Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Práce jako synonymum pro otroctví? Na festivalu Ji.hlava vyhrál český dokument Hranice práce a... Komentář Štěpána Chába

komentář 30.10.2017
Práce jako synonymum pro otroctví? Na festivalu Ji.hlava vyhrál český dokument Hranice práce a... Komentář Štěpána Chába

Autor: Facebook / Štefan Berec

Popisek: Apolena Rychlíková a Saša Uhlová: Debata po premiérovém uvedení filmu Hranice práce na festivalu dokumentů Ji.hlava

Na mezinárodním festivalu v Jihlavě vyhrál hlavní cenu dokumentární film Apoleny Rychlíkové Hranice práce. Hlavní protagonistkou filmu se stala, dobrovolně, Saša Uhlová. Ta se rozhodla na půl roku vyzkoušet ty nejhorší práce, které jsou v České republice k mání. Na každou si vždy vyčlenila jeden měsíc. Výstupem není pouze dokumentární film Hranice práce, ale i série článků v internetovém magazínu A2larm. Saša Uhlová ve svých textech uvedla, že informací a zkušeností má tolik, že uvažuje o tom, že o problematice sepíše knihu.

Podle ekonomické definice je práce cílevědomá činnost člověka, která vytváří nové hodnoty. Definice práce, jakožto povolání, pak zní následovně: výdělečná činnost vykonávaná v rámci pracovněprávního vztahu. K tomu je nutné dodat – práce nesmí ponižovat lidskou důstojnost a mzda musí naplňovat potřeby zaměstnance v jeho soukromém životě. Je-li mzda na úrovni, která nepokryje ani základní potřeby jedince a jeho rodiny, přestáváme pomalu mluvit o práci jako o povolání, ale o práci jakožto o otroctví.

Pracující chudí

V kapitalistickém systému, který si v České republice užíváme opravdu ad absurdum, se pojem pracující chudí příliš nevětrá. Ač právě u nás by se měl větrat permanentně. Proč? Protože dvě třetiny pracujících nedosáhnou ani na průměrný plat, který je nyní ve výši téměř 30 000,- měsíčně. Lidé, které Saša Uhlová ukázala ve svém dokumentu, dokonce pracují za mzdu minimální nebo o chlup větší, než minimální. Minimální mzda je nyní ve výši 11 000,-. Před rokem ještě 9 900,-. Kdo bere 11 000,- měsíčně, je pracující chudý. Bez debat.

Jedna třetina jednoho platu na výdaje s bydlením

Na Západě je zcela v pořádku, když jde jedna třetina z jednoho platu na výdaje spojené s bydlením. Do toho je potřeba počítat jak nájemné, tak i platby za plyn, elektřinu a podobné. U nás je situace trochu jiná. Po výplatě je většina lidí spokojená, pokud jim jedna třetina platu zůstane po zaplacení výdajů spojených s bydlením. Je to pak postavené zcela na hlavu, když vezmeme v potaz, kolik pak lidí chodí „žebrat“ na úřady o příspěvek na bydlení. Roku 2015 vyplatil stát v příspěvcích na bydlení podle Českého statistického úřadu sumu 9 161 000 000. Přičemž výdaje státu u dávky příspěvku na bydlení se od roku 2000 téměř zčtyřnásobily.

Ceny za bydlení

Nejnižší ceny za nájemné jsou v Ústeckém kraji. Průměr se pohybuje kolem 8 000,- měsíčně. Do absurdit se nájemné šplhá v Praze, kde se průměr za nájemné točí kolem 30 000,- měsíčně. Jak vidno, tak člověk s minimální mzdou, který korzoval v dokumentu Apoleny Rychlíkové a Saši Uhlové, může jediné, „žebrat“ na úřadu o příspěvky a dávky. Nebo bydlet na ubytovně za pár korun, ale i s obohacením o vši, nepříjemné sousedy, kteří jsou skutečnou součástí života ubytovaného a o „domácí“, která je, no, řekněme na hraně.

Ceny za jídlo, za služby

Cena za potraviny neustále roste, Kostka másla se s úspěchem došplhává k ceně za unci zlata a za chvíli bude levnější si na chleba po ránu mazat kaviár, nikoliv máslo. Nikde nečteme bombastické články o tom, co všechno nám, už zase, zlevnilo. Všechno je drahé a člověk už má čas jen na jediné, vydělávat a propočítávat, kde všude by se dalo a mělo ušetřit.

Důsledky

Důsledky jsou pak velmi zajímavé. Lidé se přestávají zajímat. Jen dřou, otrocky, svou bídu, dřou od nevidím do nevidím, nemají čas na své blízké, na sebe, na koníčky, na vzdělávání, na vlastní rozvoj. Je potřeba makat, makat, makat. A splácet. A udržovat tak masu nevzdělanou a neinformovanou, jen konzumující po večerech po práci televizní program, který vypne člověka, aby jej mohl zase ráno v šest nastartovat. Ale k čemu? Aby šel vydělávat někomu peníze a sám za to dostával almužnu vhodnou k přežití s odřenýma ušima. Neměl by být systém nastavený tak, aby lidé nepřežívali, ale žili? 

Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .

Vložil: Štěpán Cháb

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace