Princezna Zpěvanka ráda vystavovala své tělo a užívala si života. Proč zapomenutá hvězda zanevřela na lásku a co ji přimělo k odchodu do ciziny? Tajnosti slavných

Foto: Československý státní film

Popisek: Nejslavnější rolí Stelly Májové se stala princezna Zpěvanka v legendární pohádce s Janem Werichem Byl jednou jeden král...

O první lásku ji připravila zákeřná nemoc, tu pravou pak konečně našla, když už ji vůbec nečekala. Proč královna vedlejších rolí a skvělá zpěvačka, která byla velmi hrdá na své půvaby, zemřela za oceánem.

Česká operetní a muzikálová zpěvačka se proslavila rolí princezny Zpěvanky v legendární pohádce s Janem Werichem Byl jednou jeden král... Rodné příjmení Weingärtnerová však nechala s prvním krokem na jeviště navždy za sebou a vystupovala pod uměleckým pseudonymem Májová. Vedly ji k tomu dva důvody. Ten první byl čistě praktický, protože příjmení Weingärtnerová bylo velmi dlouhé a krkolomné, druhý pak psychologický. Uměleckou kariéru totiž odstartovala v pohnuté době roku 1939, a tak své ryze německé příjmení považovala za naprosto nevhodné. Pseudonym si zvolila podle měsíce, v němž začala natáčet svůj první film.

Stella Májová byla velmi krásná a byla si toho vědoma

Kvůli filmu nedostudovala

Narodila se 19. července 1923 v Havlíčkově Brodě do rodiny drážního inspektora. Dětství však prožila v Mělníku a Kralupech nad Vltavou s rodinou a starším bratrem Jiřím, který se stal později operním tenorem a působil v olomouckém divadle. Brzy začala navštěvovat taneční školu Valy Katzové v Praze, kde se projevilo její pohybové nadání, a učila se hrát na klavír. Jako studentka reálného gymnázia se stala členkou souboru místních ochotníků a mimo jiné se objevila i v komedii Příklady táhnou. Považovala ji za svou osudovou, protože v jejím filmovém zpracování, které natočil v roce 1939 režisér Miroslav Cikán, stanula poprvé před kamerou.

V roce 1939 se přihlásila ke zkouškám na konzervatoř, na které ji připravovala o pár let starší herečka a zpěvačka Eva Prchlíková. Sice na ni z mělnického gymnázia také přestoupila, moc se ale v jejích lavicích neohřála, protože získala roli v připravovaném filmu Příklady táhnou. Zahrála si v něm roztomilou vnučku Jarmilku po boku Růženy Naskové, Nataši Gollové, Jana Pivce a dalších tehdejších hvězd. Díky úspěchu Cikánovy komedie začala vzápětí dostávat další nabídky, a tak se už na konzervatoř nevrátila a začala se aktivně věnovat herecké profesi.

S Natašou Gollovou a R. A. Strejkou ve svém prvním filmu Příklady táhnou

Ztratila velkou lásku

V první polovině 40. let se zasnoubila s pozounistou Janem Čížkem, který však v roce 1944 zemřel na tuberkulózu. Zoufalá Stella měla pocit, že ztratila smysl života, a tak se zaměřila především na kariéru. Kromě hraní navštěvovala i hodiny zpěvu u slavného tenoristy Tina Pattiera a Roberta Rosnera. Od roku 1943 do roku 1944 byla v angažmá v Divadle Oldřicha Nového, kde si po jeho boku zahrála mimo jiné ve hře Komediant od Františka Kožíka. Po uzavření všech divadel nacisty prožila konec války v totálním nasazení v továrně na léky v pražských Modřanech.

Po válce, kdy byla situace v divadle chaotická, hrála zpočátku s Růženou Šlemrovou, Raoulem Schránilem a Nelly Gaierovou zájezdová představení po venkovských divadlech. V roce 1947 se stala členkou souboru divadla Alhambra, kde hrála ve hře Děcko, které umí všecko a v protikomunistické hře Agitka. Po únoru 1948 však byla tato divadelní scéna uzavřena. Jednu sezónu poté strávila v angažmá v Novém divadle a pak se věnovala hlavně zpěvu.

