999 až 2003 působil jako hlavní kouč reprezentační dvacítky, kterou jako dosud jediný trenér v historii dovedl až ke zlatu z mistrovství světa (2000 a 2001). Památku na svou kariéru však už doma neměl ani jednu, všechny medaile postupně rozdal.

Miloval tvrdé a neústupné

Navzdory obrovským úspěchům nebyl Jaroslav Holík zaujatý jen hokejem. Měl rád výtvarné umění, odpočíval při hudbě, nejlépe při country. Když mu ale někdo v autě přeladil na hvězdy popu, chtěl prý rádio vyhazovat oknem za jízdy. Rád četl životopisy politiků, svou tvrdostí mu imponovali především bývalá britská premiérka Margaret Thatcher, přezdívaná Železná lady, a americký exprezident Ronald Reagan. A dokonce se stal součástí jednoho životopisu a přesně věděl, na které straně o něm bývalý komunistický předseda vlády Lubomír Štrougal psal.

Dne 7. května 2013 mu ministr obrany Vlastimil Picek slavnostně předal Vyznamenání Zlaté lípy

Politiku si vyzkoušel i na vlastní kůži. Před třinácti lety působil na jihlavské radnici jako zastupitel za Unii svobody, později byl zvolen za ČSSD ve Světlé nad Sázavou. Své působení v komunální politice shrnul stručně: „Nemělo to vůbec cenu. Domluvily se ODS s KDU-ČSL a bylo to. Šest hodin jsme se hádali a stejně všichni věděli, jak to dopadne.“

Svou knihu už pokřtít nestihl

Již na sklonku trenérské kariéry ho začaly trápit různé zdravotní problémy, které vyvrcholily před čtyřmi lety, kdy mu kvůli infekci musela být amputována část levé nohy. S nemocí se rval, jenže nedávno přišel i všechny prsty na pravé, a to ho už zlomilo. „Bylo to s ním špatný, už to nezvládal,“ řekl Blesku jeho kamarád, spoluhráč a trenér Stanislav Neveselý. Navždy odešel čtrnáct minut po půlnoci, v pátek 17. dubna. Rodina a přátelé se s ním rozloučí 24. dubna v jihlavském krematoriu.

Slavnostního křtu knihy o svém životě se Jaroslav Holík nedožil.
Stihl ji však ještě editovat a schválil i obálku.

O Jaroslavu Holíkovi vyjde brzy kniha Davida Lukšů s názvem Žít jako Holík, jejíž křest se uskuteční v sobotu 2. května v rámci akce Dukla Fest v Jihlavě. „I kdybych měl přijet na vozíku, tak tam budu,“ sliboval Holík ještě minulý týden organizátorovi akce Bedřichu Ščerbanovi. „Bohužel už nepřijede. Ale akci, jejíž součástí bude i kulturní program a přenos utkání z mistrovství světa, uspořádáme. Na jeho počest a jako vzpomínku,“ řekl Ščerban serveru Týden.cz.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská