Radnice
Historie jihlavské radnice sahá až do poloviny 13. století. Někdy v letech 1233 - 1240 vzniká Jihlava jako královské horní město nad horní osadou (kutat se v Jihlavě začalo kolem roku 1234). První osídlení této oblasti bylo soustředěno u brodu na protějším (druhém) břehu řeky - tam vznikla původní slovanská osada a někdy kolem roku 1200 tam u haberské zemské stezky vzniká tržní ves s kostelíkem sv. Jana Křtitele - (ten ji připomíná dodnes - prošel mnoha úpravami - naposledy v době baroka).
Jak se rozšířila těžba stříbra, přibývalo obyvatel a město se rozrostlo i na pravý břeh řeky, kde následně vzniká historické centrum v hrubých rysech tak, jak ho známe dnes. A protože tu byla velmi bohatá naleziště stříbra, stala se Jihlava jedním z nejbohatších a nejmocnějších měst království. To se navenek projevovalo i ve výstavnosti celého města, především radnice, která měla být chloubou města. V tomto období také vzniká první potřeba správy města. Dvanáct představitelů města (především nejbohatší obchodníci a důlní podnikatelé) vytvořilo nový správní orgán, „městskou radu“, sami si pak začali říkat „konšelé“. Předsedou městské rady byl purkmistr. Konšelé se pravidelně po čtyřech týdnech střídali v úřadě předsedajícího purkmistra. Rady byly ve městě tři a střídaly se ve tříletém cyklu.
První jihlavská radnice je doložena na západní straně náměstí – mezi ulicemi Matky boží a Benešovou. Vzhledem k neustálým sporům radních s rychtářem - zástupcem panovníka ve městě – byl však tento stav dlouhodobě neudržitelný. Roku 1426 proto radní své dosavadní sídlo vyměnili za větší budovu na východní straně náměstí (kdysi Cippusovu), kde bydleli nejbohatší patricijové - tedy v nejvýznamnější části města.
Co se týká nejstarších dějin budovy, chybí nám veškeré písemné prameny. Ve třináctém století je zde doložena první raně gotická kamenná stavba s podloubím a hrázděným či kamenným prvním patrem. V přízemí ji připomíná zdivo do výšky 1 metru - všechny obvodové zdi až do výšky prvního patra pocházejí z období pozdní gotiky. Až po roce 1425 máme podrobnější zprávy o stavebním vývoji radnice. V 15. století se první stavební úpravy prováděly v souvislosti s přípravami na slavnostní vyhlášení Basilejských kompaktát 5. července 1436.
Další významné úpravy pak proběhly v souvislosti s událostmi roku 1505. Tehdy poslední držitelé jihlavské rychty – bratři Ladislav a Zikmund Pilgramerové prodali rychtu se všemi přidruženými právy městu. Z toho vyplýval nárůst funkcí samosprávy a potřeba větších prostor. Roku 1509 byl proto ke stávajícímu domu připojen dům prostřední – tzv. Hölczlinův a byl přímo propojen s původním severním domem. Do přízemí radnice byly situovány strážnice a zbrojnice městské hotovosti, ve dvorním traktu vzniká městské vězení. Část přízemí je dále využita pro vinný výčep, protože městská rada měla jako jediný subjekt ve městě právo čepovat víno.
V následujících letech postihlo Jihlavu několik ničivých požárů: 18. 5. 1523 – kdy shořelo téměř celé město, 13. 9. 1535 - požár vznikl přímo ve vedlejším domě a 8. 8. 1551 – shořel celý radniční blok - celkem 150 domů.
16. století se tak stává obdobím výrazných změn a oprav radničních budov. Tyto práce byly již vedeny v renesančním duchu. Oba radniční domy ztrácejí své podloubí. Vchody obou domů jsou předsazeny na úroveň průčelí a opatřeny novými půlkruhovými, pozdně gotickými portály. Průčelí obou domů je sjednoceno – spolu s novou střechou dostává i věžičku s hodinami. V letech 1557-1558 je průčelí radnice v renesančním duchu vyzdobeno celoplošnou barevnou freskou s motivem „Schvalování městských práv panovníkem“.
