Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2022

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Použil stavebnici Merkur. Patnáctiletý chlapec opravil barokní hodinový stroj, na který léta nikdo nesáhl

05.05.2022
Použil stavebnici Merkur. Patnáctiletý chlapec opravil barokní hodinový stroj, na který léta nikdo nesáhl

Foto: Se svolením Vojtěcha Blažka

Popisek: Vojtěch Blažek s hodinovým strojem v kostele sv. Ignáce v Jihlavě

Ačkoliv chodí teprve do deváté třídy, podařilo se mu něco, co nikdo nezvládl za posledních sto let. Opravil totiž barokní hodinový stroj v jihlavském kostele sv. Ignáce a s pomocí kamarádů ho i ozvučil. Jihlavané tak dnes mohou znovu poslouchat odbíjení hodin, které se městem neslo naposledy před několika generacemi.

„Docela mě překvapilo, že je tady tak starý stroj,“ říká pro Český rozhlas Vysočina patnáctiletý Vojtěch Blažek s tím, že starší stroj pochází ze začátku 18. století. „Většinou se ty stroje vyměňovaly a nahrazovaly zásluhou toho, že se o těch hodinách moc nevědělo. Tohle je ale opravdu ten původní barokní stroj,“ dodává pro CNN Prima News mladý hodinář.

Stačilo se prý poradit se zkušenými hodináři, promazat kolečka a vyčistit stroj od holubího trusu. Složitý systém ozubených kol a řetízků doplnil školák tím, co je mu nejbližší – dílky z legendární stavebnice. „Jsou tady dodané mechanismy z Merkuru pro automatický chod, automatické natahování a vlastně pro seřizování přesnosti mechanických hodin,“ upřesňuje Vojta.

 

Hodinaří už od dvanácti let

Hodinářské řemeslo je Vojtěchovou láskou už delší dobu. Ve dvanácti letech si na půdě zahradního domku u svých prarodičů postavil ze stavebnice Merkur vlastní orloj s pohyblivými figurkami, zvonkem a časovou rafičkou, který tam teď každou hodinu odbíjí. Přitom se točí figurky řemeslníků nebo faráře a kokrhá kohout. Hodinová rafička ukazuje i pozici Slunce na obloze, informoval iRozhlas.

Český rozhlas Vysočina doplňuje, že Vojta podobu a fungování svého díla konzultoval i přímo se správcem pražského orloje. „Jelikož jsem se na to zeptal na poslední chvíli, tak už  jsem ty velký převody nestihl udělat a ty složitější výjevy jako je měsíček, sluníčko, aby se to opravdu pohybovalo, to se plánuje až do budoucna,“ neskrýval tehdy své odhodlání teprve dvanáctiletý Vojta, který je už několik let také členem Českého spolku horologického, jenž sdružuje nadšence, kteří se zajímají o historii, vývoj i současnost hodin, hodinek a hodinových strojů.

Kostel sv. Vavřince ve Vyskytné

První zkušenost s opravdovými věžními hodinami pak získal ve farním kostele svatého Vavřince ve Vyskytné, který je poprvé zmiňován už v roce 1303. „Ve Vyskytné žila a pochází odsud část rodiny. Můj příbuzný tu bezmála dvacet let pečoval o kostelní hodiny, každý týden je natahoval. Pak se ale na několik let zastavily. Když mi je ukázal, opravdu mě to okouzlilo a chtěl jsem ten původní stroj zachránit. A tak jsem si udělal plánek, jak by se to dalo opravit,“ popisuje pro Jihlavské listy Vojtěch Blažek.

 

Kostel sv. Vavřince ve Vyskytné, foto Wikimedia Commons / Packa

Když se pak v listopadu 2020 poprvé sešel s místním farářem, dostal od něho důvěru i klíče od kostela. Do Štědrého dne téhož roku už byl se svou prací hotov a čtvrťový stroj hodin se pod jeho rukama opět rozběhl. „Promazávám ho, každý týden se musí natahovat – pětsetkrát se musí otočit klikou, to je docela zabíračka,“ usmívá se Vojtěch.

Kostel sv. Ignáce v Jihlavě

Z Vyskytné se ale chtěl posunout dál: „Když už vím, co od hodin čekat, chci poznat nějaké nové,“ uvažoval. Zanedlouho poté si všiml zaseklých ručiček na ciferníku mezi věžemi kostela sv. Ignáce: „V Jihlavě se hodinových strojů dochovalo poměrně dost, ale tenhle jsem chtěl aspoň pro své účely zdokumentovat a třeba i zprovoznit,“ vysvětlil Jihlavským listům.

Sv. Ignác z Loyoly, bývalý kostel jezuitského řádu, pochází ze 17. století a v současné době doslova volá po rekonstrukci. I ta je už naštěstí v plánu na příští roky. Podobně na tom ale byl i zdejší hodinový stroj. Když se u něj Vojtěch Blažek ocitnul poprvé, psal se 11. leden loňského roku. Vzácný stroj z 18. století byl naštěstí prakticky kompletní. Drobné součástky doplnil mladý hodinář z Merkuru a do dubna se mu podařilo hodiny „rozchodit“. Posléze vymyslel a realizoval i systém, který jejich chod zpřesnil, aby je nemusel denně kontrolovat. A nakonec začal uvažovat o tom, jak i přes chybějící zvony alespoň částečně obnovit odbíjení hodin.

Jak hodiny rozeznít

Chvíli se tak nabízelo improvizované řešení –⁠ použít plechové kryty od bojlerů. „Ale pak se mi ozval kamarád - campanolog ze Slovenska, je mu sedmnáct let. Ten už zdokumentoval zvony asi ze 400 věží. Řekl mi, že ve dvou věžích, na Velehradě a v Děvíně na Slovensku, jsou odstavené zvony a že by zkusil zavolat, zda nám je věnují,“ líčil Jihlavským listům Blažek.

 

Kostel sv. Ignáce v Jihlavě, foto Wikimedia Commons / NoJin

Jejich neuvěřitelná snaha se nakonec podařila, a tak byly ocelový zvon z Velehradu a sedmdesátikilogramový cimbál z Děvína v kostele sv. Ignáce znovu vysvěceny a poté umístěny do kostelní věže. K nim Vojtěch instaloval kladívka s pákami od původních cimbálů, které se do dneška nedochovaly.

S upevněním zvonů a obnovováním čtvrťového odbíjení pomohl Vojtovi další mladý muž, šestnáctiletý varhaník z kostela sv. Jana Křtitele Dominik Máca. „Já mám velice rád odbíjení, a všichni hodináři vědí, že to k městu patří. Je to o atmosféře toho místa, kterou má po staletí. Když jdete třeba po náměstí v Pelhřimově, krásně a přesně tam ťukají hodiny ze všech stran. Když má město věže, hodiny a zvony, má to tam cinkat…,“ usmívá se pro Jihlavský deník Blažek.

„Ocelový zvon slouží k odbíjení čtvrthodin. Další zvon, cimbál, bude sloužit k odbíjení celých hodin,“ upřesňuje hodinář. Zatím odbíjejí jen čtvrthodiny, ale Vojtěch doufá, že se brzy podaří přidat i hodinový cimbál.

Další výzva

„A támhle je moje další vize…,“ zadívá se Vojtěch Blažek z věže sv. Ignáce přes střechy směrem ke zvonům, které jsou zavěšeny ve zvonici jihlavské radnice. Ale to bude možná až další kapitola. Jak se svěřil Jihlavskému deníku, jeho nejbližší cesta povede k přijímačkám na jihlavskou strojní průmyslovku.

Vložil: Andrea Morkusová