Okřídlená ochranka v akci: Káně jménem Muf
30.09.2026
Foto: město Jihlava
Popisek: Sokolník Marcel Kosina se svým pernatým parťákem Mufem
Když se řekne ochranka sportovní arény, většina lidí si představí chlapy v černých vestách, ale v Jihlavě na to jdou úplně jinak. Střechu i garáže tamní Horácké arény totiž před nálety otravných holubů hlídá pětileté káně Harrisovo jménem Muf. Když ho sokolník přiveze k budově, ptáci v okolí okamžitě vědí, že sranda skončila a velení přebírá opravdový vzdušný dravec.
Každý, kdo někdy prošel pod konstrukcemi velkých staveb v našich městech, to zná až moc dobře. Všude samé peří a trus, který dokáže kompletně znečistit i tu nejmodernější budovu. Jihlava se s tímto problémem potýká dlouhé roky, protože holubi zaneřáďují město a svým trusem postupně narušují i městské mosty či historické budovy. Radnice zkouší všemožná řešení, jak jejich stavy regulovat, ale na první pohled tito opeřenci vůbec neubývají. Magistrát jejich počty koriguje například odchytem do speciálních klecí, jenže to je mravenčí práce s nejistým výsledkem.
Město proto už delší dobu uvažuje o zřízení oficiálního městského holubníku, který by pomohl populaci udržet na rozumném uzlu. Mluvčí jihlavské radnice Radovan Daněk k celému plánu přiblížil konkrétní detaily: „Město má zpracovanou projektovou dokumentaci pro stavbu holubníku v domě v majetku města.“ Jenže ani takový nápad se neobejde bez sousedských průtahů a komplikací. K plánované výstavbě totiž vznesli námitky majitelé sousední nemovitosti, a tak úředníci musí s lidmi ze sousedství vyjednávat. Mluvčí radnice k tomu rovnou dodal: „Dokud nebude stavební řízení ukončeno, není možné uvádět další podrobnosti. Zatím tedy neumím říct, kdy bude holubník v provozu.“
Sokolník Marcel Kosina s Mufem
Než se však úřednické mlýny doberou k definitivnímu rozhodnutí, novostavba Horácké arény potřebovala okamžitou a účinnou ochranu. Právě proto do akce nastoupil sokolník Marcel Kosina se svým pernatým parťákem. Dvojice monitoruje Horáckou multifunkční arénu už od minulého roku. Sokolník přijíždí k aréně pravidelně několikrát týdně, aby nepříteli nedal ani chvíli oddychu. Jejich hlavním úkolem je odradit holuby od hnízdění v nosné ocelové konstrukci budovy. Práce s živým dravcem přímo v rušném centru okresního města ale vyžaduje obrovskou zkušenost, přesnost, a hlavně neustálou opatrnost.
Pravidelný rytmus návštěv je pro úspěch celé misí naprosto klíčový. Marcel Kosina vysvětluje základní taktiku celého zásahu: „Přijíždím dvakrát až třikrát týdně. Pravidelnost je zásadní, aby holubi pochopili, že aréna není bezpečným místem, kde mohou bez překážek hnízdit nebo odpočívat.“ Chování městských ptáků se navíc v průběhu roku proměňuje a sokolníci se musí neustále přizpůsobovat novým výzvám. Letošní rok se ukázal jako hodně specifický hlavně kvůli opakovanému hnízdění divokého holuba hřivnáče.
Holub hřivnáč si Arénu oblíbil
Tento lesní příbuzný klasického městského holuba si ocelové prvky arény oblíbil mnohem více než přilehlou zeleň. Sokolník popisuje situaci poměrně jasně: „Konstrukci arény si paradoxně vybírá častěji než koruny stromů v sousedním parku. Působíme tady od začátku jara a daří se nám jejich výskyt omezovat. Podle zkušeností z jiných míst ale předpokládám, že hřivnáče budeme muset plašit i příští rok. Zdivočelé městské holuby skalní se nám naopak daří držet mimo arénu už od zimy.“
Šestileté káně Harrisova Muf. Foto město Jihlava
Samotný princip plašení nepřítele přitom spočívá v kombinaci pouhé přítomnosti a ostrých vzdušných výpadů. „Funguje obojí. Už samotná přítomnost dravce má efekt, ale občas je potřeba, aby proti holubům skutečně vyrazil. Právě to jim připomíná, že lokalita pro ně není bezpečná,“ vysvětluje Kosina. Holubi jsou navíc překvapivě chytří a dokážou si velmi rychle spojit doprovodné zvuky či efekty s blížícím se nebezpečím. Zvyknou si například na zvuk sokolnické rolničky, hvízdnutí nebo světelný paprsek laseru. Jakmile tyto podněty zaznamenají, zbystří a často uletí ještě předtím, než se k nim káně vůbec přiblíží.
Při příjezdu na místo musí sokolník nejprve pečlivě prozkoumat terén a odhalit všechna krizová místa. Hřivnáči totiž vyhledávají hlavně spoje traverz ve vnitřní konstrukci opláštění, což jsou zákoutí, kde se dá poměrně snadno postavit hnízdo. Přítomnost nevítaných hostů vyzradí pobytové stopy na zemi pod konstrukcí. Prvním vodítkem bývá hromadící se trus a popadané větvičky. Podle toho sokolník ihned pozná, že se ptáci na daném místě zdržují častěji nebo tam rovnou začínají se stavbou hnízda.
Nejdřív obhlídka
Standardní hlídka vypadá tak, že Kosina nejprve celý objekt pěšky obejde a zkontroluje kritická místa. Potom se přesune na ovál na střeše, kde Mufa poprvé vypustí do vzduchu. Další cvičné lety pak probíhají přímo ze strany přilehlého parku. Pokud se někde objeví čerstvé známky hnízdění, prožene sokolník dravce i přímo uvnitř konstrukce opláštění. Důležitou pomůckou je v tu chvíli právě zelený laser. Když sokolník uvidí stopu po holubech, namíří tam paprsek a Muf je z výcviku zvyklý za světelným bodem okamžitě vyrazit. Všemu samozřejmě předchází dril a odměňování šťavnatými kousky masa.
Řízení dravce nad rušným městem ale přináší celou řadu úskalí a rizik. Když se káně ztratí z dohledu, sokolník ho okamžitě přivolává ostrým hvízdáním. „Je důležité s ním komunikovat,“ zdůrazňuje Kosina. Pták má na sobě pro jistotu upevněnou i lehkou vysílačku, takže ho sokolník vidí na mapě v mobilu. Přesto se snaží zásahům mimo areál předcházet. Pokud dravec zaletí dál, třeba k místnímu pivovaru, sokolník se ho snaží hned vrátit zpět. Pískání i telemetrie jsou sice skvělé věci, ale při dohledávání může vzniknout prodleva a dravec by mohl venku něco ulovit. Jakmile se dravý pták sám nakrmí na kořisti, přivolat ho zpět bývá najednou extrémně složité.
Dohled Mufa bude pokračovat i příští rok
Městské prostředí staví před sokolníka obrovské výzvy, kterým by ve volné přírodě vůbec nečelil. Horácká aréna leží v samém centru Jihlavy, kde se to jen hemží nebezpečnými elektrickými trolejemi a vysokými překážkami. Sokolník tak musí dopředu přesně vědět, kudy může Muf bezpečně létat, a v rizikových úsecích ho vůbec nevypouští. Vzhledem k neustálému přílivu nových holubů z okolí bude tento letecký dohled potřeba i během příštího jara a léta. Ne všichni ptáci v regionu totiž mají s dravcem osobní zkušenost, a tak se musí ochranný tlak na arénu neustále obnovovat.
Káně Harrisova – „okřídlený vlk“
Káně Harrisova pochází ze střední a jižní Ameriky. Díky širokému výskytu je možno ho tak spatřit lovit jak v mexických polopouštích, tak i ve venezuelských mokřinách i v mangrovových bažinách Brazílie nebo Kolumbie.
Jedinečným u tohoto dravce je způsob jeho lovu, za který si u mexických indiánů vysloužil přezdívku „okřídlený vlk“. Harrisové totiž loví shodným způsobem jako vlci, tedy ve skupině. Menší skupina letí vepředu a hledá kořist, další členové letí zezadu a kořist nahánějí. Následně kořist zaženou do pasti, kde je ulovena. Další skupinovou loveckou technikou je obklíčení kořisti a následný útok nejsilnějšího jedince, který ji usmrtí. Samotářský život i samostatný lov u káněte Harrisova ale také není ničím výjimečným.
Cesta tohoto dravce do Evropy začala ve druhé polovině devadesátých let minulého století, kdy první jedince dovezli sokolníci z Velké Británie. Britští chovatelé si dravce kvůli jeho rychlému učení, klidné povaze i poměrně snadnému chovu i odchovu okamžitě oblíbili.
Jinak tomu však bylo u českých sokolníků, kteří o jeho výcvik projevovali zájem jen sporadicky. Dávali totiž přednost tradičním druhům, jako je jestřáb lesní, na kterého byli po generace zvyklí a který k české krajině tak nějak přirozeně patřil. Obrat nastal až změnou legislativy. Úřady zakázaly odchytávat jestřáby z volné přírody a jejich náročný odchov přiměl sokolníky hledat náhradní řešení a káně Harrisova představovalo nejjednodušší a nejvýhodnější cestu. K jeho chovu a výcviku u nás stačí pouhý předávací protokol od chovatele a pevný nesnímatelný kroužek nebo identifikační čip na noze dravce.
Ptáci odchovaní v zajetí navíc vynikají obrovskou přívětivostí k člověku a jsou naprosto klidní i v běžném voliérovém prostředí. Což je obrovská výhoda oproti jestřábům, kteří se při sebemenším vyrušení mrzačí o pletivo voliéry. Káně Harrisova naproti tomu přijímá lidskou společnost s ledovým klidem a učení nových kousků ho vyloženě baví. Není proto žádným překvapením, že se z původně přehlíženého cizince stal během pár let nejpopulárnější a nejrozšířenější sokolnický dravec.
|
Zdroje: Město Jihlava, Jihlavské listy, myslivost.cz
Vložil: Markéta Vančová