Podstatným zásahem do vzhledu radnice byl vznik velké gotické síně v 1. poschodí. Vznikla tak nejprostornější místnost v Jihlavě. Je zaklenuta čtyřdílnou žebrovou klenbou a sklenuta do středového polygonálního pilíře. Klenební plocha byla v roce 1545 vyzdobena citáty z antických klasiků, příslovími a naučnými průpovídkami v duchu tehdejšího humanistického myšlení. Byly psány řecky, latinsky, hebrejsky, německy a česky. V souvislosti s renesančními změnami jsou to dále nové skleněné výplně gotických oken, a to z barevného skla. Originály čtyř vitráží jsou dodnes uloženy v jihlavském muzeu. Na dvou z nich je kromě čtvrceného městského znaku (který kombinuje symboliku českého krále se symbolem města) a letopočtu 1539 i latinský a německý nápis, který v překladu zní: „Znak města Jihlavy a slovo Boží přetrvají věky.“
V roce 1574 byla uskutečněna další významná a dodnes patrná změna radničního komplexu. Na nádvoří za radnicí byla postavena velká renesanční soudní síň, která dostává dřevěné obložení (táflování). Sloužila jako soudní síň, od 1862 do 1928 jako policejní strážnice, poté byla v již v tak havarijním stavu, že se uvažuje o jejím zbourání, 1905 byl opraven strop, až v roce 1955 proběhly komplexní záchranné práce. Renesanční přestavba radnice byla dokončena v roce 1594.
V následujícím 17. století nebyla budova radnice nijak upravována, ba naopak utrpěla nejednu újmu na svém vzhledu. V posledních letech třicetileté války byla velmi poškozena především vnější renesanční podoba radnice.
Dalšími změnami prošla radnice až v 18. století. To bylo stoletím podstatných změn v městské správě. Některé správní funkce zanikají, nové naopak vznikají. Mění se systém správy, stoupá tlak na vzdělanost úředníků, kteří spravují množství nových agend. Z těchto změn logicky vyplývá i potřeba úprav radničního prostoru – všechny již byly vedeny v barokním duchu – v přímém důsledku výrazného působení jezuitského řádu ve městě. Bylo přestavěno městské vězení (1727) tak, aby vyhovovalo současným potřebám, zároveň roku 1716 byla v zadním traktu radnice za vězením postavena kaple zasvěcená sv. Dismasovi.
V roce 1727 se radnice rozšiřuje o další dům. Jednalo se o jižní budovu – tzv. Kentlinův dům, který připadl obci dědictvím. Ten také pochází ze 13. století - unikátem svědčícím o raném vývoji této stavby je raně gotické sedilé v přízemí domu.
V roce 1734 byl nesourodý soubor tří domů byl upraven jako jeden celek, propojený schodišti a roku 1786 zvnějšku sjednocen klasicistní fasádou (ta zcela překrývá renesanční fresku). Ve stejné době dostává prostřední portál kartuš s barevným čtvrceným jihlavským znakem. V roce 1786 jsou všechny tři domy radnice zvýšeny o druhé patro.
Nejvýraznějším – bohužel také nejvíce negativním počinem této doby je „znehodnocení velké gotické síně“ v 1. patře. Tato je rozdělena zdí, dvě pole klenby na straně při náměstí byla plochostropě přestropena sníženými stropy, původní gotická klenba byla zakryta štukovou výzdobou v duchu baroka, hebrejské nápisy na severní a jižní zdi místnosti jsou necitlivě překryty kartušemi s německými nápisy. V roce 1873 bylo zřízeno nové schodiště do 1. patra.
V roce 1906 byla v Jihlavě dostavěna budova krajského soudu včetně věznice. Tím ztratilo vězení na radnici svůj smysl a je proto opuštěno a zrušeno. Stejný osud postihl kapli sv. Dismase. Ta je odsvěcena a je využívána jako příležitostné skladiště. V letech 1924 a 1927 bylo vězení i kaple zbourány. Stavební vývoj radnice je v této době ukončen. V pozdějších dobách pak postupně byly rekonstruovány jednotlivé části radnice, poslední úpravy budov č. 66 a 67 proběhly v 90. letech tohoto století.
Od března 2004 do června 2006 proběhla zásadní rekonstrukce obou objektů Masarykovo náměstí 1 a 2.
|