Na své tělo byla velmi hrdá a nebála se nahoty

Sláva díky Zpěvance

V roce 1952 získala angažmá v Divadle Fidlovačka, kde vytvořila mnoho krásných rolí. Měla dokonce hostovat v Německu, z toho ale bohužel sešlo kvůli udání jedné známé herečky. V roce 1954 si paní Stella zahrála v legendární pohádce Byl jednou jeden král... princeznu Zpěvanku po boku Jana Wericha a díky němu se v roce 1958 dostala do pražského divadla ABC.

Objevila se také v řadě úspěšných filmů. Například v romanci Stříbrný vítr si zahrála Stázku, v komedii s Jaroslavem Marvanem Anděl na horách sekretářku závodní rady, v pohádce Princezna se zlatou hvězdou vévodkyni Glorii. Později se objevila v úspěšné komedii Pane, vy jste vdova! jako neustále omdlévající přítelkyně Gerta, v Zítra to roztočíme, drahoušku jako pracovnice komparzního rejstříku či v Co je doma, to se počítá, pánové… jako čiperná tetička z Ameriky Róza. Řadu rolí ztvárnila i v televizi a rozhlase. Úspěšná byla i na jevišti, v Městských divadlech pražských, kde v letech 1962 až 1991 vytvořila mnoho krásných rolí.

S manželem o Vánocích 1990 na Staroměstském náměstí

Pozdní štěstí za oceánem

Velký obrat v životě Stelly Májové nastal v 90. letech, když se sblížila s Jaroslavem Mrázem, kterého znala již od mládí a který pobýval dlouhá léta v zahraničí. Po čase se za něj provdala, odešla do Spojených států a žila trvale v kalifornském městečku Falbrook. „Měli jsme naprosto stejné záliby, rádi jsme cestovali, milovali hudbu a zvířata a oba jsme měli velký smysl pro humor. A to všechno je v tomto vyšším věku úplný zázrak, tím větší, že hlavně Jerry, ale i já jsme žili několik let sami. Naštěstí se ani u jednoho u nás neprojevily žádné ‘stařecké návyky‘, kterými bychom šli jeden druhému na nervy. K tomu nedošlo a náš manželský život byl plný pohody a lásky,“ vzpomínala ve svých pamětech.

V roce 1998 její manžel zemřel, paní Stella se ale rozhodla v Americe zůstat. „Díky krásnému manželství, které jsem prožila, jsem doma tady,“ prohlásila. Svého manžela přežila o více než deset let. Hodně cestovala, užívala si života, udržovala si dobrou fyzickou kondici, ráda řídila automobil, hrála v kasinu a dokonce jen tak pro zábavu prodávala v obchodě s textilem. Dne 8. června 2001 získala Cenu Masarykovy akademie umění a o dva roky později vydala ve spolupráci s Věnceslavou Dezortovou svou memoárovou knihu Kam až mě osud zavál.

Paní Stella ve svém kalifornském domově se čtyřnohým přítelem Jestym

Na své tělo byla hrdá

Vynikající herečka a zpěvačka zemřela 15. září 2009 po krátké nemoci, kterou způsobily následky roztroušené sklerózy. „Nedávala na sobě znát, že jí něco je. Vím jen, že měla velké problémy a bolesti od páteřních nervů,“ prozradil poté Blesku akademický malíř Petr Pavlík s tím, že se svěřila, že si ulevuje od bolestí marihuanovými cigaretami. Jeho manželka, Stellina kamarádka Magda Pietrasová, po její smrti převzala kufr s různými památkami a písemnostmi, které odevzdala do Národního archivu. Mimo jiné obsahoval i hereččiny akty, které nafotila v mládí. „Stella byla hrdá na své tělo a ráda ho v mládí dávala na odiv,“ prozradila paní Pietrasová.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská