Jako bývalá země komunistů se prý nemáme za co stydět. Kdo to říká? Inu, váš senátor z Vysočiny. Mluví i o Babišovi

Foto: ods.cz

Popisek: Miloš Vystrčil z ODS

ROZHOVOR Bývalý hejtman Kraje Vysočina a od letoška místopředseda ODS Miloš Vystrčil obhájil senátorský kabát za obvod Jihlava. Tento pedagog z Telče v rozhovoru vysvětluje, proč nevidí letošní senátní volby pro občanské demokraty jako neúspěch. Hnutí ANO přirovnává k obalu na zboží a je rád, že nemusí chodit na sovětské filmy. Jako lidé jsme odsouzeni k chybám, říká mimo jiné.

Tyto volby potvrdily, že ODS zůstává nejsilnější pravicovou stranou, je to začátek cesty k úspěchům a k volebnímu vítězství – to řekl předseda vaší strany k výsledku senátních voleb. Občanští demokraté ale neuhájili jediného kandidáta v Praze, která bývala dříve jejich tradiční baštou. Sdílíte i přesto optimismus předsedy?

Ano, je pravdou, že senátorské mandáty v Praze jsme neobhájili. Na druhé straně všichni naši pražští kandidáti postoupili do druhého kola a v průměru získali v prvním kole 18 % hlasů. Právě tento poměrně vysoký procentní zisk našich kandidátů společně s kvalitou protikandidátů nás, myslím, opravňuje k mírnému optimismu do budoucna.

Hlavní zprávou těchto komunálních a senátních voleb pro mě je, že lidé dali opatrně najevo, že jsou ochotni ODS znovu dát šanci a že naše naděje získat zpět důvěru i většího počtu voličů vzrostla. Zároveň je jasné, že my si již nemůžeme a nesmíme dovolit naše voliče zklamat.

Co pro vás osobně bylo největším překvapením uplynulých voleb?

Ne že by to pro mě bylo největší překvapení, spíše platí, že mě nejvíce potěšilo, že tam, kde za ODS kandidovali důvěryhodní lidé, za kterými jsou vidět konkrétní pracovní výsledky, jsme dosáhli ve volbách mnohem lepších výsledků, než předpovídaly různé průzkumy. Právě o tyto úspěšné komunální politiky se musíme do budoucna opřít a také jim musí vedení ODS mnohem více a pozorněji naslouchat.

V současnosti je pro ODS největším trnem v oku hnutí Andreje Babiše. U voličů prostě boduje. Čím si to vysvětlujete? Udrží u moci i po nadcházejících sněmovních a komunálních volbách, kde bude obhajovat mandáty? Proč?

Nemyslím si, že naší hlavní starostí má dnes být hnutí Andreje Babiše. My se musíme nejdříve postarat sami o sebe, o svoji politiku, o svoje hospodaření a zejména o naše voliče. Před námi je samozřejmě ještě spousta práce, přesto jsem přesvědčený, že kdo není slepý, tak musí vidět a cítit, že věci se hýbou správným směrem. Ano, někdy to i zabolí, ale to se nedá nic dělat. Málokterá léčba je úplně bezbolestná.

Co se týká hnutí Andreje Babiše myslím si, že je otázkou času, kdy lidé poznají, že kvalitu zboží nelze posuzovat jenom podle obalu.

Brzy oslavíme pětadvacáté výročí sametové revoluce. Jste spokojen s polistopadovým vývojem, nebo jste si to představoval jinak?

Popravdě jsem si v listopadu 1989 nic moc dopředu nepředstavoval. Byl jsem rád, že jsem se dočkal svobody a že již například nemusím povinně chodit do kina na sovětské filmy.

Z dnešního pohledu určitě platí, že celou řadu věcí šlo zvládnout lépe, ale také hůře. Když se podívám kolem sebe na situaci v ostatních postkomunistických zemích, tak se mi zdá, že se nemáme za co stydět. Přechod k demokracii a tržnímu hospodářství jsme zvládli lépe než většina našich sousedů.

Důležité je, abychom se dokázali poučit.

Často se hovoří také o tom, že se česká společnost nedostatečně vypořádala s komunistickou minulostí. Myslíte si, že měli politici na počátku devadesátých let postupovat jinak, nebo by to na polistopadový vývoj nemělo podstatný vliv?

Je to pořád o tom samém. Můžeme dnes dělat chytré a říkat, že měla být KSČ zakázána. Kdo si ale vybaví atmosféru listopadu 1989, tak si možná vzpomene a uvědomí, jak lehce se mohla sametová revoluce proměnit v nesametovou. Zároveň se jen málokomu v té době chtělo věřit, že by se komunisté v Československu znovu mohli stát významnou politickou silou. Nakonec v některých zemích se i ukázalo, že tento odhad postupné marginalizace komunistů byl správný. U nás je tomu bohužel zatím jinak.

Jak zpětně hodnotíte masovou privatizaci v první polovině 90. let? Řada kritiků dodnes tvrdí, že měla být provedena pomaleji, že se rozkradl majetek a položily se základy dnešní korupci. Co by se stalo s Českou republikou, kdyby privatizace probíhala jiným způsobem?

Kdybych dnes chodil do základní a potom střední školy, mnohem pilněji než tenkrát bych se učil cizí jazyky, věnoval bych se asi jinému sportu, rozhodně bych si mnohem pečlivěji čistil zuby a také bych například jedl více ovoce a zeleniny. Podobně je to s naší privatizací. Ano, mohli jsme spoustu věcí udělat lépe, ale to bychom nejdříve museli mít možnost nahlédnout do budoucnosti a potom se vrátit - a podle již nám známé budoucnosti se v té překotné současnosti zařídit. Všichni víme, že to nebylo a ani dnes není možné. Jako lidé jsme odsouzeni k chybám nebo nedokonalým postupům právě proto, že nejsme schopni nahlížet do budoucnosti. A asi je to tak správně.

Koho byste označil jako největší porevoluční osobnost?

Aniž bych hodnotil jejich klady a zápory, máte-li na mysli největší české politické porevoluční osobnosti, potom jsou to pánové Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman.

Co považujete dnes v české politice za největší hrozbu, která by mohla narušit demokratický vývoj? 

Největší hrozbou jsme si my sami. Pokud budeme zlehčovat význam svobody a demokracie a nadále znedůvěryhodňovat na demokracii vybudovaný parlamentní systém, potom nás nečeká nic dobrého.

Prozradíte nám na závěr, na čem aktuálně v Senátu pracujete?

Kromě běžné agendy studia senátních tisků se společně se senátorem Jaroslavem Zemanem začínáme hlouběji věnovat zákonům, které spadají do sociální oblasti. Naše sociální síť musí přednostně pomáhat a podporovat lidi, kteří chtějí pracovat, a samozřejmě také ty, kteří z různých důvodů pracovat nemohou. Není možné, aby dnes sociální dávky a různé výhody čerpali často přednostně ti, kterým se pracovat nechce.

Kateřina Synková

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Lucie Bartoš