Jihlava: Beseda o Ukrajině a další nedávné historii

Foto: Parlamentní listy.cz

Popisek: Ukrajinská krize

Beseda s názvem "Dějiny na vlastní kůži: Střílí se v naší ulici" týkající se nejen aktuálního dění na Ukrajině, ale také dalších krizových momentů nedávné historie se koná v Malovaném sále Muzea Vysočiny Jihlava v pondělí 14. dubna od 16 hodin.

K dědictví 20. století patří i to, co se odehrává za novinovými titulky a ve chvílích, kdy jsou vypnuté kamery. Nyní máme možnost si o tom udělat představu díky hostům, kteří přijali pozvání do této debaty.

Součást tisíců, milionů obyčejných životů a osudů

Události odehrávající se v jejich zemích, v jejich domovech po nějaký čas plnily titulní strany novin a staly se na čas hlavním tématem televizních zpravodajství. Není to dávno: boje o Náhorní Karabach, které byly ukončeny pouze křehkým příměřím v roce 1994 (mírová dohoda dosud podepsána nebyla), vojenské konflikty provázející rozpad bývalé Jugoslávie v 90. letech minulého století a vojenské letecké bombardování v Srbsku v roce 1999, nyní stovka mrtvých v ulicích Kyjeva a vojenské jednotky na Krymu.

Za nějaký čas je vystřídají v novinách i v televizních zpravodajských kanálech jiné události. Tím se ale zpravidla nestávají minulostí, jenom už se o nich denně nedozvídáme. Už natrvalo se ale stanou součástí tisíců, milionů obyčejných životů a osudů a jejich důsledky něčí denní realitou.Ke každé ze zmíněných historických událostí patří složitá síť příčin a následků, mnohdy se táhnoucích celá staletí či dokonce tisíciletí.

Uvědomění si, jak křehké se mohou ukázat jistoty

"Není zde v našich silách rozkrývat jejich politické, mocenské, kulturní či hospodářské aspekty. Chceme se zdržet historického hodnocení či prognóz. Nebudeme hledat viníky a oběti, protože jsme přesvědčeni, že v rovině, které se budeme věnovat, není žádných vítězů. Nechceme otevírat staré rány a nechceme dopustit, aby zde došlo k jakýmkoliv osobním konfrontacím," uvedla Silvie Čermáková, která besedu povede.

"Pokud má být něco výsledkem naší debaty, potom je to uvědomění si, jak křehké se mohou ukázat jistoty, na kterých stavíme své životní plány v přesvědčení, že u nás a nám se nic takového nemůže stát. Jedinou obranou je paměť oživovaná právě setkáním s osudy jiných, „povinnost vědět“ a schopnost naslouchat a sdílet. Naše vnímání skutečností je založeno převážně na zprávách přicházejících z médií a máme jen pramálo nástrojů a možností, jak se setkat s takto již předem interpretovanými událostmi jinak, přímo, na vlastní kůži. O to cennější je pro nás každá příležitost dotknout se skutečně žité historie, která se obyčejně do učebnic nedostává," dodala Silvie Čermáková.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na .

Vložil: Redaktor KL